FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vrchní zvukař František Vlček se přeměnil na písničkáře a hrábl tématicky do svých lesklých průsvitek. Oznámil, že pořad je ve skluzu, což v jeho případě vždy působí jako básnická hyperbola následovaná přehrabováním textů a smíchem publika. František vybral rusky motivovanou píseň Má žena Jelena o nedostatku kuchařského umění, známou Jarunu na text Milana Jablonského a Konec dobrodruha o konci trampa u kočárku obsahujícího, slovy Karla Poláčka, "plod hříšné lásky" řvoucí jako Komanči. V písni o tom, jak nelze usnout, František sice řekl, že mu došel papír s textem v tiskárně, ale byla o věcech velmi vážných, které bezesporu k manželství patří.

Michal Knébl se pak v dramatizaci povídky o trpaslíčkovi na chvíli změnil v Josefa Pehra, který celá léta jako herec Národního divadla v Praze oblažoval generace dětí svým Pepíčkem. Na rozdíl od zasloužilého umělce Josefa Pehra, který měl Pepíčka v náručí, měl Michal trpaslíčka na noze. Dialog s ječící manželkou na téma ztráta ponožek a jejich záhadného mizení v Bermudském trojúhelníku domácnosti, tu zná snad každý, jen trošku déle ženatý muž. Konečně i já vím, kam se ztrácí jedna z páru ponožek.

Po pauze Zbyněk Zeman zavzpomínal na seznámení kněžny Kazi s mytickým řezníkem Bivojem.

Dalším účinkujícím, vedle Pepy Kvasila, z řady zatím neženatých mužů, byl Bob Mylan alias Vladimír Konopas Šaolín. Ještě po příchodu do sálu cosi psal. My, kteří Mylan - Šaolína známe, víme dobře, co psal. Bob přišel v obleku, kostkované košili a kravatě, takže oblečením připomínal dělnického ředitele padesátých let. Svlékl sako, odhalil široké šle, nasadil elektrickou kytaru a spustil. V rachotu elektrické kytary jsem chytal melodie Elánu či raného ASPM, ale možná jsem se spletl.Všechny písně byly věnovány Michalu Knéblovi. Mylan dokázal, že elektrická kytara může doprovázet lyriku, což se projevilo v písně začínající slovy: Kdo zastřelí moji starou? Zvukař Franta Vlček se při této písni změnil ve figuranta a vestoje na židli pomocí cedulek s nápisy informoval diváky, o jaký rok manželství se ve sloce jedná. Bob Mylan zakončil svůj blok zpívanou úvahou o tom, že Michal Knébl je těhotnej a Knéblová neví s kým? Po plejádě známých jmen dospěl interpret a autor k závěru, že Knébl bude maminou s guvernérem Jirkou Hrdinou.

Hlavní scénkou večera byla ovšem svatba. Z předsálí nastoupil ženich Zbyněk Zeman s motýlem Emanuelem na krku a nevěsta v závoji ze záclony. Ani záclona, současně sloužící jako vlečka, nezastřela podobu všeuměla večera Františka Vlčka. Michal Knébl se zde soustředil krom komického oblečení účinkujících především na svatební řeč, kterou napsal a přednesl. Je nejen folkový klaun, ale i komik, kterému je dáván přídomek "drastický". Vzpomeňme jen na bratry Marxe či na naše nedoceněné a podle mého názoru geniální komiky Ference Futuristu a Jaroslava Štercla. Drastický komik balancuje na hranici založení diváka, kdy ještě jeho projev unese a uzná a kdy jej zatratí. Michal Knébl sám sobě nasadil vysokou laťku v představení opery o registrovaném partnerství, včetně vynikajícího úvodního slova. Jeho svatební projev nejenže tuto laťku nepřekonal, ale zůstal v hloubce pod ní. Projev byl dlouhý, se zbytečně opakovanými narážkami. Nemám nic proti užití vulgarit, k tomu jsem ostatně svůj názor vyjádřil ve fejetonu, ale několikerý poukaz na skákání muněk s následným drbáním se, to není můj šálek "Jihlavanky". Situaci zahraňoval "omdlévající nevěsta" Franta Vlček, ale celkově ji zachránit nemohl.
Navíc zde působí "come back" Milana Jablonského, který tentokrát chyběl. Zde je slovesná i obsahová laťka na úrovni extraligy a bohužel každý pokus jiného autora je s ní konfrontován.

Konec patřil Arnoštu Fraunbergovi a jeho písním a veršům včetně "povinného" Anděla a Sněhuláka. Nemohu říct nic jiného než: Arnošte, díky, jako vždy skvělé.