FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Tento článek nás nezavede do lékařského prostředí a rozhodně neočekávejte ani hororové výjevy. Zůstáváme stále víceméně věrní folkové hudbě. To jen Dana Houdková zrušila název své kapely Stejná krev, a jako hosta do Rybynaruby si ve středu 24. 9. 2008 pozvala kapelu Půl dechu do měchu.

Změna názvu kapely bývá riskantní tah. Pravdou zůstává, že Dana Houdková působí skoro jako blesk z čistého nebe, a tak svým jménem lehce zastíní jakýkoliv název projektu, kterého by se jako autorka a interpretka mohla účastnit. Ačkoliv jsem během loňského Notování mezi diváky slýchal různorodou řadu názorů na její tvorbu, nakonec si ji pamatovali všichni. V jistém úhlu pohledu se totiž Dana dotýká témat, o kterých se ve folku zpívá jen s romanticky oděným taktem.

I během zářijového koncertu, byť lehce handicapovaná zablokovanými zády, dokázala své písně v doprovodu Helenky Markové (dechové nástroje) a Marcela Jakubovie (perkuse a kytara) odzpívat i odtančit a vyjádřit strasti i radosti manželského či milostného života pěkně od plic. Nevynechá ani klišé z lidových témat, kde mladá dívka hledá v kordonu vojáků toho jediného (Lidová). V další zpívá o vztahu na jeden večer na skotských pláních (Skotská). A přece to od ní jako klišé nezní. Během koncertu mi došlo, že Dana je sběratelkou různých písňových erotických námětů, a tak de facto vytváří první folkovou kamasútru. Ale na druhé straně nezastírá potřebu vyjádřit se intimně, romanticky a třeba i přemýšlivě (Amorkovi). Díky tomu i teatrálnost výstupu celé kapely působí opravdově, uvěřitelně a přitom zábavně.

Hudba kapely Půl dechu do měchu je úplně jiná. Tím, že vychází z jazzu a jeho improvizací, stává se každá píseň mohutným hudebním obrazem, který produkuje v mysli řadu dalších. Vykládat tedy, o čem tento koncert byl, lze ze dvou úhlů pohledu. Z poněkud technického, kde bych mohl vystihnout zejména zajímavou sadu efektů užitých během hry na elektrickou kytaru Pavla Záloma. Jednotlivé nástroje se vyplatí poslouchat i samostatně, neboť každý hraje zdánlivě trochu jinou píseň, aby ve stejný okamžik dohromady poskládaly mozaiku nálad a pocitů.
Pokusíte-li se zachytit obsah textů, spíše skončíte opět u surrealistických obrazů, a tedy u druhého způsobu možného popisu. Tak jsem se u Dešťovek nerýpal v zemi a netahal žížaly, jak nám z úst zpěvačky Šárky Pexové bylo avizováno, ale procházel se deštivým podvečerem po klidné městské třídě, zasazené tak do 20. let minulého století. Nebo V plameni čekal společně s tygrem v houští divokého pralesa na svou kořist. Tím se tato hudba vyčleňuje z klasického folku, kde je v textu velmi často kladen důraz na lehce pochopitelnou myšlenku.
Klubové prostředí sklepního charakteru Rybynaruby můj celkový prožitek ještě umocňovalo. U písní Hladová zeď (Nerez) a Lišák (Radůza) sice originály nepřekonaly, přesto je ukázaly v zajímavých nových souvislostech, tedy ve vlastních zvukových variacích. Nevědět tedy o existenci originálu, uvěřil bych, že se jedná o jejich další autorský počin.
Milovníky koček potěší veselá píseň O věrné story kočičí, která se lehce vymyká zbytku repertoáru nejen humornějším vyzněním, ale i o poznání jasnějším obsahem textu. O smích vás nepřipraví ani mečivý kocouří zpěv bubeníka Zdeňka Pexy.
Za texty i základy písní stojí sama zpěvačka a kytaristka Šárka Pexová. O aranže se pak stará zbytek kapely. Pro úplnost ještě doplním jméno baskytaristy Ladislava Čížka. A komu je Půl dechu do měchu určen? Myslím, že lidem, kteří mají rádi hudbu, která víc provokuje fantazii, a kteří se rádi zasní po těžkém dni v práci.

Zatímco koncert Dany Houdkové člověka uzemňoval, kapele Půl dechu do měchu se ho naopak dařilo vynášet do vyšších sfér. Ať už jste to cítili podobně či nikoliv, o kvalitě kapel mluví jasně bouřlivým potleskem vybojované několikanásobné přídavky.