(Reportáž z prvního základního kola soutěže Notování pod Vyšehradem)
Ve čtvrtek 7. září 2006 ukazoval teploměr v autě 34 stupňů Celsia. Na chodníku před P- klubem v Trojické jsem se po šesté večer potkal s Cimburou a s Drakem. Jistě, je pokaždé příjemné ty dva potkat, ale ten večer setkání naznačilo, že čas léta a festivalů pomalu končí a nastává babí léto a návrat pod střechu a dilema, kam večer jít, když jsou současně nejméně tři koncerty tří oblíbených kapel. Ten večer jsem však dilema neřešil, neboť už třetí rok mám "v popisu práce" být každý první čtvrtek v měsíce na soutěži Notování po Vyšehradem.
Čas prázdnin končil, ten večer se konalo první základní kolo čtvrtého ročníku a před malým jevištěm jsme si s Oldou Dolejšem, kapelníkem Sekvoje a předsedou pořadatelské rady, řekli, jak ten čas letí. Krom toho, že kapela Sekvoj byla prvním hostem, slaví letos čtvrtstoletí. Těm, kteří na prvním základním kole Notování ke své škodě nebyli oznamuji, že Sekvoj pořádá v Baráčnické rychtě 17. listopadu 2006 velký výroční koncert s mnoha hosty.
Byť listopad je za dveřmi, ještě se chvilku na koncert těšme a vraťme se k Notování pod Vyšehradem.
O letošní ročník byl mezi muzikanty a kapelami veliký zájem. Počet účinkujících v jednom kole byl rozšířen na šest a stejně tak byl rozšířen i počet základních kol na šest. I přes tuto organizační změnu se na všechny nedostalo a ti, na které se nedostalo musí doufat, že snad příští rok budou mít více štěstí. O tom, že soutěž je skutečně prestižní, svědčí skutečnost, že o některých účastnících a zejména o vítězích se hodně píše a mluví. Jména jako My3.avi, Tereza Terčová, Nestíháme, Martin Rous a další patří dnes do pomyslné folkové síně slávy a setkáváme se s nimi zejména na prvních místech festivalů. Přitom ale necítím mezi účinkujícími nějakou ješitnou rivalitu a řevnivost. Názory se vyměňují v baru vedle místa produkce a výsledkem často
bývá i společné hraní těch, kteří se dřív znali jen podle vidění a podle slyšení. O vítězi základního kola rozhodují dva hlasy: Hlas lidu (divácké hlasování) a Hlas "Boží" (rozhodnutí pořadatelské rady). V případě shody obou hlasů postupuje do semifinále druhý v pořadí diváckého hlasování. Zároveň diváci v každém základním kole hlasují i o pořadí písní.
Pro osvěžení paměti, zejména mojí, rekapituluji, že pořadatelskou radu tvoří dva páry, tedy Cimbura a Kytka a Belmondo a Bublina. Předsedou je, jak jsem již uvedl, Olda Dolejš a dalším odborníkem byl tentokrát Mirek Burian, dobrista a mandolinista Sekvoje. Mirek se mi svěřil, že se snad na něj "valí" i banjo. Asi kapelník ví, co dělá. Když neví, platí samozřejmě, že ví.
Jako první vystoupil soubor Myšáci z Prahy. Abych se vyhnul opravám omylů, konstatuji, že soubor tvoří čtyři muži a čtyři ženy. Jak uvedl Cimbura, Myšáci účinkují téměř a cappela, tedy perkuse a kytara pouze "sem tam", jinak zpívání. Myšáci nám zazpívali: Good news, což dokážu ještě přeložit jako Dobré zprávy, ale další s názvy Siyhamba, He ne ma tov a Mbamwa přeložit neumím, dík pouze základním znalostem svahilského jazyka a hebrejštiny. U druhé písně Myšáci sice přidali část českého textu Je to hanba bejt zase na mol, ale nevím, zda poslední slovo mělo vyjadřovat tóninu nebo stav? Myšáky jsem před čtvrtečním večerem viděl a slyšel vždy jen v podobě několika písní a dost, tedy nikdy jsem neabsolvoval jejich celý koncert. Myslím, že nebudu nezdvořilý, když napíšu, že Myšáky lze zařadit spíše do kategorie středního věku než do mladé folkové krve. Vím také, že s Myšáky zpívaly i Blanka Matoušková a Danča Sedláčková, v současnosti zpěvačky kapely Kámen úrazu. Kdybych se dokázal převtělit do duše Lucie Bílé, řekl bych o Myšácích: "Jsou to milý lidičky, co zpívají srdíčkama a mají z toho radost." Jsou jistě lepší a lépe znějící soubory, ale v podstatě se s imaginárním výrokem slavné rodačky z Otvovic u Kladna ztotožňuji, byť vím, že na postup to tentokrát nestačilo.
