Prázdninový hudební týden v Námešti nad Oslavou

11.08.2004 Prázdninový hudební týden v Námešti nad Oslavou (Malej Honza)

Do Náměště nad Oslavou jsem se rozhodl jet hned z několika důvodů. Jednak proto, že tento festival je specifický a v mnohém se odlišuje od ostatních, jak strukturou celodenního programu, tak interprety, kteří na něm vystupují. Těšil jsem se, že si poslechnu interprety, o nichž jsem v životě neslyšel nebo ty, kteří nevystupují na festivalech tak často. Dále jsem se těšil, že se po delší době uvidím s klukama z Bonsaie č. 3 a že si večer společně zahrajeme u ohně a v neposlední řadě jsem se jako učitel ke konci července klasicky začal nudit. Dovolil bych si přiblížit jak celý festival probíhal, co všechno bylo k vidění a ke slyšení a jaké zážitky jsem si z této akce přivezl.

Hlavní Program:
Pro tento festival je již několik let typické, že každý den je tématicky vymezen. Letos se jednalo o tato hudební témata: Komedianti, šramly, bandy (Václav Koubek, Acquaragia Dromd, Traband, Joanna Slowinská), Horempádí - od klezmeru po balkán (Hudecká úderka Jiřího Plocka, Chesed veEmet, Söndörgő, Di Grine Kuzine), Folk na zámku (Slávek Janoušek, Folk Team, Zdeněk Vřešťál & Vít Sázavský, Robert Křesťan & Druhá tráva & Katka Garcia), Písničkáři

Jiří Pavlica na ilustr. snímku

foto: Vít Školník Urban ©

(Pavla Milcová & Peter Binder, Karel Plíhal, So Kalmery, Glen Hansard), Ostrovy 2004 aneb Keltský den (Tomáš Kočko & Orchestr, Sliotar, Skipinnish, Jan Hrubý a Kukulín), Den houslí aneb Den s Jiřím Pavlicou (Jiří Pavlica a Hradišťan, Pavel Šporcl, Talant, Podroháčská ludová hudba zo Zuberca), Imaginace (Suí Vesan, Maria Hoffman), divadlo Vizita (Dušek, Zbrožek), Iva Bittová a Barbara Maria Willi, Dan Bárta a Illustratosphere), Koncerty se odehrávaly na nádvoří zámku a velmi mne zaujalo, že při většině vystoupení bylo naprosté ticho, což už na festivalech nebývá zvykem. Mezi jednotlivými vystoupeními byla půlhodinová přestávka, kdy se vždy skoro celé nádvoří vylidnilo a lidé si mohli dát pivo, které se čepovalo před zámkem a nebo namazat chleby se sádlem či škvarkovou pomazánkou, které organizátoři pro posluchače zdarma připravili. Hlavní koncerty začínaly v půl šesté (v sobotu ve tři) a končily obvykle kolem půlnoci.

Dílny:
Velmi typické jsou pro folkové prázdniny v Náměšti různé dílny. Nejinak tomu bylo i letos. Dílny probíhaly každý den od 10 hodin ráno až do odpoledne v kempu na Špitálku či v místní sokolovně zcela zdarma pod vedením zkušených lektorů. Kdokoli se mohl zúčastnit jakékoli dílny, kde se mohl věnovat mnoha činnostem. Pro představu uvádím názvy některých dílen: Malba, kresba, grafika; Koláže všeho druhu; Smalty; Dětská dílna; Polské či maďarské tance; Hraní se slovy; Žonglování a kejklování; Lampionové hlavy; Flaškování; Keramika; Korálkování a další. Osobně jsem se zúčastnil dílny Jak se nedělá písnička, kterou vedl Zdeněk Vřešťál a kde jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí ohledně chyb při textování, psaní melodií i aranžování písní. Dozvěděl jsem se postupy, tipy a triky při psaní písniček i třeba to, jak vypadaly zkoušky Nerezu. Po teoretické části pak mohli účastníci zahrát na Zdeňkovu kytaru nějaké své výtvory a lektor se k nim vyjádřil. Bylo to příjemné a poučné posezení.

