| 11.04.2005 Plzenský konkurz Zahrady a oblastní kolo Trampské Porty (Houbák) |
 |
 |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Ve dnech 22.-23.3. se v divadélku JoNáš konal plzeňský konkurz Zahrady 2005 a oblastní kolo Trampské Porty. Na programu bylo patnáct kapel, převážně z Plzně, a tak se bylo na co těšit. Trochu mě ale zarazilo, že první den byly mnohem známější kapely, než tomu bylo den druhý. První den se moderování večera ujal Roman Teisler a krátce po 18. hodině přivítal první soutěžící kapelu Jolly Band. Tato kapela zahrála písničky na pomezí swingu a blues. Písničky se mi líbily, zajímavé byly elektrické housle Petra Fanty, pouze zpěv Lenky Cajthamlové byl málo výrazný v porovnání se zpěvem Ireny Motlíkové, která nedávno z kapely odešla. Skupina BG Collection byla ten den jedinou kapelou hrající bluegrass. Z těch tří písní, které zahráli, se mi nejvíce líbila autorská píseň Setkání. Překvapilo mě i dobro v rukou Albíny Pethsové, jediné to ženy v kapele. Své vystoupení ukončili svižnou písní Bouře, kterou je možné též slyšet na rádiu Karolína.
Dalších cca 15 minut patřilo skupině Fregata. I když tuto kapelu nějaký ten pátek znám, dokáže mě i tak překvapit, protože na místě sólového kytaristy se místo Radka Mladého objevil s el. kytarou Michal Kovács. Zdálo se mi, že s el. kytarou zněly písně více rockověji, což jsem zas tak moc neuvítal. Ale i přesto byl Pouštní chrám Terky Terčové vynikající, až mi běhal mráz po zádech. Celkový dojem z vystoupení však kazilo špatné nazvučení. Čtvrtou skupinou byl "nový" Prsten, neboť z původní sestavy zbyl pouze Petr Hubacz, Romana Tomášková a Pavel Toman. Na postu zpěvačky a flétnistky se objevila Petrova žena Zuzana Hubaczová, která též zpívá a hraje v mém oblíbeném Hradním Duu. Zahráli dvě starší písně (Vodka a Malá holka) a jednu novou (Ledová Lou). Potom přišla řada na blovickou kapelu Toman a lesní panna v tradičním složení Romana Tomášková, Mirka Králová a Pavel Toman. Po problémech s nazvučením, který byl i dosti patrný v první krásné písni Hříšná. U ostatních (Martin a Hanička a Metronom) byl zvuk lepší, ale stejně to pořád nebylo ono. Bylo vidět, že jsou dobře sehraný, za což nejspíš může i skutečnost, že jim co nevidět vyjde první CD s názvem Na štěstí sáhnout. Skupina Minimální trvanlivost pro mě byla velkou neznámou, ale i velkým překvapením, protože se za jednou z kytar objevil Radek Mladý, bývalý člen Fregaty. Jejich písně byly pomalejší, trochu laděny do blues. Zaujal mě příjemný saxofon, který skvěle dotvářel melodii a zpěv jejich zpěvačky. Doufám, že tuto skupinu ještě někde uslyším, určitě bych si chtěl tento hudební zážitek zopakovat. Mladou kapelu poté vystřídali staří pardálové ze skupiny EFS. Abych se přiznal, na to, že tato skupina hraje už přes dvacet let, my připadalo, že si každý hraje na svém písečku a podle toho vypadalo i jejich vystoupení, zvláště pak konce písniček, kde si každý končil podle svého. Dovršila to poslední píseň PF 3000, na jejímž konci zřejmě platilo - kdo udělá větší chaos, vyhrává. Poslední kapelou úterního večera byla Strašlivá Podívaná. O kvalitách této kapely není nutné pochybovat, krásné folkové písničky, skvěle zahrané a zazpívané, prostě pohlazení po folkové dušičce. Skoro se divím, proč tato kapela ještě soutěží v konkurzech, protože její místo je určitě na hlavních scénách. Kapela se pochlubila, že začala pracovat na novém CD s názvem Čarodějné bylinky, na kterém