|
Sešli se... muzikanti, desky, křty. Během týdne celkem tři.
V neděli 17.5. zněl ostravský klub Templ v rytmu modré trávy. Karvinská kapela Křenisi jej zvolila jako místo jednoho ze tří křtů svého 4. alba. Ač patří mezi špičky českého bluegrassu, do povědomí posluchačů se snadněji dostávají v zahraničí, kde sbírají ocenění - teď zcela čerstvě na festivalu v nizozemském Voorthuizenu opět 3. místo (jako před dvěmi lety). U nás se také častěji objevují na festivalech, než v samostatném koncertu a příznivci někdy nezaplní beze zbytku ani menší klub.
Kapela v nezměněném složení (Ondra Kozák - kytara, housle, zpěv, Michal Wawrzyczek - banjo, zpěv, Lukáš Rytíř - kontrabas, zpěv, Vítek Hanulík - mandolína, kytara, zpěv a Karel Začal - dobro) inovovala alespoň postavení. Michal Wawrzyczek začal hrát na levou ruku a tím pádem si vyměnil jevištní pozici s dobrem a od té doby dle slov kapelníka prý píše méně depresivní písně. Templem zazněly skladby staré (třeba Blue night, Cool Night) i nejnovější. A Better Day s Gentle On My Mind jako dva v jednom, jiné, např. Our Life Is Not a Lovesong, Ty jsi a já jsem, But I Do a další už samostatně, prokládané vtipným průvodním slovem a postřehy z natáčení. I když s každým novým CD klesá počet písní, celková stopáž se moc nemění, skladby jsou delší a v žertu nám dokonce bylo tvrzeno, že kousek museli nahrát i z druhé strany, aby se jim na desku Lucky Man všechno vešlo.
Kmotr Emil Formánek z Druhé trávy kromě splnění křticí povinnosti nenechal zahálet ani kytaru a střihl si s kluky oblíbený evergreen Sweet Georgia Brown. Večer mílovými kroky doputoval až k poslednímu přídavku 500mil a zbývalo jen nakoupit.
Deska nakonec nevyšla "u známého vydavatelství Verbatim", našlo se lepší studio Petrovice a 13 písní vykročilo do světa na tenkých nožičkách červených "smajlíků" na černém podkladu z tmavěčerveného obalu. Posledním příjemným překvapením byl oznam, že novinka se prodává toho dne za cenou téměř zcela dobrovolnou, od 90Kč výše. O důvod víc, proč chodit na křty.
Úterý 19.5. a opět Templ. Tentokrát se rozezněl polarfolkem tříčlenného dua Žamboši. Nový hudební směr držitelé Anděla 2006 zdůraznili už názvem druhé desky . Vystihuje jisté zvážnění čerstvého dílka, i když lehkost a hravost z několika textů Honzy Žambocha šibalsky vykukuje.
Ale popořádku. Tak významný koncert se pochopitelně neobejde bez kmotrů a hostů. Proto večer zahajovala dvojice „samostatných písničkářů, co hrají spolu“: Milan Sova – Kuba Slamák. Hned na úvod zazněl nejznámější Erazim Hauer, aby diváci, kteří se domnívají, že tato dvojka má jen jednu písničku, mohli spokojeně odejít domů. Ostatní pak vyslechli spoustu dalších, třeba Sára, Třetí sudička, Říkej mi lásko a jiné, prokládané Milanovými vtípky a humornými básničkami, z nichž většina by měla raději znít až v pozdější hodině. I texty písní pobavily, třeba Bakterie nebo závěrečný Kapesní atlas světa, k jehož produkci si účinkující přizvali posily a na jevišti se odehrály věci nevídané. Žamboši lehce rozebrali bicí soupravu Jiřího Nedavašky, aby každý z nich mohl něčím hlučným přispět k celkovému zvuku. A když už se všichni sešli, rovnou přizvali i další hosty a křest vypukl. Avizovanými kmotry měli být zrovna dohravší, avšak lehké zaváhání způsobilo, že nakonec CD pokřtil manažer Zeno. Jelikož Žamboši jsou ze Vsetína, na rozdíl od klasického šampaňského u Křenů zvolili tradici valašskou. Polívalo se slivovicí a v následné přestávce se k občerstvení kromě štamprliček podávaly i frgály. Komentář z hlediště: Ta hrušková pizza je dobrá!