Open scéna:
Open scéna začínala každý den od 13 hodin v kempu na špitálku a za celý týden zde vystoupilo celkem 15 skupin a 3 písničkáři. Protože vím, že každá zmínka je pro kapelu reklamou, dovoluji si je vypsat: Na chvíli motýli, Krutý omyl, Techtle mechtle, Šiesty (ne)zmysel, Chorus, Druhý dych, Alley, Nový Rownák, Radiar, Pathetic Hypermarket Band, Neboysa, Ztracená sezóna, Yablieeczko, Nestíháme, Vltavín, Marcel Kříž, Ivo Cicvárek a Pass. Jelikož jsem jel na festival zčásti jako pomocná pracovní síla a zčásti relaxovat, připodotýkám, že ne všechny kapely jsem slyšel a k žádné jsem si nedělal poznámky. S odstupem několika dní mám z kapel tyto dojmy: Nový Rownák, Vltavín a Pass - stylově dost podobný folkrock, dobře šlapající skupiny s nevýraznými písněmi, Marcel Kříž - velmi výrazný písničkář jak svým jevištním projevem, tak svými písněmi, které možná až příliš připomínají Kalandrovy písně, Ztracená sezóna, Šiestý (ne)zmysel - klasické folkové písničky, z nichž mi v paměti neutkvěla žádná, Alley - dva písničkáři s hezkými hlasy hrající na dvě kytary stejný beglajt, Ivo Cicvárek - známá osobnost, kvalitní písně, precizně zahrané. Z celé open scény mě nejvíce zaujala dvě uskupení. Prvním je slovenský Chorus - vokální trio, doprovázené o dvě generace staršími muzikanty - kytaristou a baskytaristou, kteří pouze lehce podbarvují zpěv, jejich písně mají přijazzlý nádech. Druhým je duo Nestíháme bezkonkurenčně největší můj objev posledních několika let, nádherně barevně sladěné dvojhlasy, melodické písně, chytré texty, příjemné vystupování.

Postřehy:
Folkové prázdniny v Náměšti nad oslavou jsem si velmi oblíbil. Poprvé jsem zde byl před dvěma roky a jisté je, že rok od roku si festival získává více a více příznivců. Nádvoří zámku bylo po všechny dny zaplněné, přičemž na Den houslí přišlo kolem

Karel Plíhal na ilustr. snímku

foto: Vít Školník Urban ©

tisíce lidí, což prý bylo nejvíce lidí v historii festivalu a nutno podotknout, že nádvoří bylo až nepříjemně přeplněné. Z hudebních zážitků, které se mi vryly hluboko do paměti bych jmenoval vystoupení Karla Plíhala, který některé písně hrál na elektrickou kytaru, byl velmi citlivě nazvučen a jeho hlas se téměř magicky rozléhal po nádvoří, Vřešťála a Sázavského, jejichž písně mě v tomto komorním provedení zaujaly více než zahrané s celou kapelou, Nestíháme, kteří ušli velký kus cesty od loňské Porty, kdy jsem je slyšel poprvé a Dana Bárty a Ilustratosphery, kdy jsem mohl obdivovat instrumentální výkony muzikantů v Bártově skupině, přičemž harmonicky a aranžérsky netypicky vystavěné písně ve spojení s videoprojekcí ve mně navozovaly zvláštní pocity. Dalším mým zážitkem je večerní hraní u ohně v kempu na Špitálku. Hrálo se každý den, vždy skoro až do rána, přičemž k ohni přišli zahrát třeba i Karel Plíhal, Slávek Janoušek či Glen Hansard. Na závěr už jen pár nesourodých informací, které mě napadají.

Pořadatelé nosili oranžová trička, říkalo se jim oranžády, byli vidět na dálku a byli to vesměs mladí příjemní lidé. Město bylo polepeno plakáty, zvoucími na folkové prázdniny, od nádraží byly na silnici namalovány šipky s legračními obrázky, které spolehlivě dovedly ty, co přijeli vlakem (mě) i ty s horším orientačním smyslem (rovněž mě) k místu konání. A protože pokaždé píši o jídle a pití, tak ve stáncích se čepoval Topvar za 16 korun a Kofola za 15 korun, před zámkem Černá Hora za dvacku a na jídlo se dalo jít do restaurace U Samků, kde levně a dobře vaří a hned první den se mi podařilo najít rodinnou jídelničku Občerstvení na pěší zóně, kde měli každé ráno domácí koláče a k obědu za 42 korun vždy výběr ze dvou jídel. Abych uspokojil i botaniky, tak v blízkosti kempu roste velmi vzácná téměř vyhubená rostlina merlík smrdutý. Tolik tedy o jednom prožitém prázdninovém týdnu na jihu Moravy.

Sdílet na...

| Více...