| 16.05.2006 Vztahy jsou zapnuty (Tomáš Pohl ) |
 |
 |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(reportáž ze křtu nového alba kapely Jarret Vztahem zapni v Liberci) Pátek bývá zpravidla dnem, kdy toho má člověk za celý týden plné zuby, bez ohledu na to, zda jsou ještě vlastní nebo již třetí. Z každého pravidla ale existuje výjimka. Kdyby ale nebylo výjimek, neplatila by pravidla a výjimky jsou někdy i synonymem radosti. Nejinak tomu bylo v pátek 5. května 2006, tedy v den, kdy se před mnoha lety stavěly na ulicích barikády a pomalu končila válka. V ulicích Prahy v ten den žádné barikády nebyly, resp. jen jako vždy pohybující se barikády drahého a různě starého plechu tvořícího součást automobilu. V jednom z nich jsem před pátou odpolední směřoval do Liberce na dlouho očekávaný křest nového alba liberecké kapely Jarret s názvem Vztahem zapni. Křest se konal v Lidových sadech v budově, kterou jsem navštívil v životě poprvé. Architektura Liberce silně vypovídá o tom, že se tomuto městu říkalo i Reichenberg a spousta jeho obyvatel v roce 1945 musela toto krásné město opustit. Budova v Lidových sadech je typickou ukázkou stavby sloužící tělocviku, zábavě i osvěžení. Jako kdyby na mě dýchal duch zakladatele německé tělovýchovy "TurnVatera" Jahna. Ale nechme dojmy a dějiny stranou. Díky milému spolujezdci Jardovi Síbrtovi, který vedle folkových superfanynek Oliny a Katky tvořil osádku automobilu, jsem nekufroval a dojel do místa křtu v předstihu. A tak jsem mohl postupně potkávat známé a milé
Od vydání desky Unikát uplynuly již čtyři roky. V roce 2003 opustil kapelu její hlavní autor Bohouš Vašák. A tak jsem Jarret v sestavě bez Bohouše Vašáka, pokud to jen trochu bylo možné, potkával na pražských i mimopražských pódiích. Myslím, že se kapela s odchodem Bohouše Vašáka a s vytvářením trochu jiné tváře docela dobře vypořádala. Pilířem a "rodinným zlatem" kapely je vynikající zpěv Hanky Skřivánkové, byť bez duet s charismatickým hlasem Bohouše Vašáka. Bohouše Vašáka nelze označit za excelentního zpěváka, ale má v sobě něco, co nedokážu přesně definovat. Nejspíš půjde o přenesení ducha svých písní do hlasového projevu. Jarretu nezbývalo než vsadit na své "nejlepší zpěváky", tedy na zpívajícího bubeníka Honzu Nohu a zpívajícího klávesistu Michala "Vlastu" Třešňáka. Jarret nikdy nepořádal dlouhé koncertní šňůry a je z kapel, u nichž mi častější reprízy vůbec nevadí. A tak jsem toho pátečního večera stál těsně pod pódiem. Nad pódiem byla promítací stěna, která byla velmi zajímavě využívána během celého představení. Nejvíc ohlasů vzbudily staré videozáznamy kapely, z nichž ten nejstarší, s mladými gymnasisty Markem Štulírem a Michalem Kadlecem ve školní tělocvičně, jsem už viděl v Telči. Dalším pro mě novým prvkem, který jsem na předešlých koncertech v takové míře a kvalitě nezažil, byly světelné efekty. Ve spojení s umělou mlhou měl celý večer podobu profesionálně udělané show. V první části představení, zahájeného skladnou Šumaři z prvního alba Hic non sunt leones z roku 1997, dotvářeli stálou sestavu kapely ještě Honza Provazník, nevlastní bratr Marka "Basáka" Štulíra, jinak též představovaný jako Mr. Ropeman a s ním Marek Ottl na klavír a trombón a Petr Dastych na trubku. Oba posledně jmenování účinkují zejména v orchestru libereckého divadla F.X. Šaldy. Honza "Ropeman" je vynikající hráč na foukací harmoniku, altsaxofon a perkuse, o čemž jsem se přesvědčil mnohokrát na koncertech kapely. Z Unikátu, tedy z druhé desky, Hanka s Vlastou Třešňákem zazpívali například Jako sen. Oblíbené Blues pro první řadu, tedy většinou i pro mě, protože Jarret rád vidím zblízka, dunělo rovněž a pokud se nemýlím, což není vyloučeno, nenajdu je zatím nikde. Honza Noha k mé velké radosti přidal i Příběh Váni od Bulata Okudžavy, zpívaný trošku úplně jinak Hanou Hegerovou, která nechá opuštěnou Marušku, zatímco Honza Noha zpívá o opuštěné Martině. Při seznamování se