Druhou půli už ovládli hlavní aktéři večera a zazněly novinky (Jutkinovi, Dřevorubecká, V koncích, V podchodu, Svobodě…) Trochu mě u nich překvapilo časté zakončení asociující valašské halekačky. Akordeon Stáni Žambochové je také ještě pro některé zvláštností, ač zní celým albem. Nechyběly ani staré známé, avšak ani u těch nebyla o inovace nouze (Tři psi či Hledání loutkáře s rockovější Honzovou kytarou).
Dozvěděli jsme se také, že hlavním hrdinou Plísničky a spolubydlícím Žambochů se najednou stal Erazim Hauer. A po závěrečné Koledě (původně od Kaluží, také v novém kabátku) už Honzovi zbylo jen popřát všem veselé Vánoce. Kotouček ze zlínského studia v obalu připomínajícím minulé CD s výraznějším barevným středem vyrazil na cestu do světa.
Do třetice všeho dobrého, tentokrát 22.5. v klubu Akord. Na pódium nastoupilo známé dechovkové těleso Tempo di vlak se svou oblíbenou polkou Tulák po hvězdách. Pokud to snad některé znalce zarazilo – ne, nešlo o halucinace. To jen Tempáci natáčeli v jižních Čechách a nabrali inspiraci k ozvláštnění večera. Pokoušeli se sice tvrdit, že pochopili, kterým směrem je nutno se ubírat k dosažení úspěchu a tedy s trampskou písní končí, ale to už se do hry vložil stálý moderátor Tónů cest Čenda z BG Stylu a uvedl vše na pravou míru. Zbytek písní z nové placky (21.červen, Jabloň, Nová zem, Velký nákup…) tak zazněl s obvyklým trampským zvukem. Kapela kromě vydání třetího CD letos slaví i své 10. výročí, což ovšem platí pouze pro tyto členy: Robin Cowboy Hill (zpěv, kytara, harmonika), Petr Bruml Donath (zpěv, kontrabas), Silvie Ája Hillová ( zpěv, flétny, rytmika), Ester Viki Donathová (zpěv, rytmika). Jirka Hanousek (kytara) smí svých 10 slavit až příští rok, zato sólo. K jubileu přinesla „paní kulturnička“ Vladimíra Dohnalová krásný dort s vláčkem.
Tolik slávy se musí zaznamenat, a proto se celý večer točil na kameru. Po pár chybkách padl dotaz, jestli by nešlo natáčet tak, že by se to promítalo o takt dopředu, jako nápověda. O přestávce jsme si část záznamu rovnou prohlídli. Aby obrazového materiálu nebylo málo, následovaly ukázky z natáčení. Cowboyův rozřezaný prst si vyžádal na desku výpomoc Pavla Zajíce z Nezmarů. Dočkali jsme se i ukázky hrané – scénka o natáčení ve studiu sklidila úspěch, hlavně Bruml coby metronom neměl chybu. Následoval křest vskutku mohutný, na pódium byli sezváni všichni přítomní, co se na desce podíleli a alespoň zmíněni i ti, co se účastnit nemohli (třeba Mlok uvíznuvší v Polsku). Několik kmotrů postupně popřálo desce vděčné posluchače – vystřídali se kamarádi Marťan, Mikuláš, Čenda, Šárka … a zejména hrdina dne Belmondo, zachránce celé akce, který na poslední chvíli, riskujíc zmeškání vlaku, dopravil potřebná CD do kulturáku. Třetí album kapely s lakonickým názvem vyjelo na trať a hned ten večer se našlo dost kupců z plného sálu. O plánovaném pokračování oslav na zahrádkářské chatě do rána bílého už musí poreferovat někdo jiný.
Sdílet na...
|
