Strom(y) našima ocima

24.10.2001 Strom(y) našima ocima (Zubřík)

18.-20. ríjna probehla v Liberci v Severoceském muzeu výstava "Strom(y) našima ocima". Její soucástí byl také hudební program s folkovým ladením v rámci posledního dne této výstavy. Hudební odpoledne "nacalo" ve dve hodiny služebne nejmladší sdružení s názvem Rodinná sešlost, které navázalo na krátké pásmo poezie detí. Priznám se že kapelu jsem slyšel úplne poprvé a to ve složení el. kytara, baskytara, klávesy, bicí, prícná flétna a tri zpevacky. Rodinná sešlost hrála približne žánr folkroku a nijak výrazne mne nezaujala. Pevecká sóla patrila prevážne Terezce Stankové, kterou mužete znát treba z pražského Šantré nebo libereckých Modrých houpacek. Podobne jako z dob úcinkování v druhých dvou jmenovaných kapelách mne Terezka opet utvrdila v mé domnence, že její povest o vynikající zpevacce ji ponekud prechází. Nutno však ríci, že celá kapela ponekud podcenila situaci také v tom, že vše se odehrávalo ve vstupních prostorách Severoceského muzea, a že bubny v techto prostorách výkon ostatních clenu kapely nekolikanásobne prehlušily. Kapele se tedy spíše podarilo vetšinu návštevníku presvedcit o tom, že nastala pravá doba k návšteve sklepních prostor ve kterých probíhala samotná výstava na jedno jediné téma, a to strom. Kdo výstavu navštívil urcite neprohloupil. K videní byly nádherné fotografie stromu jak s blízkých jizerských hvozdu, tak z dalekých míst Afriky, ale i kresby, plastiky a další dílka libereckých detí i dospelých.

Po kratické pauze pak nastoupili ostrílení borci z Jarretu. Ti naopak situaci presne "vyhmátli" a tentokrát prišli zahrát bez bicích. Chybela také vynikající foukacka, kterou ale v samotném záveru preci jen posluchaci uslyšeli, i když jen v podání nekdejšího clena Jarretu Ivana, který byl prítomen s dalším hudebním ansámblem. Ale to bych predbíhal. Jarret zahrál tentokrát spíše akusticky ve všelijakých obmenách co do poctu clenu, takže diváci videli Jarret od nejméne pocetného dua Skrivánek až po peticlenný šlapající folkový kombajn na pomezí muziky a magie, jak sami rádi své písne uvádí. Návštevníci výstavy opet zaplnili volná místa k sezení a vychutnali si velice vydarené vystoupení Jarretu.

Na záver hudebního programu vystoupila tretí liberecká kapela Pohromade na prehrade, kapela služebne nejstarší. Poprvé jsem tuhle kapelu zaslechl nekdy v devadesátém ctvrtém roce na Zahrade, tehdy ješte porádané ve Strážnici. Hráli tehdy okolo pulnoci na scéne Na ostruvku a pamatuji jak diváky i pres tuto pokrocilou dobu úplne roztancovali. Velice jsem se na ne tešil, nebot jsme je již dlouho neslyšel, a cekal jsem opet porádný odvaz. Vzhledem k tomu, že práve oni byli dnešními poradateli této hudební cásti celé akce, dobre znali prostory muzea a i oni prišli zahrát v akustictejší podobe. Diváci museli sice chvíli pockat, než dorazila zpevacka, která se nemohla "utrhnout" od výstavy, ale volání kapely ji prilákalo záhy a vše mohlo zacít. Lec akustictejší pojetí melo za následek i ponekud vlažnejší nasazení a tak jejich vystoupení zacalo trochu rozpacite. Asi je to samotné ponekud zaskocilo a tak se od prvních blues odklonili na živejší dixík a vše nabralo to správné tempo a smer. Škoda, že v tu chvíli uderila pátá hodina a zamestnanci muzea se rozhodli s koncem své pracovní doby ukoncit i hudební produkci a celou výstavu. Ale jak se ríká, v nejlepším se má prestat, a tak návštevníci výstavy mohli odcházet z pocitem príjemne prožitého odpoledne.

Sdílet na...

| Více...