Nacas a Bonsai na Klamovce

22.03.2002 Nacas a Bonsai na Klamovce (Šaolín)

Pražská Klamovka se stala v úterý 19. března svědkem už několikátého podařeného spojení budějovické kapely Bonsai č.3 a pražského Načasu. Obě kapely pojí dávné přátelství, což bylo znát jak na atmosféře koncertu, tak na výkonech všech zúčastněných muzikantů.

Frontman domácího Načasu, Michal Pravec, uvedl nejdříve na pódium Bonsai, a ta se okamžitě chopila příležitosti. Bylo by asi nošením dříví do lesa, kdybych zde psal o tom, že dnešní Bonsai hraje písničky staré Bonsaie, tj. především písničky Františka Stralczynského a Tomáše Poláčka, dnes již nežijících folkových legend osmdesátých let. Sluší se ale říct, že Bonsai č.3 písně jen otrocky nepřebírá, ale uvádí je ve vlastním pojetí a někde i v pozměněných aranžích. Zpěv jinak výrazově výborné Zuzky Březinové je sice chvílemi intonačně nejistý, ale když si vybavím staré koncertní nahrávky původní Bonsaie, nemám pocit, že by na tom tehdejší bonsaiáci byli líp. A možná, že to k takovému lehkému revivalu, jakým č.3 jsou, patří. Vlastně stejně tak, jako je v některých pasážích naoko nedbalá kytara Honzy Přesličky. Jinak je ale projev Bonsaie přesvědčivý, sdělení uvěřitelné a cello Petry Dvořákové není také k zahození.

Načas je oproti Bonsai kapelou o trochu ostřílenější, což je takhle v kontrastu s druhou kapelou znát především ve výrazu a celkové jistotě za mikrofonem. Pryč jsou doby, kdy bratři Komíni cudně klopili své oči před pohledy vášnivého publika. Tomáš Komín navíc o loňských prázdninách přesedlal z akustické kytary na elektrofonickou, což s příchodem bubeníka Jirky Skaly a baskytaristy Vojty Samohela znamenalo změnu soundu, a do jisté míry i stylu Načasu. Konzervativní fanynky ale nemusí mít strach, repertoárově zůstávají Načasové u osvědčených schémat, bicí a sólová kytara jim jen dávají možnost pohrát si aranžérsky s novými písničkami víc, než dřív. Z těch, které jsem slyšel dnes poprvé, mě asi nejvíce zaujala pomalá Holub, kde se nejen povedl Michalovi Pravcovi text, ale také Honza Komín zde coby autor hudby zdařile překonává některé své zaběhlé stereotypy a píše opravdu silnou, harmonicky nádherně zvládnutou skladbu.

Abych to trochu shrnul: Bonsai pohladila, Načas příjemně rozproudil a především pobavil. Michal Pravec byl tentokrát doslova jako utržený ze řetězu, což vyústilo jednak v několik lehkých kolizí se spoluhráči a zvukovým aparátem, ale především v salvy upřímného smíchu všech okolo mne sedících slečen (včetně té vlevo ode mne). Se mnou a několika dalšími pány jich tam tentokrát bylo dobře na osmdesát.

Sdílet na...

| Více...