|
Letošní 41.ročník soutěžního festivalu Porta ukončil období dvojportí, nastolené na počátku 90. let minulého století. Sjednocení ústecké Trampské Porty a jihlavské Porty mělo kladný ohlas, naopak s rozpaky byl přijímán koncept festivalu. Postup z oblastí vedl nejprve do červencového Českého národního finále v Jihlavě a odtud do Mezinárodního finále v Ústí nad Labem, přesunutého až na září. Pochybnosti o účelnosti a prospěšnosti takového modelu festivalu a dokonce obavy o budoucí osud Porty se znásobily po návštěvnickém fiasku a organizačních problémech v Jihlavě. Naštěstí Porta v Ústí nad Labem, ve městě svého zrození, je tak pevně zakořeněná, že i přes nešťastný posun v termínu na konec festivalové sezóny ji diváci neopustili.
Mezinárodní finále letos probíhalo ve třech dnech, 13. - 15. září, trvalo tedy o den déle, než bylo v posledních letech v Ústí obvyklé. Změnou postupového klíče ubyly semifinálové koncerty, naopak přibyla samostatná soutěž o autorskou Portu.
Mezinárodnost soutěže spočívala opět v česko-slovenské účasti. Zachován, i když poněkud přesunut, byl vzpomínkový Trampský potlach. Dovolte mi pár poznámek, tak jak jsem si je v Ústí průběžně zapisovala:
Na tradičním Trampském potlachu ve Velkém sále Domu kultury jsem nebyla, konal se již ve čtvrtek. Ale v Portýru jsem se dočetla, že si lidi na trampskou klasiku cestu našli, bylo jich dost, a dramaturg Porty Tony Linhart se do jejich vkusu přesně trefil (Zlatý Orel, Scarabeus, Nezmaři s Mikim Ryvolu, Riding Hoppers, z mladších Lístek a omlazení bluegrassoví Poutníci). Potlach uváděl někdejší průvodce Port Mirek Kovářík.
Porta městu - Soutěžící se představují - pátek a sobota, recitály na Lidickém náměstí a na terase Domu kultury. Na obou podiích se vystřídali finalisté ústecké Porty i jednotlivci a skupiny z oblastních kol. Na Lidickém náměstí, v odpočinkové zóně centra města, muziku poslouchali návštěvníci tří restauračních zahrádek, ale již první páteční kapela My3.avi přilákala k poslechu kolemjdoucí, aby si jejich melodický a pohodový set vyposlechli. Páteční začátek se o ¾ hodiny zpozdil, ve 13 hodin zvukaři teprve začali stavět aparaturu, ovšem kdo a kdy vystoupí, diváci stejně netušili. O svém pořadí věděli jen účinkující a Pete Guth, který jména do programů postupně doplňoval a předával moderátorům. Scéna na terase Domu kultury alespoň v pátek zůstala tak trochu stranou pozornosti ústeckých diváků. Myslím, že při včasném naplánování pořadí účinkujících by se obě scény daly využít k plnohodnotnému doplnění programu Porty.
Finále Autorské Porty, znovuobnovené soutěže na Portě, probíhalo v pátek od 17 hodin v sále DK. Bohužel v Portýru byla téměř opominuta. (Vím, že se letos Portýr potýkal s nedostatkem redaktorů, nicméně přetisknout programy, alespoň v té podobě, jako visely na webu Porty, by postačilo. Stejně tak se daly předem připravit profily jednotlivých soutěžících, případně uveřejnit texty písní soutěžících o Autorskou Portu.) Škoda, v sále se sešla, včetně muzikantů, snad jen necelá stovka diváků. Soutěžní písně i interprety představil pan Mirek Černý, decentní, o soutěžících aktuálně informovaný a přitom stručný průvodce večera. Finalisté hráli dvě písničky, z nich druhá byla soutěžní. Někteří se sotva stačili rozehrát a již končili. Nezávidím porotě rozhodování "hodnotit uměleckou kvalitu textu a jeho soulad s hudební stránkou" bez přihlédnutí k interpretaci. Mě na první poslech oceněné písně nezaujaly. Ale neměla jsem, na rozdíl od porotců, texty k dispozici. Nevím, zda by přihlášené písně neměla vybírat přímo do Ústí jedna porota např. ze zaslaných nahrávek, a nebo v době, kdy autorská tvorba je samozřejmostí i v interpretační soutěži, hrát o obě Porty zase současně.
