FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Kus za Třeboradicemi, pod jejichž teplárenským komínem se odehrály první ročníky FOLKomínu, jeden a půl kilometru za hraniční tabulí s nápisem Hlavní město Praha, leží obec Veleň. Je to maličká víska. Jejími atributy jsou jen tři hospody, obecná

Jarda Heavy Budil nyní....

foto: Jiří Kyncl ©

Publikum tohoto open air music festivalu tvořili Budilovi příbuzní, rodáci, krajané a kamarádi z hudební i nehudební oblasti. Nejvýznamnější přítomnou V.I.P. celebritou z Veleně byla ředitelka místní školy, zatímco pan starosta se Jaroslavu Budilovi omluvil, že jde taky pít, ale s hasiči? Vystupujícími byli Budilovi krajané a kamarádi z hudební oblasti. Jejich průměrný věk se pohyboval těsně okolo padesátky a byli to tíž, kteří se jedinečně zhostili i náročné role diváků.

Jako první na beton dvorku, zkrášleného nespočetným množstvím květináčů, misek, truhlíků a roztodivných dalších nádob s pestrobarevně kvetoucí okrasnou květenou, nastoupil k mikrofonu člen skupiny Panelákoví fotři, písničkář Zdeněk Widlák. (S dvojitým W jeho jméno píšeme od doby, kdy byl obnažen jako Richard Wágner pětistrunného banja.) Se šestistrunnou kytarou přednesl celou kytici převážně veselých blahopřejných písní, z nichž poslední byla věnována, jak jinak, než našemu hostiteli a oslavenci Jardovi Budilovi.

Po Zdeňkově úspěšném bloku nastoupila na scénu Městská (soubor proměnlivého složení, který více méně nevystupuje od svého založení v roce 1977; za svůj největší úspěch považuje veřejné vyloučení ze základního kola Porty v roce 1986), tentokrát ve složení: oslavenec Jaroslav Heavy Budil, člen skupiny Panelákoví fotři, Jiří Šámal, bývalý člen skupiny Panelákoví fotři a Michal Knébl, člen skupiny Panelákoví fotři, který Šámala nahradil. V repertoáru Městské z Budilovy autorské (klempířské) dílny publikum nejvíce zaujala píseň Starý chlapi. Jedná se o uměleckou oponenturu skladbě skupiny The Plastic People of the Universe Mladý holky. Podobně jako u Plastiků se zde jako text opakuje pouze název písně, avšak její dopad u posluchačů(-ček) je naprosto opačný, než u díla, kterému Budil oponuje. Je to jediná píseň celého odpoledne, jejímuž textu jsem porozuměl do nejmenších detailů. Považuji ji za to nejlepší, co na Písničkách na dvorku 2005 zaznělo.

Třetím vystupujícím byl opět panelákový fotr, písničkář Michal Knébl, jako obvykle vyzbrojen bicími, kytarou, foukací harmonikou a houslemi. Na tyto nástroje mu stačily, jako obvykle, dvě ruce, jedny plíce a jedna brada, jako držák na posledně jmenovaný nástroj. Samozřejmě, že tento skromný nástrojový park doprovázela, jako obvykle, imaginární jazztrubka. Hrál bejkárny k potrhání a, jako obvykle, lidi hodně pobavil. Dalo by se tedy říci, že vystoupení nikterak nevybočovalo z Knéblova standardu, nebýt toho, že závěrečnou píseň Když si naše mladá úča přehodila pod katedrou nohu přes nohu věnoval veleňskému pedagogickému sboru. Pani ředitelka i podřízená učitelka byly velmi rozradostněny!

Další vystupující kapela byla do jisté míry zlomem: v Šuplíku mají, co do obsazení, Panelákoví fotři toliko padesátiprocentní podíl! Repertoár ovšem tvoří drtivou většinou písně panelákového fotra Zdeňka Widláka. Jedinou výjimku složil kapelník Panelákových fotrů Jiří Kyncl? U několika Widlákových písniček jsem se nemohl ubránit dojmu, že by mohly být opravdovými hitovkami, kdyby se jich ujal zručný aranžér a renomovanější interpret. Nechme se překvapit, jak se Zdeněk s tímto námětem

...a v roce 1987

foto: Jiří Kyncl ©

Jako poslední číslo programu nastoupili na scénu panelákový fotr Michal Knébl, panelákový fotr Zdeněk Widlák, panelákový fotr Jirka Kyncl a panelákový fotr Jarda Heavy Budil, tj. všichni jsoucí členové skupiny Panelákoví fotři, aby přednesli voničku písní z repertoáru skupiny Panelákoví fotři. Kdo by to byl čekal! Že to nebyla jen vonička, ale pukét jak kráva velikej, není jen produktem jejich pevné a nezvratné vůle, anóbrž i zásluhou zájmu a odezvy v hledišti. Říci, že Panelákoví fotři byli třešničkou na dortu by bylo projevem zneuznání: Panelákoví fotři bylo dortem pod třešničkou, hromem v polici a melounem na dortu!

Bylo to krásné, pohodové odpoledne a podvečer a je úžasné, že, vedle okolo čtyř desítek diváků, dámského hostícího a zkrášlovacího spolku Vlaďky Budilové a skvělého zvukaře Vlasty Holuba (svým aparátem zprostředkoval takřka klubový poslech pod širým nebem), na to stačilo jen osm mužů, multiinstrumentalistů, převážně v pokročilém středním věku, a jedna hlava rodiny s houslemi. Vůbec se nedivím paní domu Vlaďce Budilové, že na závěr, se slzou dojetí v oku, slíbila, že se při písničkách na jejich dvorku příští rok sejdeme zase? Jsem moc rád, že jsem u toho všeho mohl být?

P.S.: Nadšená ředitelka veleňské školy se nechala slyšet, že těch zhruba třicet židlí, které zůstaly volné, nebude pro diváky, které příští rok přivede, stačit. Na veleňské Písničky na dvorku 2006 tedy rozhodně ano! Ale pouze s vlastní židlí, nepřivede-li vás pí.ředitelka. A možná i tak.