| 13.03.2006 Pokorný Švec Gregor Sedlácek s Tercovou v Zahradní kavárne (Džexna) |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Zvukový mistr Pája Jindrák nemívá vůbec špatné nápady. Uspořádat komorní koncert v kavárně dvorany KC Zahrada v Praze na Jižním Městě byla jeho myšlenka, která se potkala se vstřícností zdejšího dramaturga Tomáše Rulfa. A tak jsme se ve čtvrtek 16. února uvelebili v pohodlných sesličkách u kulatých stolečků a ke kávě či sklence dobrého moku jsme se chystali ochutnávat z nabídky písniček dua Petr Sedláček a Tomáš Gregor a hostující Terezy Terčové. Krátce po 19. hodině, v intimním osvětlení, na nás ovšem čekalo překvapení. Předkrm nachystal vysoký kučeravý mladý muž, písničkář Pavel Pokorný z Třebíče. Z Brna, kde si vyzvedl opravenou kytaru, si návrat naplánoval přes Jižní Město. Proč hned spěchat zpět ku Třebíči, že? Do širšího diváckého povědomí se zapsal vítězstvím písně Samoty v lednové hitparádě pořadu ČT Na moll. Tři písničky mu stačily k navázání kontaktu, a to o nich zlí jazykové tvrdí, že neoplývají přílišným optimismem. Vyvážil je krátkými zprávami z tisku. Např. z Ruska, kdy po soutěži v pití vodky slavný vítěz šťasten zemřel,
V třípísničkovém úvodu se představilo duo Gregor Sedláček, nazvěme je tak podle titulu jejich prvního společného demáčku. Pájovými reflektory nasvícen červeně Tomáš Gregor a zeleně Petr Sedláček. Symbolizovalo to snad Sedláčkovo vegetariánství a Gregorovu masožravost? Hned v první písni osvětlili, proč musí dělat folk (Kdybych tak byl doktor věd). Po Tramvaji Petr mě velmi potěšil písní s vroucím vyznáním K smrti rád. Třemi písničkami se uvedla i hostující Tereza Terčová. Sdělila nám sice, že se jí moc dobře nezpívá, neboť ve škole - studuje Ježkovu konzervatoř - absolvovala čtyři hodiny zpěvu a zažertovala, že ještě nikdy nezpívala na chodbě (rozuměj dvorana Zahrady!!!), její osobní pocit se ale k našim uším nepřenesl. Terčin hlas zněl v celé své kráse a jasně zářil hned v první písni Nejdelší tunel světa. V mystické Až jednou, kdy se ptá "Jak tě tam jednou potkám v tom davu andělů", či v Pouštním chrámu jsem více než obsah písní uhranutě poslouchala ve všech polohách krásný sytý a znělý hlas. S přítelem Danem Švecem vytvářejí nejen příležitostné pěvecké duo, ale i dvojici autorskou. Jejich společné Kapky nabídly zpěvný zapamatovatelný duet, v Křídlech pegasů jsme se zaposlouchali do svěží, hravé, nijak komplikované melodie. Až se mi doprovod kytar zdál nedostatečný a podvědomí mi začalo doplňovat bicí, basu a posléze celou kapelu. Dan tak často jako Tereza nevystupuje, společný výstup si užíval a rozpovídal se, až byl na scéně zkušenější partnerkou lehce uzemněn: "Dane, víš proč nemám ráda některé písničkáře? Protože víc kecají než hrajou." Díky, Terezko, kdybych to napsala jako kritickou připomínku, byla bych za přísnou já. Dan se zastyděl a vše napravil, když se posléze vrátil na scénu recitativem "V mou krev rozpuštěný, až překročíš můj práh" v Terčině písni V peřinách. Petr Sedláček poslední rok strávil přemýšlením, jestli po letech neodejde z folkové scény. Pak potkal skvělého bluesového kytaristu, saxofonistu a zpěváka Tomáše Gregora z Prievidze. Již jejich společné vystoupení vloni na iFOLK JAMu, kde jsem je slyšela poprvé, dávalo tušit, jak by jim spolupráce slušela. A jsem ráda, že po životních peripetiích posledního roku Petr kytaru Anežku neodložil do futrálu, dostal novou chuť k hraní a začal psát nové písničky. Petr
Petr Sedláček oprášil i několik písní, které dlouho a někdy hodně dlouho na recitálech neuváděl. Ze svého muzikantského šuplíčku vybral, jestli jsem dobře počítala i s přídavky, patnáct především milostných písní. Písní možná posmutnělých, ale vždy s jiskřičkou naděje. Písní, v nichž se muž vyznává ze svých citů milované ženě. Vždy vroucně, někdy nesměle, jindy rozpustile, zdrženlivě i vášnivě, často až bolavě upřímně. Co svět světem stojí, a lidé jsou lidmi, hluboký milostný vztah je povznáší i sužuje, obohacuje i bere. A snad se o prohrách i bolestech lásky zpívá s větším nadhledem, prožívá-li autor a interpret v jedné osobě šťastnější období. Gregorova kytara přesně akcentuje náladu písniček nápady a hravostí opatřenými sóly, přesně mířenými detaily k jejich obsahu. Laškovně se rozcvrliká nebo tlumeně zavzlyká, je v tom nesmírný vtip, zkratka, umírněnost, zkrátka porozumění. Z písní, které letos vydali na svém demu, uvedli v zahradní kavárně všechny, energickou hitovku Včera jsi nebyla doma, Klíčovou dírku, Velké slovo, Bohnice blues a Co mi na očích vidíš. Zde Petr vyzdvihl textařský podíl Tomáše, složil část českého textu. Cituji: Pampadadadada, pampadadadada?, původně slovensky Pampadadadada, pampadadadada?, ale nemuseli bychom rozumět, že? Během koncertu jsem si nezaznamenávala obvyklé poznámky, ale zapisovala si úryvky z písní, části textů, které mě zaujaly svou obrazotvorností a poetikou. Než si dovolím ocitovat několik z nich, uzavřu své povídání o prvním koncertu ve folkové kavárně KC Zahrada konstatováním, že to byl jeden z nejpříjemnějších zážitků letošní sezóny. K smrti rád Mám v hlavě vorvaně Johanku v Arku/ Nohy mám ve vaně a hlavu v parku Havraní Skončily zprávy okamžik pro rolety/ Zbyl tu tvůj parfém ta vůně jedné věty Bohnice blues Včera jsi odnesla všechnu mou vůni/ Zůstal jsem čistej jak operační sál Než půjdeš blíž Než půjdeš blíž zahojím potají/ Pár starých ran pár starých bolestí Prkna, co znamenají nebe Až pro mě v divadle jednou nezbyde místo/ Až uvidím v kulisách neznámý kus Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)