FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z dubnové Krychle)

Ve čtvrtek 27. dubna 2006 měla pravidelná Krychle v Balbínově poetické hospůdce proběhnout pod dramaturgickým vedením Franty Vlčka. Jenže Franta si vzpomněl na doktory, ti na Frantu a tak nám František ten večer jen telefonoval a byl v duchu s námi. Ale květnová Krychle  bude patřit jen a jen Frantovi. Za Františka ale obětavě zaskočil Arnošt Frauenberg. Nebyl v tom ale sám a především pozval na scénu jednoho diváka z první řady. Ten divák se jmenoval Milan Jablonský a začal plnit slib, který nám dal na promítání DVD darovaného mu k padesátinám. Zkrátka a dobře, což je dobře, se Milan Jablonský vrací na pódium Krychle.

Pak se ujal slova, houslí i kytary předchozí dramaturg a autor opery Michal Knébl. Je už jasné, že u opery nezůstane a těšme se na balet a zejména na českého Baryšnikova Milana Jablonského. Michal začal svými krátkými hudebními fórky. Zejména mě zaujala impresionistická suita Staroměstský orloj inspirovaná Debussyho skladbami. Mistrovsky podané kokrhání kohouta evokuje děj předtím, tedy pochod apoštolů. Vrcholem jsou Šachy zcela bez hudby a s úklonou umělce. Ale vážně, Michal se na straně jedné ujal těžké role hudebního klauna a na druhé straně by občas chtěl tak trošku zvážnět, byť publikum skanduje Karkulku, Karkulku! Michal se o to ten večer i pokusil. Skladby Generace s povzdechem nad tou mladou generací, která kdysi tančila nemravný tanec valčík i Starý kozák, jehož textu rozumím jako Michalův věkový souputník, se o to snaží. Snad k nim přibudou i další a publikum si zvykne i na tak trošku vážnější Michalovu tvář. Bylo by to dobře pro publikum i pro Michala. Jenže stejně jako vždy převážila sranda a skladby jako Chléb či skladba věnovaná duševní nevěře. Zazněla pohádková novinka o Smolíčkovi. Zde nám Michal nejprve vysvětlil rozdíl mezi pedofilem a pederastem a pak oba zarapoval a dovysvětlil přítomným dospělým i dětem v pohádce. Jenže tato pohádková novinka přišla až po prvním mluveném vstupu Milana Jablonského. Ten přečetl dopis v ostravském dialektu, když na začátku vystoupení rozsypal papíry scénáře. Ten úkaz jsem chápal jako přítomnost ducha Franty Vlčka, jemuž se to stává pravidelně, pokud se tak nestane v kombinaci s popletením stránek. Michal ale ze scény neslezl a spolu s Milanem Jablonským předvedli v mistrném poskoku dialog strojvůdce a jeho pomocníka v jedoucím vlaku. Scénka skončila tragicky, když na Milanovu otázku, čím chtěl Michal původně být, odpověděl Michal: Červená. Dva vlaky a dva strojvůdci se tedy setkali na jedné koleji a následovalo jen krátké setkání s bohem v podání Arnošta Frauenberga. Bůh pokládaný za nádražáka na dotaz, kolik bere, odpověděl, že nebere, ale spasí.

Prvním hostem byl básník, zpěvák, spisovatel a kytarista Jarda Síbrt. Jarda je bohužel málo viditelný a slyšitelný.Na jeho webových stránkách je spousta krásných básní i písňových textů. Jarda zpívá o žižkovské čajovně, kde jsou příznivé ceny pro opilce, ne jako v pověstné kavárně Slávia, zpívá o rajském plynu, zpívá o lásce. Snad nejvíc se mi líbila báječná bluesovka Byla noc, pršelo. Jarda má vtipné texty, tak trošku v nich cítím ozvěny Slávka Janouška. Jardu Síbrta bych rád poslouchal delší dobu a ne jenom vymezených pár písniček a veršů při hostování.

Po přestávce seděl na jevišti zcela speciální a asi neplánovaný host, písničkář Pepa Lábus. Pepa Lábus seděl před přestávkou ve společnosti Luboše Pospíšila, častého hosta i

Arnošt Frauenberg s jedním z hostů Jardou Síbrtem

foto: Tomáš Pohl ©

účinkujícího v Balbínce. Pepa Lábus se na jevištích pohybuje od roku 1984. V současné době vystupuje se svou kapelou Pepa Lábus a Spol a vychází mu další deska Vzlétají ptáci. Jenže než se Pepa Lábus nazvučil, nelenil Michal Knébl a na četná přání přidal svůj největší hit Pohádka o Karkulce. Pak už nás Pepa Lábus seznámil s několika písněmi z nového alba. Jeho písně jsou nazývány folk - rockem a v kapele nechybí galicijské dudy nebo niněra. Je to tak trošku barokní hudba a asi si novou desku koupím.

Vedle zmíněného bloku Jardy Síbrta mě ten večer nejvíc chytlo vystoupení Boba Mylana - Šaolína. Publikum řvalo zejména při jeho "omluvné" skladbě na melodii Hej, nandej na sebe modrý džíny, kde Šaolín do nekonečna protahoval text v refrénu až jej téměř přehlušoval řev publika. Jenže Šaolín hlasem Iana Gillana přidával další a další sloky. Potom s pomocí dupání, cinkání a zpěvu publika Šaolín přidal oslavnou píseň Genius loci věnovanou Milanu Jablonskému. Opět pravá mylanovská rockeřina.

Milan Jablonský pak zarecitoval svou krásnou a pravdivou báseň Generace, která mi jako Milanovu vrstevníkovi mluví z duše. Humor byl zastoupen básní navazující na naše národní velikány Nerudu a Vrchlického, kteří kromě toho, že nám byli v čítankách prezentováni jako pomníky, byli i normální lidé se smyslem pro humor. Znalci české literatury jistě znají Vrchlického Rytíře Smila a Nerudovu Baladu o hovně. Milan o mnoho let později navázal na své předchůdce a složil Baladu o prdu. Je rozdíl, když ministr, který odpovídá za kulturu národa, veřejně tvrdí, že volič dostane do držky a mezi vtipnou a básnicky dokonalou srandou se zcela funkčním použitím vulgárního slova. Proto asi Milan Jablonský nikdy nebude ministrem kultury.

Závěr plně patřil písňové a básnické tvorbě dramaturga večera. Arnošt kromě známých a krásných písní jako Protivnej sněhulák nebo Anděl přidal i novinky jako "veselou" píseň Zubatá a další, jejichž názvy zatím neznám. Písně byly proloženy Arnoštovými absolutními rýmy.

Co jsem napsal o Milanovi Jablonském, platí plně i o Arnoštovi Frauenbergovi. Ani z něj politik nebude, ale zato je dobrý básník.

Čas se ale navršil, jak řekl v jednom dialogu s Horníčkem Jan Werich, a byl konec. Arnoštova alternace byla povedená a kolektivní práce se opět, stejně jako minule, vyplatila. A pozor, příště vystoupí s Frantou Vlčkem zatím jediná žena Krychle, Zuzana Dumková.