FOLKtime - Vaše brána do světa folku

I skupinu Cuba Kubikula jsem v loňské sezóně několikrát zaznamenala, její protagonistka Vesna Vaško Cáceres účinkovala na Zahradě i jako sólistka. Jak už název napovídá, skupina se věnuje kubánským hudebním stylům a v poslední době i hudbě brazilské. Vesna Cáceres má v žilách pestrou směs krve, po otci česko-maďarské, po matce chorvatsko-španělské, zpívá ve španělštině a portugalštině písně převzaté, ale i vlastní, některé v češtině. Doprovází se na akordeon, v kvartetu dále vystupují tři mladí muži: Vojtěch Želinský na kytaru, Petr Tichý na kontrabas a Standa Amcha na perkuse. Bohužel, ačkoliv muzikanti hráli bezchybně, zejména oceňuji výkon kontrabasisty, Vesna zpívala čistě a skladby střídaly rytmy i tempa, celkově "španělské rytmy" působily chladně a neosobně. Učesaný smutek, učesaná tanečnost bez spontaneity. Volnější písně přece jen vyzněly o něco lépe, ovšem v instrumentální části monotónní opakování několika taktů skladby zbytečně prodlužovalo a Cuba Kubikula začala nudit. V diváckém hlasování skončila druhá.

Pouze s odstupem jednoho hlasu se jako třetí umístilo trio Markéta a Lazarové. Poprvé jsem si jich všimla tuším před třemi lety na obvyklých předkolech soutěží, kde se mi líbili a vnímala jsem je jako příslib do budoucna. V současnosti vystupují v obsazení Markéta Habermannová (zpěv, kontrabas), Monika Zátopková (housle,vokály) a Aleš Povolný (kytara, zpěv). Aleš je také autorem hudby a textů skladeb, z nichž se mi nejvíc líbila melodická píseň Ve větru. Ovšem Alešovu zpěvu chyběl náboj, výraz a sbory místy neladily. Myslím, že se tentokrát sympatické trojici nedařilo tak, jak by si asi přáli. A diváci to svými hlasy potvrdili.

Po soutěžním vystoupení jsem se o to více těšila na Strašlivou Podívanou. Od prvních tónů dokázali diváky nadchnout a co je důležité, pozorně si je poslechli i všichni účinkující. Měli možnost slyšet a vidět, jak "málo" Strašlivce stačí, aby si diváky získala. Recept Strašlivky je prostý: melodická písnička, text s příběhem, jednoduché vesměs dvoukytarové aranže, spolehlivý basový základ, souzvuk hoboje a houslí, vtipně zapracovaná flétna, buben, vokály, pěvecky pestré hlasy. Duší, hnacím motorem Strašlivky a téměř výhradním autorem písní vycházejících z melodiky hudebně úrodného Plzeňska, je Petr Merxbauer. Osobnost, která do receptu na divácký úspěch přimíchává Čarovné bylinky. Cédéčka si zpravidla kupuji až po shlédnutí koncertu.  CD Čarovné bylinky Strašlivé Podívané si od čtvrtka doma poslouchám.

Strašlivá Podívaná spolu s Bezefšeho, příštími hosty Ozvěn Zahrady, patří podle mého názoru již do hlavních programů festivalů. I těch letních, velkých a největších. Nejen pro zisk Port a Krtečka, ale především pro originalitu, sdělnost, pojetí písniček a bezprostřední komunikativnost s publikem. Počkejme si, jaký názor budou mít dramaturgové. Už je jisté, že ještě v únoru je společně na jednom pražském festivalu uslyšíme?

Na příštích Ozvěnách se sejdeme 9. března, představí se skupiny Samo sebou, Bob a bobci a Hluboké nedorozumění. Přijďte, bedýnky čekají a jaro už bude za dveřmi.