s novým albem nám na něm opticky chyběla skladba, které říkáme Bouřka nad Bílou. Jenže každý se může mýlit a proto zněla skladba Co se děje v seně, k níž hudbu i text složil Martin Kadlec a slova: Bouřka nad Bílou je to krása, když mraky se rvou, mokrá spása na prsou, vybarví dva terče, jakmile proteče pláštěnkou? A znovu, a nevím už pokolikáté, mi šel mráz po zádech. Prvními hosty první části křtu bylo duo Disneyband. Martin Kadlec měl na sobě sako a Věrka Soukupová jej v bílé blůzce doplňovala. Martin s Věrkou zazpívali píseň, kterou jsem ještě nikdy neslyšel a která byla vlastně pozvánkou na křest nového a tedy druhého alba Disneybandu. Na křest, který by měl být 22. června v Praze v KC Zahrada, se jistě vyplatí jít, protože kromě písní z nového alba uslyšíme jako hosta Jarret. Druhým hostem této části večera byl Jakub Noha, bratr Honzy, s dlouhovlasým kytaristou Petrem Bublákem, jinak též "Bubákem", doplněni Honzou Nohou a Markem Štulíkem, kteří spolupracují i s Noha Bandem Jakuba Nohy. Toto uskupení vystřihlo nádherný dlouhý bigbít plný sól a improvizací přerušovaných potleskem. Po přestávce si Hanka Skřivánková nasadila brýle a já si ji chvílemi představoval před katedrou. Ale to bych se musel zeptat žáků paní učitelky Skřivánkové, zda je přísná a zároveň spravedlivá. Ale jako paní učitelka hudební výchovy se Hanka
Dalším hostem byl kytarista Martin Ledvina, dříve Druhá tráva, v současnosti doprovázející Lenku Dusilovou. Martin Ledvina je ale především hudebním producentem nového alba. Největším potleskem byl ale přivítán Bohouš Vašák. Fanynky skandovaly "Bohoušek, Bohoušek", a Bohouš Vašák, v civilu soudce, se mile a rozpačitě usmíval. Zde si neodpustím profesní a zcela osobní poznámku. Kéž by takových soudců bylo v České republice víc! To bych se snad i do jednacích síní těšil. Bohouš samozřejmě připomněl Unikát písní Don Ouijote, i dalšími. Na desce Vztahem zapni je z celkových třinácti skladeb deset z dílny Bohouše Vašáka. Je dobré, že Bohoušův odchod z kapely neznamenal konec jeho tvorby. První vlašťovkou bylo loňské vystoupení Bohouše na zámecké scéně v Telči. Z rozhovoru Šaolína s Markem Štulíkem sice vyplývá, že s návratem Bohouše Vašáka do kapely se nepočítá, ale snad by bylo možné občasné hostování. Na pódiu zněly i další písně, Znamení blíženců nebo Vidět Everest od Pavla Havlíka. Tuto snad nejstarší píseň v repertoáru kapely hrála předtím kapela A hosté. Skladba je v nové úpravě zařazena na albu. Z nového alba zněl například Zvěrokruh, který fanoušci jistě znají z koncertů. Totéž platí o písni Sto kroků samoty. Úplnou novinkou pro mě byla skladba Nedivím se, kterou jsem na koncertech ještě neslyšel. To však neplatí o nádherné Spustil se, kde se zpívá: asi usnu a počkám, až zmizí tahle uštknutá chvíle, zmijí páteří zvolna se vyklikatí, když to nejde, tak zbývá prý ještě svobodná vůle, se sebrat a jít?či o skladbě Nedávno. A tak plynul čas a na pódiu se ocitla řada lahví sektu. Létaly zátky, spršky bublinek do publika a jako poslední tradičně politá deska pro toho šťastného, který ji zachytí. Před koncem dorazilo na jeviště pečené sele se spoustou příloh a celý nabitý sál zpíval se skákající Hankou, skákajícím Markem a skákajícím Bohoušem Venku zuří jaro. Byl to krásný večer plný krásné muziky. O to, aby dobře zněla se staral Mates Janíček, který měl na starosti i světla. Novému albu přeju, ať se dobře prodává a těším se na další setkání s Jarretem i a s vámi, kteří jej rádi posloucháte. A úplně na konec: Po křtu se konala afterparty, na které jsem nebyl. Jistě mě ale někdo v diskusi rád doplní a sdělí své dojmy. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)) Pri tech všech svetelnejch efektech jsme se opravdu shodli, že milujeme folk, dokonce i šok z Honzy Provazníka, kterej se znenadání objevil mezi publikem jsme rozdýchali Přihlášení
Diskuze
 |
kamagra jelly here
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...