Finále Interpretační Porty v sobotu v letním kině zahájila tradičně Vlajka v podání Kapitána Kida, Tonyho Linharta a domácí Náplavy. Bohužel, slavnostní úvod se nevyvedl Karlovi Toupalovi, zvukaři scény B, a nebylo to naposledy. Mirek Hron scénu A nazvučil výborně. Zdeněk Schwager uvedl první soutěžící a hned na úvod podotýkám, že jeho moderování bylo, podobně jako u Mirka Černého, poučené a k věci a při předávání mikrofonu průvodci večerním programem Vladimíru Čechovi sklidil Schwager zasloužený potlesk. Pojďme k soutěžícím. Hromosvod zahrál suverénně, ale tentokrát příliš rutinně, mladičká
písničkářka Klára Šimková svého úspěšného Brouka dalšími písničkami nepřekonala. Folkové kytarové Duo Passage velmi slušně zahrálo tři kratičké melodické písně, spíše pochmurných textů, 16 strun a šmytec si své obvyklé soutěžní skladby, včetně instrumentálky, s chutí užilo. Bodlo na scéně B mělo mizerný zvuk, až mi jich bylo líto. Zdeněk Smolík opět zpíval jako o život, podle mě by si zasloužil zvláštní ocenění za pěvecký výkon, který zatím zůstává porotami nepovšimnut. Slovenští Nerieš to mají v rockovém obsazení i pozoun, aranže překypovaly kytarovými vyhrávkami, ale zpěv postrádal náboj. Bob a Bobci odvedli 100% výkon, suverénně ovládli pódium i hlediště, totéž se dá říci o Martinu Rousovi, který v Cherchez la femme jako jediný ze soutěžících sklidil potlesk na otevřené scéně. Quanti Minoris, zkušení muzikanti z Brna, se specializují na historizující folk v rockovém kostýmu, soutěživé Berušky vystřihly energický vokální projev dívčího tria. Epy de Mye na závěr potvrdila, že úspěchy letošní sezóny získala zaslouženě. (Výsledky Porty si připomeňte zde.)
Hosté Mezinárodního finále.
V recitálech mezi soutěžními bloky autorské soutěže vystoupil Kapitán Kid, Hele lidi a další songy připomnělo letos čtyřicetileté duo Paleček a Janík. Ozdobou pátečního večera byla dvojice Jan Matěj Rak a Franta Vlček. Písně trampských předválečných autorů přednesli s autentickou pietou a noblesou za nábožného ticha v sále. Vojta Kiďák Tomáško s Ríšou Melicharem páteční večer uzavřeli. Sobotní "letní kino" zahájil program mediálního partnera Porty Rádia Blaník. Možná přilákal komerčněji laděné diváky, ovšem důležité je, že v hledišti zůstali. Lucku Vondráčkovou jsem nestihla, ale Karel Kahovec s obnovenou skupinou George & Beatovens byl pro mne jedním z vrcholů programu Porty. Nejen pro dnes tolik oblíbená 60. léta, ale pro nasazení, Kahovcův typický zpěv a bezvadně šlapající bigbít. Petr Rezek s fádním doprovodem neúplné skupiny mě neoslovil vůbec, ale u publika ohlas měl stejně, jako rytmicky zběsilý Děda Mládek Illegal Band. S potěšením jsem si poslechla bluegrassový Monogram a druhým vrcholem dne pro mne byla suverénní moderní country amerického typu slovenských Veslárů. Sobotní večer nabízel ještě řadu dalších známých osobností z naší hudební scény, které sledovalo zhruba 2,5 tisíce diváků, ale již bez mé přítomnosti. První hodnocení Porty mi procházelo hlavou v rychlíku na Prahu.
Bezprostřední dojmy z průběhu portovních dní byly kladné, ale ne bez uvedených připomínek. V říjnu se sejde čtyřlístek vedení organizačního štábu Porty (Šrejber, Křivohlávek, Vejlupek a Roytová), jistě budou počítat všechny plusy a mínusy letošního 41. ročníku a určitě se budou zamýšlet i nad vašimi připomínkami, zážitky a zkušenostmi. Jestliže se Portě podaří zvýraznit přednosti a eliminovat vady na kráse, i "dáma po čtyřicítce" může být nadále přitažlivou a motivující příležitostí pro muzikanty a zajímavou podívanou pro návštěvníky.
PS: Hromádku klepů a klípků, které jsme pro vás s Kytkou posbíraly během pátečního a sobotního portovního dění, přineseme v nejbližších dnech.
Sdílet na...
|
)