Troufám si psát, že Tomani jsou zralá mladá kapela, která nabízí neotřelý hudební zážitek. Jejich tvorba je sice napůl klasický folk, byť, jak bylo výše psáno, originálně podaný, a napůl styl středověké balady. Tyto dva směry se mezi sebou sice trochu tříští, ale celkově si myslím, že je to jen detail, který souvisí s potřebou autorů vyjadřovat se k různým problémům současnosti i minulosti.

Po přestávce si přišli zahrát hostitelé. Kapela OldaCrz vznikla v roce 1995 na základě setkání dvou pekařů Ondry Militkého (dnes kapela Nezebend) a Jiřího Šmejkala, kteří spolu ponejprve založili duo Beznázvu. V současné době kapelu tvoří Jirka Šmejkal - šestistrunná kytara, zpěv (texty k písním), Tomáš Bystřický - šestistrunná sólová kytara, Sabina Vališová - zpěv, perkuse a Markéta Surgová - kontrabas, zpěv. Na svém kontě mají desku z roku 2003 vydanou samonákladem s názvem ...jedna z možností... Kapela se nesnaží o překotně složité aranže. Jejich podání je prostě založeno na vstřícné jednoduchosti dvoukytarového rytmického hraní a zajímavých pěveckých nápadů. Asi nejvíc mne zaujali právě zpěvem Sabiny Vališové, k čemuž jsem se vyznal již před nedávnem v jednom z mých předchozích článků. S odstupem času vidím před sebou dívčinu s trochu zasněným a naivním hláskem, která písním přidává obrovskou dávku pohody a nezáleží jestli má zrovna sólo, jako v písni Skromnost, nebo zpívá jen vícehlas. Když už jsem na ně narazil, tak musím poukázat na píseň Vrána, která si v sobě nese velkou dávku optimismu, což právě dělají barevné popěvky na pozadí jinak vcelku obyčejného textu.

Ty poslouchám s úsměvem na tváři. Ač nacházím docela zásadní básnické chyby (např. v písni Monika z muzea... se objeví slovo "zámek" dvakrát za sebou a nezní to ani trochu pěkně), tak se jimi velmi jednoduchou formou snaží kapela filosoficky vyjádřit. Stačí si přečíst třeba text Rány Boží. Myšlenka není zahalena do žádných složitých oblaků metafor. Prostě jen naprosto otevřeně soucítí s člověkem, který se rozhodl něco ve svém životě hledat a že jde hlavně o to hledání, protože "a když nenajde - tak to zkusí, alespoň zkusí."

V jiných textech myšlenky spadly trochu do dětské poetiky, třeba v Korálích. Jenže zase je tu hlubší filosofický vhled o hledání, který je prezentován slokou, jež by malé dítě nepochopilo a naproti tomu kontrastně stojí veselý refrén, který jako by zlehčoval vážnost sloky. A i filosofie se musí brát s humorem. Právě proto si zrovna tuhle píseň rád poslechnu znovu.

Celkově mi OldaCrz přijdou trochu svázaní a jejich výstup nepůsobí tak sebejistě, jak by se mohl u kapely, která hraje již přes 10 let, očekávat. Moc tomu nepřidali i perličkami ze světa, které samy o sobě byly jistě zajímavé, ale jejich přednes nebyl vůbec vtipný, a tak informace o muži, který tráví svůj život na stromě, kde trucuje, mne spíš nudila, než pobavila. To radši jen hrajte, prosím.

Závěrem musím říct, že kontrast mezi Tomany a kapelou Oldacrz byl jasně patrný. První předvedli profesně perfektní práci. Druzí sice ještě nezvládli odehrát koncert v naprosté pohodě, však ta lehká naivita v jejich projevu byla pro mne hodně lákavá. Kdybych měl vyjádřit, co jsem ten večer cítil, tak bych komentoval, že to bylo někde mezi "au, tohle slůvko, melodie, aranž, je fakt trochu mimo" a "jo, teď to má šmrnc" a nezáleží na tom, jestli bych psal o Tomanech nebo o Oldovi.