Druhá reportáž z Mesta štastných lásek

05.08.2004 Druhá reportáž z Mesta štastných lásek (Tomáš Pohl)

Co je v Telči ještě nového? Zatím chybí známá postava tanečníka, který byl pravidelnou součástí vystoupení na nádvoří i na náměstí. Nevím, kam se poděl.

Co se mi v Telči líbí? Především atmosféra. Genius loci zde funguje jako snad nikde. Lidé jsou k sobě milí, říkají prosím a děkuji a usmívají se na sebe.

Honza Friedl na ilustr. snímku

foto: archiv ©

Počasí je zatím jako na objednávku, jen to ale nezakřiknout.

Na náměstí se kromě sladkých a mastných dobrot prodávají i vkusné předměty. Je vidět, že to jde, ale musí se (tedy radnice) chtít. Potkávám tu i stánek mých dobře známých folkových fanynek Kasandry a "Božské Lilinky" a jejich přátel nabízející malovaná sluníčka, krásné lampičky, zrcátka a další hezké věci.

Co se mi nelíbí?
Především, že už po skončení programu se v podstatě až na výjimky v kavárnách a restauracích zavírá. Opak nelze nařídit, ale trochu to zamrzí, byť u pivního stanu se krásně sedí a zpívá, například jako v pondělí, když hrají takoví kamarádi jako Jeroným Lešner a Terka Terčová.

Ale co je nového v programu ?
Velikou a očekávanou "peckou" je sobotní vystoupení Glena Hansarda z Irska, jenž podle nejmenovaného kolegy V.K., který jej viděl v Náměšti stojí opravdu za to. Bohužel ale beze mě, tak přijeďte.

Ale , co jsem viděl a slyšel ?
V pondělí 1. 8. vystoupila na Kocouří scéně plzeňská kapela Fregata. Fregatu jsem slyšel přesně před rokem a rovněž v Telči. V autě často pouštím jejich demo natčené právě v srpnovém vedru. Před vystoupením kapelnici Soně Kočandrlové operovali hlasivky, ale na koncertu to skoro nebylo znát. Soně muzika pomáhá překonat každodenní stereotyp práce u pásu. Repertoár má Fregata převážně vlastní, skládá baskytarista Jirka Půta a texty převážně Soňa. Novým členem kapely je bubeník Jirka Štětka, jinak hrají ještě Honza Kříž (kytara), Radek Mladý (kytara) a kapelnici, holku "krev a mlíko" doplňuje při zpěvu Terka Terčová. Terka "předskákala" pár svých písní jako vždy brilantně. Myslím, že by Fregata měla pomalu "přeplout" z náměstí na zámecké nádvoří, je moc dobrá a lidem se velmi líbila.

Na nádvoří zahajovala Pouta, což je hlavní "větev" rozpadlých Poupat. Pouta jsem slyšel loni na Vánočních prázdninách, kdy je přivezl Růža. Kromě "piliřů", Ajky Troníčkové a Radka ("Denvera" - tak mu říkám já) zpívá i Pavla "Žába" Bělíková. Pavla měla v zimě půvabnou (jako jinou může mít půvabná dívka) trému, ale kdepak je jí konec. Pouta staví na vokálech a jejich repertoár je většinou převzatý od původních Poupat a zčásti od jiných autorů (Vojta Zícha, Luboš Hrdlička atd.). Jako druhá vystoupila Pavlína Jíšová a nikde (sic) na plakátech uvedená kapely CS Band. Snad omyl, nevím? Nerad se opakuji, ale dobro Petera Sabadosze, basa Juraje Figury, bicí Pavla Plánky a kytara Pavla Maliny by mě dostaly i bez zpívání. A k tomu "Vichřice P.", Pavlína "Jíša" Jíšová, chvíli lyrická, chvíli dravá, pokaždé jinak, ale pořád paní zpěvačka. Jeroným Lešner si před vystoupením spálil pravou ruku, když padal do šachty hluboké 20 sáhů (ty sáhy mi poradil Jeroným). Ale i se spálenou rukou jsem se vznášel nad Řeží, Líbeznicí a Mratínem v imaginárním letadle a cítíl horké vádí v Rozbíjení džbánů. Žalman a spol. doplnil zraněné kytaristy Honzou Brožem (úraz na vodě). Žalman to vyřešil tak, že Honzu představil jako bratra Karla. Karel to zvládal docela dobře. Konec patřil spojeným "orchestrům", kdy v podstatě došlo k opakování koncertu ve Vleticích (ČT 1 jej bude vysílat 10. prosince), pouze Franta Černý, který byl přítomen, nezpíval, neboť na dovolené se nepracuje. Znovu tedy Ho ho Watanay a závěrečná Nezacházej slunce.