bude 16 písní, včetně těch, které zde zahrála (Hodina duchů a Praha 1848). Strašlivka udělala krásnou tečku za úterním večerem. Ve středu vystřídal moderátora Romana Teislera ostřílený rádiový speaker Petr Hubacz. Tento večer patřil převážně mladým a méně známým kapelám, a tak jsem většinu z nich viděl a slyšel poprvé v životě. Plzeňská skupina Casiopea sice nehraje moc dlouho, ale už má na svém kontě CD s převzatými písněmi. I na konkurzu zahráli dvě převzaté písně, první Když jsem šel k svej milej od Hradního Dua (čímž mi udělali obrovskou radost) a druhou od
Další kapelou byla Carabina, která následujících 15 minut oblékla divadélko do "modré trávy". I oni mají album, s názvem Testament. Nejsem zas tolik příznivcem tohoto stylu, ale jejich písně (Volný pád a Rybář) se mi celkem líbily. Ale převzatá píseň od U2, zpívaná v angličtině, byla tak pomalá, že by se u ní dobře usínalo. Skupina Šestka, ve které je ale celkem osm muzikantů (6 dívek a 2 kluci), vznikla ze skautského oddílu. Překvapil mě Standa Kajer, bývalý basista Grasscocktailu, který zde opět hrál na basu. Jejich písně byly založeny na více hlasech, až mi to někdy připadalo i zbytečné. Co mě ale zaujalo, byl jakýsi xylofon s dřevěnými trubičkami (odborníci ať prominou mou neznalost), který písně pěkně dobarvoval svými tóny. Plzeňskou skupinu Bory už jsem několikrát viděl i slyšel, ale pokaždé dokáže něčím překvapit. Tentokrát to byl zvláštní perkusní hudební nástroj - Cajon (čti kachon). Jejich písně jsou hodně živé, se španělskými rytmy a obě zpěvačky mají skvělý zpěvecký projev. Musím vyzdvihnout i pěkné housle Šárky Hnátové. Pátou skupinou v pořadí byla kapela Pěttet, která vznikla teprve v loňské roce. Nicméně i přesto jejich píseň Čas zlatohřívných dnů se mi velice líbila. Poetické texty jejich písní jsou od Karla Vokáče, což byl strašický učitel a vlastenec, který byl za války popraven. Krásné pomalejší poetické písně vystřídaly mnohem svižnější bluegrassové songy od skupiny Blue Gate. Měl jsem trochu obavy, zda budou v plném počtu (tedy i s novopečenou maminou Ilonou Leichtovou), protože jsem si moc dobře nedokázal jejich vystoupení bez ní představit. Obava se naštěstí nevyplnila, i když k jedné personální změně došlo - na banjo místo Ondřeje "Měsíčňana" Pethse hrál Libor Nývlt. Z těch třech bluegrassových kapel, které na konkurzu vystupovali, se mi právě tato kapela líbila nejvíce. Moc pěkná byla píseň Loučení od Míši Leichta. Potom se na podiu objevilo opět velmi mladé hudební těleso s názvem HroBeSo. Jejich písně nebyly špatné, ale určitě je na nich hodně co zlepšovat. Např. píseň Zádumčivá mi místy připadala až moc rychlá a u písně Pouta mi zase moc neseděla el. kytara. Na druhou stranu musím ale vyzdvihnout pěkný, místy až "ječivý", hlas jedné ze zpěvaček. Poslední kapela Sedm nedostatečných mě velice mile překvapila. Hrála trampské písně, což je moje krevní skupina. Slyšel jsem ji asi před rokem na Stopách sešlapaných bot, kde byli hostem Lístku a hodně se od té doby zlepšila. U písně Ranní déšť jsem měl chuť s nimi zpívat, škoda jen, že jsem neznal slova. Na kapele je vidět, že hrají pro radost a tak pár chybiček (občas se mi zdálo, že flétny spolu neladily) nemohlo pokazit můj celkový dojem z jejich vystoupení. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
. Takže preji hodne úspechu za mikrofonemPřihlášení
Diskuze
 |
kamagra jelly here
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...