Na pomezí mokro, ale príjemno

21.07.2005 Na pomezí mokro, ale príjemno (Black Bart the P08)

Letošní ročník festivalu Na pomezí, který probíhal ve dnech 8. - 9. 7. v areálu slezského skanzenu v Dolní Lomné, by měl mít namísto tradičních tří opeřenců, na jejichž čepičkách se tkví vlajky tří států, které se v tomto místě svými cípy setkávají - tj . Česka, Slovenska a Polska - ve znaku raději tři zmoklé slepice. Přesně tak totiž vypadala a cítila se většina návštěvníků tohoto jinak velice příjemného festiválku.

Kdo jste nikdy areál, nad jehož provozem bdí zájmová a kulturní organizace Matice slezská, nenavštívili, vězte, že to opravdu stojí za to a to obzvláště v době konání různých kulturních a společenských akcí, kdy celodřevěný amfiteátr a stylové roubenky ožijí tóny hudební produkce a ruchem návštěvníků.

foto: Black Bart ©

Roman Horký a levé křídlo Kamelotu

foto: Black Bart the P08 ©

Letošní ročník festivalu Na pomezí byl zajímavý hlavně množstvím zvučných hudebních jmen, které se v jeho programu objevily, ať už to byl Hradišťan, Kamelot, Allan Mikušek, Fleret s Jarmilou Šulákovou, Robert Křesťan s Druhou trávou a nebo plzeňský bluegrassový bombardér Cop.

Uplakané sobotní počasí na chvíli pozvedlo dešťovou oponu, aby umožnilo začátek odpoledního galaprogramu, který zahájila jazz-folková Alešanka, následovaná brněnským Kamelotem. Roman Horký a jeho squadra předvedli slušný výkon, ale nejisté publikum po očku pozorující zataženou oblohu nedokázala příliš rozpálit ani náruč osvědčených hitů, ani Romanovo tradiční "zahlavou" sólo v Honolulu. Z dalších učinkujících bych se zmínil o Lístku, který mám osobně velice rád, ale oč víc se mi líbí jejich CD, o to víc cítím v jejich živém hraní jakousi trvalou nejistotu a neochotu (či neschopnost?) prodat to nejlepší, co v nich je. Tento můj pocit se potvrdil i u tradičního večerního táboráku, na který jsem se po loňsku, kdy na něm bezkonkurenčně kralovalo Tempo di vlak, velice těšil, ale kde se ona podivná nejistota Lístku projevila ještě výrazněji a zřetelněji. Zpívání u ohně tak skončilo velice brzy totálním fiaskem a nepomohlo mu ani, že se jej snažila zachránit trampská kapela Ozvěna. Ostatně kdo ví, možná to byla právě ona, kdo zapříčinil onu nejistotu (nebo snad rozladěnost?) členů Lístku.

Bluegrassový Monogram mne příliš nepřesvědčil. Technicky nepředvedl nic, co bychom nemohli zaslechnout od kterékoliv jiné bluegrassové partičky a navíc jejich zpěvák rozhodně nepatří mezi nejvýraznější.

To Celtic Cross je panečku jiná muzika! Živá, divoká, technicky výborně zvládnutá, stojící hlavně na houslích Radky Tihelkové a - často opomíjeném, ale vynikajícím - akordeonu Marty Kotalové. Když se k Celtic Crossu ještě navíc v průběhu koncertu přidala i taneční skupina Galtish, byl to zážitek i pro oko. Jednu výhradu bych k našim ostravským keltům ale přece jen měl. Zakladatel a duše souboru Michal Klimeš byl měl pokud možno zpívat co nejméně. Zpěvákem opravdu není a nejspíš ani nikdy nebude.

Slovenskou stálici country hudby Allana Mikuška jsem viděl naživo teprve podruhé, přičemž poprvé to bylo před pár lety na mohelnickém Dostavníku, kde vystupoval sám pouze s kytarou. Allan, který Na pomezí představil svoji skupinu AM band, je nepochybně velice charismatický zpěvák a ač (podle mne) nevyzbrojen hlasem, kterým by boural sály, dokáže publikum - a hlavně jeho ženskou část - strhnout. Jeho největší síla je nejspíš právě v sólovém zpěvu, jen za doprovodu kytary, což dokázal při závěrečné skladbě svého bloku, Denverově hitu Annie´s song. Tento závěrečný majstrštyk však už obecenstvo muselo vyslechnout z pod lesu deštníků, který náhle vyrostl, aby skryl nešťastné návštěvníky před prudkým lijákem.

Vystoupení Tomáše Kočka bylo už poznamenáno hromadným úprkem diváctva pod střechy, k čemuž jsem se přidal i já sám. Z technických důvodů mi pak uteklo vystoupení (věřím, že tradičně výborného) BG Stylu i polské legendy moderní country hudby Michala Lonstara Luszczynskeho. Dle mínění těch, co jej zhlédli, byl Lonstar vynikající, čemuž rád věřím.

K vystoupení Roberta Křesťana s Druhou trávou a Fleretu s Jarmilou Šulákovou není třeba nic dodávat. Byli výborní jako vždy a publikum je odmítalo pustit z pódia. Zdá se, že s paní Jarmilou Šulákovou se už stává tradicí loučení ve stoje, a je to tak dobře. Ostatně, kdo jiný by si to měl více zasloužit?

Místní kapelu Blaf znám už nejméně deset let a musím s radostí konstatovat, že hudebně se za tu dobu zlepšili o stovky

foto: Black Bart ©

Slovenským emisarem byl Allan Mikušek

foto: Black Bart the P08 ©
procent. V jejich písních zaslechnete výrazné melodické nápady a sólový kytarista na svůj nástroj opravdu umí. Co však jejich snažení výrazně devalvuje, je jejich gorolština, ve které zpívají a která je sice malebná, nicméně většině lidu země české nesrozumitelná. Dle mého názoru jim tento jejich handicap nejspíš znemožní, aby se stali populárními v celostátním měřítku, neboť jsou to právě vtipné texty, na nichž Blaf staví a díky kterým se stal tak oblíbeným a žádaným mezi místními horaly.

Předposlední učinkující, polská country zpěvačka Ala Boncol, byla opravdu vynikající a i přes pokročilou hodinu dokázala naprosto strhnout publikum, které se dokonce nadšeně roztančilo. Její ukázka opravdu hodně moderně pojatého country připomněla, jak velký deficit této hudby v Čechách třeba právě oproti Polsku máme.

Bohužel vystoupení téhle polské Tornádo Lou - jak ji pojmenoval moderátor festivalu Josef Mlok Grimm - jako by vysálo poslední zbytky sil ze zbytků publika a tak když v této pokročilé hodině (asi půl druhé v noci) nastoupil na pódium Cop, nedokázal ani svým tradičně energickým a razantním vystoupením vydupat z unaveného a často už dřímajícího publika výraznější reakce.

To je taky jediná vadná stránka festivalu - totiž, že si organizátoři nedokázali lépe ohlídat časy vystoupení a poslední kapela vystupovala po čtyřhodinovém čekání pro vyprázdněné a klímající hlediště.

Festival Na pomezí mám rád. Jeho organizátoři se drží osvědčených jmen, neexperimentují příliš s dramaturgií a spíše se snaží vyhovět vkusu těch, kteří dávají přednost léty prověřené kvalitě, před tápáním v moři nových tváří, stylů a trendů. Když se k tomu připočte i cena vstupného, která na celý sobotní program plný výše zmíněných hvězd činila pouhých 150 Kč, pak je zřejmé, že tento festival nemůže být neúspěšný.

Sdílet na...

| Více...