Počasí dodržuje smlouvu s Medvědem, byť včera (ve čtvrtek) to chvílemi vypadalo, že plachta proti vodě by měla být vytažena.

Jinak v Mrákotíně Na Kovárně jsou stále porce, které nelze sníst, pokud zrovna neobědvá Tomáš Hofrichter z Devítky.

Ve středu 4. 8. vystoupila na Kocouří scéně kapela Cimpr­Campr, o níž jsem se již zmiňoval. Jde o tři zkušené muzikanty z Jihlavy, kteří spolu hrají teprve od podzimu loňského roku. Podle mého soudu by se ctí obstáli každý jednotlivě v bluegrassové kapele, ale mohu opakovat, že mě kapela svým zvukem nechytla.

Na nádvoří vystoupila jako první kapela Pacora ve složení Stano Palúch (housle), Róbert Ragan (kontrabas) a Marcel Comandant (cimbál). Róbert je z Banské Bystrice a Marcel z Moldávie (Kišiněv), ale studuje v Banské Bystrici. Marcelovi je 22 let, ale vypadá na míň. Pacora hrála, že se dech tajil. Chvílemi jsem sledoval tvář Jardy Krupičky, druhého zvukaře a především jazzového bubeníka. Označit Jardův výraz za barometr spokojenosti je slabé slovo. Je jasné, že tento druh hudby založený na nástrojovém mistrovství a jazzové improvizaci neosloví každého, ale vytleskaný přídavek svědčí o dobré dramaturgické volbě.

Pak už nastoupila Druhá tráva s tím, že jako první se mikrofonu chopila Katka García. Katka vládne nádherným hlasem a střídá vynikající angličtinu - především v písních irského původu - se španělštinou, rodným jazykem svého tatínka. Katka hraje i na irské flétny.

Pak už nastoupil ten, na koho se čekalo. Spokojený výraz na tváři Džexny, která přijela do Telče a seděla vedle, mi potvrdil, že tomu tak je.

Robert Křesťan, legenda, člověk, který neustrnul ve vývoji a jde dál a dál. Robert nevydává za každou cenu nové CD, ale trpělivě a s citem je připravuje a každé nové CD nemá v podstatě vyplňující vatu.

Zněly písně z posledního CD a rovněž i z nově připravovaného, které je zpíváno anglicky a je určeno pro letošní podzimní turné po USA. Zazněl pochopitelně i klasický repertoár, na který fanoušci Roberta Křesťana čekají.

V sestavě kapely se objevil i Petr Surý na kontrabas a Emil Formánek (kytara). Na housle hrál převážně třetí bratr Josef Malina a v závěru se houslí chopil i Stano Palúch.

Vystoupení Roberta Křesťana pokládám za jeden z vrcholů festivalu.

V nocturnu pak vystoupil Vladimír Václavek, ale na tohoto brněnského muzikanta s velkým akčním rádiem jsem se bohužel nedostal.

Ve čtvrtek 5. 8. vystoupila na Kocouří scéně kapela Tom a mnoho žen z Brna skládající se z jednoho chlapce a čtyř děvčat (kytara a housle). Podle mého soudu má kapela ještě dost času na výběr repertoáru a vybroušení stylu. Její nominace se mi zdá předčasná, příliš nezaujala.

V hlavním programu vystoupila Devítka, Žamboši a Nezmaři a v nocturnu Jablkoň, ale o nich by vám měla více napsat kolegyně Lucka Endlicherová, která mě na chvilku vystřídala .