Úterý 3. 8. bylo převážně ve znamení bluegrassu. U Kocoura zahajovala kapela BlueGate z Plzně, která dorazila pět minut před

Jeroným Lešner na ilustr. snímku

foto: archiv ©

začátek, ale vše se dalo rychle do pořádku, bezesporu i zasluhou Luboše Novotného, který zvučí nocturna i Kocoura. Novomanželka Ilon Leichtová jen a jen kvete a moc jí to slušelo, samozřejmě i pěvecky. Závěrečná převzatá píseň od Zajdy Pavla Zajíce Vichřice P. rovněž velmi potěšila, nemusím psát proč.

Na nádvoří zahájila tříčlenná kapela Cimpr Campr (Radek Hlávka, Pavel Vošta a Robert Vítek) ve složení basa, bicí a banjo, tedy bluegrass bez kytary. Hrají krátce a pokud poslouchám hlas diváků, hlas boží, patří kapela zatím spíš na Kocouří scénu. Je to i můj názor. Poutníci, druzí v pořadí, oslaví příští rok 35 let od založení. Franta Linhárek cosi chystá, ale zatím to není definitivní. Věřím, že se podaří a bude to stát zato. Zněl klasický repertoár zpívaný Jirkou Machem "Macháčkem" panem doktorem Zdeňkem Kalinou a Jirkou "Karasem" Polou. Jinak ještě pro ty, kteří nevědí (jsou vůbec takoví?) Honza Máca (kytara) a Petr Brandejs (banjo). Kromě klasiky pak zněly i písně z poslední CD Pláč a smích. Poslední v pořadí plzeňský Cop, který loni chyběl. Míša Leicht a ostatní pálili jednu "pecku" za druhou a v pauzách vyprávěl Míša, jak kapela hrála v Rusku. Trochu mi to připomínalo Ruský týden od F. R. Čecha a potvrzení poznatku, že něco zůstává beze změny. Nakonec se Poutnící a Copáci spojili k závěrečnému jamu. Zněla známá píseň Ať se ten řetěz nepřetrhne (jo, kdy jsou ty časy, když jsem ji v roce 1978 poslouchal z úst Johny Cashe) a zdvojené mandoliny, banja v rukou mistrů mě dostávaly do kolen. Nakonec Míša vyzval "Všichni sólo" (mistr paradoxu) a byl konec.

V nocturnu na malém nádvoří před sklepem zněl krásný hlas Žofie Kabelkové, která to má z Jihlavy blízko (pokud nestuduje v Brně). Žofie sice v jedné písni přehodila Trabanta s přívěsem, ale taková milá dívka si to může dovolit bez úrazu. Zněla i nová píseň Rozloučení. Jo, a v září se točí ve spolupráci s Ivošem Cicvárkem a Marcelem Křížem nová CD. Cimbálu Classic chyběla viola a pes Balíček, hrdina jedné písně Dalibora Štrunce. Zněl krásný Daliborův a Katčin hlas a nezbývalo než sedět a naslouchat. Slova chvály by vypadala jako fráze a napsat, že jsou to pramínky čisté vody, je klišé. Někdy ale slova scházejí. Je to krásná hudba. Nakonec zněla píseň Přátelé, jejíž absenci by prý pan kastelán Norek kapele neodpustil.

Sdílet na...

| Více...