FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Deštivá sobota 20.března 2004 se stala v Orlové dnem, kdy předvedli své umění písničkáři, kteří byli vybráni z předkol v Hlučíně a Orlové, aby uspěli ve výběru do finále Zahrady písničkářů v Kuřimi. Dělo se tak již posedmé v Domě kultury, kde se předpokládala nízká účast obecenstva, protože právě v tom čase začínal nějaký důležitý fotbalový zápas. I přesto však sál nebyl prázdný a účinkující nebyli v přesile (jak tomu bohužel, především ke škodě diváků, občas je). Celkem 15 soutěžících jednotlivců a dvojic předvedlo po třech písních a o jejich výběru rozhodla tříčlenná odborná komise ve složení: Slávek Hajduch, Ota Maňák, Radka Kadlíčková.

Deset minut po čtrnácté hodině vyšli na pódium konferenciéři Richard Jerry Hýsek a Patrik Neuwirt a uvedli první interpreta, mužské písničkářské duo Wečírek z Třince, kteří hýřili humorem a tak dobře zahájili. Ze tří písní zaujala především píseň "Guma" o dívce, která se chtěla stát vojačkou. Následně byli vystřídáni písničkářem Ivo Motyčkou, který o sobě nechtěl nic podstatného prozradit, a uvedl se třemi písněmi o lásce: Poprvé, Sysifos a Končí den. Příjemný hlas a projev a bezvadná intonace jej poslaly rovnou do finále. Další soutěžící, duo Teze, sestry Jana a Martina z Veselí n.Moravou, hrající na housle a kytaru, předvedly další dávku písní o lásce, Naposled, Volná a Divoké koně. Přesto že zpívaly "bojím se že mrzutý song budeš mi hrát", nechyběla jim kuráž a sebevědomí. Po té se uvedl sám David Dave Vysloužil z Frýdku-Místku, který byl loni již ve finále v Kuřimi a ani letos nezklamal, takže nikdo o jeho postupu, vzhledem k jeho interpretačním kvalitám, nezapochyboval. Následující Vlaďka Kohoutková (zpěv) za doprovodu Ivo Kolaříka (kytara) z Přerova se uvedla dobrým popově znějícím hlasem a další dávkou písní o lásce, z nichž znělo zejména "samé otázky mám a žádné odpovědi" a "ještě nepůjdeme spát, teď zpívat budeme a hrát".

Poté nastoupil na pódium asi nejstarší začínající písničkář, známý již z minulého ročníku, Mirek Machalík z Uherského Ostrohu, se svým věrným psem, který se uvelebil u nohou svého pána. Tento písničkář není prost překvapení, letos si připravil perkusní doprovod, tamburínu, kterou ovládal jednou nohou a na podiu se musel částečně zout.:-) Uvedl tři písně, "Sněm brouků", baladu "Tri Kameně", a "Most pro lásku", kterou diváci doprovodili potleskem. Vystřídán byl písničkářem Karlem Cvrkem ze Šumperka, který hrál dvě písničky s kytarou a jednu s názvem "Žvýkačka", jenom s bubínkem. Ta mu vynesla bouřlivý potlesk publika. Po té následovala půlhodinová pauza k občerstvení a zjištění stavu fotbalového utkání Baník-Slavia.

Po přestávce zahájilo mužské duo Petr Hudec a Karel Kloupar z Uherského Hradiště, kteří zpívali "jsem sám jak stařec v davu, vypravěč bez příběhů, jsem a dál už nechci být", ale také píseň o nakupování v supermarketu, kterou bezvadně zabodovali a strhli obecenstvo k širokým úsměvům. Roman Rumco z Karviné, zpíval taktéž hlavně o lásce, první píseň zakončil úslovím: "ta bublina na krku je hlava", druhá byla česko-polská "Šedi mucha v parlaměntě" a třetí "Pohádka", kde zpíval: "zpívej z plných plic, lásku rozdávej, hej hej hej, svět nesmí být zlej". Dámské duo VV Kopretiny z Ostravy (kytara, flétny-perkuse) zazpívali další dávku písní o lásce, v písních Modrý sen, Péčko, Deštivá se objevily slova: láska to je příslib léta, voda z mraků klouže... plní se louže; zejména šikovné bylo použití perkusního vajíčka a tamburíny. Další tajemný písničkář, kteréhož jméno nebylo uvedeno, si říká Joséman, je ze Skaličky u Tišnova, sbírá úspěchy na více frontách, hrál písně s hloubavými texty a poslední z nich doplnil foukací harmonikou. Byl jediný toho dne hrající na nylonové struny, což ovšem nebylo důležité, důležitý byl jistý projev a rytmus, a to bylo pravděpodobně jedním z více důvodů, poslat jej do Kuřimi. Po té se uvolnilo místo pro další mužské duo Neho z Ostravy a Bohumína, kteří pomocí dvou kytar a zpěvu interpretovali tři písně Jsi jiná, Stopy a Síla z těla. Další písničkář, známý již z předchozích ročníků, Oldřich Olaf Martínek, nepoužívá k doprovodu svých písní obligátní kytaru, nýbrž akordeon. Zahrál lidovku "Byla láska, už jí není", pak vzpomínku na Vladimíra Vysockého, píseň "Vladimír", a píseň kterou si napsal místo bouřlivé oslavy svých kulatých narozenin. Olaf Martínek patří k nejzajímavějším písničkářům, a je škoda, že se již druhý rok marně pokouší dostat mezi širší písničkářskou veřejnost. Další soutěžící byla Tereza Terčová, též známá z předchozích ročníků, olomoucká studentka z Tachova, členka kapely Fregata, hrála tentokrát sama a nutno říci, že jí to velmi prospělo a stala se další postupující. Závěr soutěžního dne patřil místnímu písničkáři Milanu Sovovi, který si již také vyzkoušel kuřimské pódium a ani letos to nedopadlo jinak. Texty jeho písní jsou vtipné, vypointované, jeho projev je zábavný a z hledisk interpretace nabyl od minula přesnějších kontur. I když letos, podobně jako loni nezískal zároveň cenu diváka, podle mého soudu se stal toho dne jasným kandidátem do Kuřimi.

Po skončení soutěžních vystoupení a půlhodinové přestávce zpestřil a završil večerní program "táta českého folku" Vladimír Merta. Jeho vystoupení ukončilo muzicírování a následovalo vyhodnocení. Porota vyslala za sebe vyhlašovatele výsledků, kterým byl Honza Dospiva, písničkář a jeden z pořadatelů Orlovského špagátu:

Cenu diváka, dort :     duo VV Kopretiny

Postupující do finále: Milan Sova
                                      David Dave Vysloužil
                                      Tereza Terčová
                                      Ivo Motyčka
                                      Joséman

náhradník:                   Mirek Machalík (a pes)

Z letošního semifinále Orlovského špagátu jsem měl pocit (i přes jisté fotbalové úlety) pohodového průběhu, na nic se nečekalo, písničkáři se střídali, jako by to měli všechno připravené. Pět postupujících se pak při vyhlášení objevilo ještě na krátký okamžik znovu na pódiu, aby si převzali balíček strun, což se jim ve finále bude určitě hodit. A tak na závěr ještě díky pořadatelům a písničkářům přejeme mnoho dalších muzikantských úspěchů.