Druhým účinkujícím byl Jarda Řehoř z Prahy. Jarda Řehoř je o devatenáct let starší než Cimbura a o stejný počet let starší než jsem já. Takže sečtěte, vydělte třemi a máte náš průměrný věk. Jenže o věk vůbec nejde. Znám třicetileté důležité kolegy, znám i ministry v tomto věku, znám i mladší lidi, kterým po několika větách hádám, že mají před důchodem. Jardu Řehoře vídám prakticky na všech koncertech v Trojické. Menší postava, občas v ruce cigárko, bílé vlasy a vousy, ale hlavně milé a mladé oči. Jarda je známý jako textař pro Sekvoj, Bluesberry nebo pro Cestáře. Kdo si notuje známou píseň Kapkami si déšť, měl by vědět, že je od Jardy. Ten sebral odvahu, kytaru, na kterou se moc dlouho neučí a jako druhý soutěžící zazpíval písně Kouzelnej strom, Dobrou? , Zasaď strom, postav dům a Nouzová kolonie. Z těch čtyř jsem znal jen nádhernou Nouzovou kolonii a to ještě jen v jiné verzi. Ostatní písně byly pro mě všechny premiérové. Litoval jsem, že jsem si nemohl nahrát texty, zejména třetí píseň znějící jako Vysockij mě zaujala až zdrcující vizí člověka stavějícího dům pro děti, které jej stejně odepíší. Byl to pro mě zážitek, bez ohledu na zřejmou Jardovu trému a občasné pletení textu. Rád bych se ještě někdy s Jardou Řehořem v této jeho písničkářské podobě setkal.
U teplické kapely Naspěch jsem se na jejich webu dočetl, že jich je pět, čtyři muži a zpěvačka Klára Smetanová. Jenže na zvukovce a při první písni jsem zjistil, že údaje dané kapelou inspicientce Bublině jsou nepravdivé. Klárka Smetanová totiž při vystoupení držela v náručí druhou zpěvačku, jejíž věk odhaduji tak přes půl roku. Přes zatím malé zkušenosti na pódiu ta malá umělkyně statečně mámě pomáhala s mikrofonem. Udělal jsem ale velkou novinářskou chybu a na jméno té začínající hvězdy jsem se nezeptal mámy Klárky. Tímto se té malé i celé kapele omlouvám. Po prvních tónech a první písni jsem si říkal, že je to zase jedna z těch kapel, kterým nelze celkem nic vytknout, ale které nevyčnívají nad zaběhlý standard. Jenže pak jsem si začal ťukat do rytmu a to zejména při třetí písni Jako na dlani.
Nejdále do Trojické to měla tentokrát loňská maturantka z Třebíče, štíhlá a dlouhovlasá Hanka Hložková. Hanku do Prahy doprovodil její chlapec a ona doprovodila své čtyři písně na kytaru. Hanka vládne výrazným hlasem a její čtyři písně: Moře, Kabaret, Pračka a Kamínek, výrazně převyšují obvyklý dívčí písničkářský standard, někdy až příliš plný depresí a starostí s prvními láskami. Zaujala mě zejména Pračka, plná vtipných slovních obratů a ukazující, že jsou ještě holky, které se neposadí na zadek před mužskou ješitností. Tohle nepíšu jako tajný příznivec feminismu, ale jako otec dcery stejného věku, jaký má Hanka. Pokud jde o ty zmíněné nedospělé dívčí deprese, nesmějme se jim a občas si zkusme s našimi dětmi víc povídat. Ona to často není jen nedospělá póza.
Duo Pospolu jsem viděl a slyšel poprvé v životě.Vedle mě však, podobně jako u sportovních přenosů, seděla odborná poradkyně Tereza Bečičková. Terezka už pár měsíců není Ženatá, ale vdaná, ale s Tomášem Ludvíčkem zpívá pořád. Terezka mi prozradila, že nepřišla jen vzpomínat na své soutěžení v Trojické, ale držet palce a mít trému za svého žáka, Pepíka Pitharta. Pepík je "pospolu" se štíhlou blondýnkou, Katkou Masopustovou. Oba mladí lidé, nesoucí dík shodě příjmení lidí slavných v jiných oborech než je hudba, spolu účinkují poměrně krátce. Za doprovodu Pepíkovy kytary nám zazpívali a
 |
|
Duo Pospolu |
|
foto: Tomáš Pohl © |
zahráli tyto písně z dílny Pepíka Pitharta: Hnízdo vosí, Deštivá, Souboj a Svíčička. Pepíkova obrýlená tvář solidního studenta kontrastující se severským štíhlým půvabem Katky vzbuzuje optický klam, že zde zazní věci povícero vážné, místy až patetické. Jenže, s použitím obvyklé fráze, pravý opak je pravdou. Písně zněly humorem, nadhledem, moc hezky zpívané. V Deštivé jsem zaznamenal Katčin cit pro šanson. Publikum, včetně muzikantských kolegů, aplaudovalo a oči Terky Bečičkové se usmívaly. Zjevně byl spokojen i můj druhý soused u stolu, Pavel Rada.
