Podeváté znela hudba na konci sveta

29.07.2004 Podeváté znela hudba na konci sveta (Belmondo)

Spousta našich obcí se alespoň jednou za rok stává dějištěm tancovačky, zábavy či jiné podobné akce. Ale najdou se na mapě i taková místa, ke kterým lze pojem folk a žánry příbuzné přiřadit už řádku roků. Pulčín na Vsetínsku, obec ve které v kopcích končí silnice, svůj Amfolkfest přivítal už podeváté. Tradiční akce pořádaná v areálu bývalé školy má své diváky samozřejmě nejen místní. Tradiční je i skvělá dramaturgie, postavená na nejlepším výběru interpretů z místních zdrojů v kraji, špičce mladé scény z míst vzdálenějších a hvězdném hostovi. Vše běží bez zádrhelů a třeba jen v dokonalém dodržení časového rozpisu by se tu hodně mohly přiučit akce mohutnější a slavnější. Stejně tak jako v občerstvení, ve výběru i cenách. Snad proto všechno netrpí diváckým nezájmem.

Letošní Amfolkfest, opět zpříjemněný krásným počasím, začal vlastně už v pátek sejšnem na místě konání i v místní hospodě. V sobotním dopoledni po desáté hodině odstartovala akce prvním vystoupením hosta ze Slovenska - Pali&priateľia , svůj

Nejtradičnější interpret Amfolkfestu Jasoň

foto: Belmondo ©

vlastní výraz a cestu ještě hledající. Písničkáře hájil jako první Pavel Jim Macháček, který se začíná stále víc objevovat nejen za basou ve Falešné kartě a budoucnost ukáže jak nadějná jeho vlastní tvorba bude. Vsetínští Gde Billi Boy zavalili pódium a notný čas ukouslo nazvučování. Nicméně jejich moderní country je svěží, jasně čitelná a poznatelná. Jeden z letošních postupujících na jihlavskou Portu ze severu Moravy Pavla a spol. rozšířila sestavu ještě o cellistku Zuzku a na skvělém výkonu to bylo znát. Výrazný hlas, vlastní tvorba i úžasný doprovod cella a houslí - to vše rovná jednomu z velkých příslibů žánru. Zkrátka nepřišla ani trampská písnička v podání The Šutru z Přerova a okolí. Sami svou muziku označují za "trampsviňk" a swingovalo jim to opravdu dobře. Havířovský Fous si pozval jako posilu kytaristu Pinďu a dvacetiminutovka jejich vystoupení naladila diváky bluesově. Kremnický Tajf ač trošku nevýrazný, přesto zahrál vcelku příjemný poslechový folk. "Modrou trávu" hájil BG Strings. Nejsem si jistý, zda vystoupení tradičně pojaté na jeden mikrofon bylo na místě. Sóla se zvukově utápěla, ke škodě jinak velmi dobrého projevu. Kdesi na hranici žánrů se pohybují 4 dohody z Havířova. Jejich písničky mi splývaly v jednu skladbu byť hezky poslouchatelnou. Snad každý festival má svého tradičního hosta, bez kterého si akci místní publikum nedokáže ani představit. K Amfolkfestu každým rokem patří Jasoň ze Sklenných Teplic. Folk o dobrých textech, příjemná melodická linka písniček a tradiční neúčast zpěvačky Marušky (není to jen virtuální postava?). Vsetínský Vrkoč nabírá na síle nejen v textech, ale i v nápaditých aranžích. Žambochy asi netřeba představovat - opět předvedli koncert úžasného textařského hraní si se slovíčky s doprovodem kytary a zpěvu, vše umocněné slyšitelnými stopami jazzu. Jejich Tři psy bych korunoval na nejlepší píseň celé akce. Další formace má domov ve Frýdku-Místku, vloni dosáhla v Jihlavě na Portu, letos hrála na Zahradě a říká si Kajkery. Opět předvedla jak na dobrou muziku, která čerpá z "kajkerého" soudku, nejblíže má však k folk-rocku. Pražská skupina Šantré dokonale předvedla i zde, co dokáže jen kytara, bezpražcová baskytara a hlasová kouzla zpěvačky, když se přidají dokonalé texty a sklidila tak asi největší divácký ohlas. Douda band z Ostravy s výraznou a nezaměnitelnou zpěvačkou Zuzkou Teichmanovou a výbornými bicími se také nechává slyšitelně inspirovat z různých zdrojů. Vše přetavuje do plného a hutného zvuku v řadě vlastních velmi nápaditých písniček. Osmá hodina večerní je vyhrazena hvězdnému hostovi, kterého letos představovala Pavlína Jíšová s CS Bandem. Představovat taktéž netřeba, výkon profesionální a příjemný.

Noc pak patřila obvyklému bálu, který se nesl v hudební režii Jižanů. A my jsme stačili ještě využít jedinečné možnosti a absolvovali noční vlastivědnou vycházku do blízkých (ve dne viditelných a nádherných) Pulčínských skal pod vedením lesníka Jana (Žambocha). I přes intenzivní svit mobilu Dušana Vainera, použitého místo baterky a povzbuzování Inky Tognerové (ze Šantré), výprava kromě řady neúspěchů skončila úspěchem jediným - nálezem a prohlídkou hasivky orličí.

Zamračené nedělní ráno probudilo Pulčín do dalšího z 364 všedních poklidných dnů. V tom tři sta šedesátém pátém si rádi uděláme zase čas ochutnat desátý příděl muziky ve velmi příjemném prostředí s ještě příjemnějšími lidmi.

Sdílet na...

| Více...