Posledním, šestým účinkujícím, byla kapela Kámen úrazu z Prahy. Loňského roku se "Kameny" dostaly do finále, takže proč by nezkusily štěstí podruhé? Před samotným začátkem večera však došlo k politováníhodné události. Kámen úrazu totiž tradičně vozí na koncerty vlastnoručně napečené řízky. Pokud je to pro vlastní potřebu, je vše v pořádku. Tentokrát nepekly Blanka nebo Danča, ale kytarista a zpěvák Michal Aron. Ač nerad, viděl jsem některé členy poroty jíst řízky plnými ústy a přikusovali k nim chleba rovněž dovezený kapelou. Ponechávám to bez jakýchkoli komentářů. Kapela spustila písně: Vlak jel dál, Noční motýl, Cikánská a Vyznání. Kámen úrazu představil nového basistu, kterým je Jarda Lee Bob Hokr v červené čepici. Je vidět, že zapadl do kapely, byť je v ní poměrně krátce. Předtím jste jej mohli vidět například v kapele Suroví kocouři. "Kamenům" to šlape čím dál líp a velmi dobře znějí i pěvecká sóla Martina Laseviče. Martin chce opakovat loňskou radostnou událost a očekává dalšího potomka. Kdo chce vidět a slyšet Kámen úrazu, setká se s touto kapelou i na FOLKomínu 23. září 2006 na Toulcově dvoře v Praze 10, kde zahajuje ve 13 hodin jako první účinkující.
Nyní bych chtěl říci jen pár otevřených slov k oběma moderátorům, tedy vůči Cimburovi a Belmondovi: "Pánové, vy si myslíte, že když si oba na levou ruku omotáte zbytek vánoční výzdoby, že vás od sebe rozeznám? Nemohli byste si příště omotat cokoli každý jinam, například prádelní šňůru, tlakový obvaz nebo hadici? Já za to nemohu, ale podle posledního měření mého IQ si komise šeptala, že něco takového ještě neviděla. A po vašem vysvětlení jsem si téměř jist, jak to bylo myšleno."
O přestávce vystoupila jako host, či spíše jako domácí, kapela Sekvoj. Chyběla však její nejhezčí, nejmenší a nejmladší část. Chyběla Karolína Skalníková. Sekvoj letos otevřela dveře Trojické a vyráží do světa, což je správné, moudré a mělo se tak stát již dávno. Kapela hrála svůj standardní repertoár s imaginární Karolíninou flétnou, a jako vždy se líbila.
Pokud jde o výsledky, které byly oznámeny po přídavku Sekvoje, jsou následující:
Pořadí písní:¨
5. a 4. místo: Souboj (Pospolu) a Vlak jel dál (Kámen úrazu)
3. místo: Deštivá (Pospolu)
2. místo: Cikánská (Kámen úrazu)
1. místo: Svíčička (Pospolu)
Pořadí účinkujících:
6. místo: Myšáci
5. místo: Jarda Řehoř
4. místo: Hanka Hložková
3. místo: Naspěch
2. místo: Kámen úrazu
1. místo: Pospolu
Podle rozhodnutí pořadatelské rady je druhým postupujícím do semifinále kapela Kámen úrazu.
Druhé základní kolo se koná 5. října v 19,30 a uvidíte a uslyšíte v něm Courage z Brna, Danu Houdkovou a Stejnou krev z Prahy, Nezebend z Prahy, duo Jakub Kořínek a Katka Misíková (Praha - Plzeň), duo Daman z Prahy a Ivetu Škorpíkovou z Poličky. Jako host vystoupí vokální soubor Pětník z Prahy.
P.S. Ten řízek od Michala Arona byl vynikající.
Sdílet na...
)). Vážne se zamýšlím nad podáním soudní žaloby na receného Fnuka, který zcela zhatil úsilí skupiny nedat poradatelské rade ani drobecek ze strouhanky a nechat pusobit Pavlovuv reflex (a kochat se tímto pohledem z výšin pódia). Za tímto úcelem hodlám povolat na lavici svedku Pavla Radu, který dostal rízek až poté, co na muj dotaz ohledne jeho úcasti v poradatelské rade místoprísežne prohlásil, že v poradatelské rade není 
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...