|
Týden 14. - 18. října byl pro folkumilovné posluchače balzámem a pohromou zároveň. Balzámem proto, že taková koncentrace kvalitních koncertů se jen tak nevidí a pohromou pro fyzickou odolnost jedince. Stručný sumář. Pondělí: Nezmaři, úterý: Ivo Cicvárek + OKO & Cymbelín, středa: v Malostranské besedě Žalman a spol. a ve Mlejně Samson a Hop trop, čtvrtek: Poupata a v pátek KK band a Žofie Kabelková jako host. A pak už jen víkend a dohánění spánkového deficitu. A to jsem vynechal kapely jako Jablkoň, Sekvoj, Kvokál, Semtex a řadu dalších.Uznávám, že navštívit během pěti dnů pět koncertů je bohapustá šílenost a tak jsem zvážil všechna pro a proti a značně rozpolcen, jsem si v diáři zaškrtl "jenom" tři akce.
První disciplína z mého trojboje byla Žalman a spol. v Malostranské besedě. Tam si do svého pravidelného pořadu Brnkání na duši, zve Žalman zajímavé hosty. Ti zůstávají návštěvníkům většinou utajeni až do poslední chvíle (za předpokladu, že je nepotkáte v předsálí, na toaletě, či nevlezete do sálu během zvukovky). Tentokrát to byli hosté opravdu výteční a překvapení ještě větší. Jak Žalman uvedl, za deset let své existence dorostli v pěkné růže. Ano jedná se o pardubická Poupata. Navzdory tomu, že se jednalo o první koncert po celozávodní dovolené (návštěvníci festivalu v Třeboradicích, si jistě pamatují, jak Poupata uháněla na trajekt do Terstu) a člověk by si řekl, že za měsíc se zas tak moc věcí stát nemůže, udála se jedna důležitá změna. Kapelu, která se donedávna pyšnila tím, že po celou dobu své existence hrála ve stejné sestavě, opustilo z rodinných důvodů nejmladší poupě - Šárka Nováková. Poupata zahájila jen v pěti skladbami Řekni to písní a Malému princi. Po několika dalších písních, chvílích plných očekávání a jednoho osamoceného mikrofonu, byla na pódium pozvána a představena nová posila - Zdena Němcová.  Nehodlám porovnávat rozdíly mezi oběma zpěvačkami, to udělejte vážení přátelé sami. Je však nutné všechny zúčastněné pochválit, protože při prvním společném vystoupení a jediné zkoušce (den před koncertem), předvést takový výkon je opravdu úctyhodné. Pokud se nějaká nesecvičenost projevila, kapela ji svým nasazením a spontánností přehrála a návštěvníci jim ji rádi odpustili. Na pódiu samozřejmě nechyběly Poupatům vlastní vtípky, vzájemné popichování a spousta srandy. Aplausem opakovaně vyžádané přídavky, byly samozřejmostí a já se začínal těšit na čtvrteční samostatný koncert.
Po krátké pauze určené na přestavbu pódia a jiné důležité věci, přišel na řadu hostitel Žalman se svým spolem. Pravidelná Žalmanova vystoupení v besedě, považuji opravdu za "brnkání na duši", a to z důvodu, že si člověk poslechne výbornou muziku, poklábosí s přáteli a prožije příjemný večer v příjemné společnosti. Je nutné zdůraznit, že na tyto Žalmanovo večery bývá vyprodáno a sehnat lístky těsně před koncertem je sázkou do loterie V průběhu večera nezazněly pouze písně ze Žalmanovi již tak hluboké pokladnice, ale i mluvené slovo. Veselé historky z kapelního života, ale hlavně dva fejetony. Nejprve fejeton Honzy Brože o setkání na Bubnu a druhý pravidelný basáka Petra Novotného. Honzovo živelné popisování proti klidnému Petrovu, přesto oba fejetony byly výtečné a sklidili zasloužený aplaus. Ostatně jako celý koncert. Prostě pohoda se vším všudy. Večer již tak plný překvapení a novinek, přinesl ještě jednu, bohužel trochu smutnější. Turné k 20. výročí skupiny Žalman a spol. se bude skládat pouze ze čtyř koncertů. A to v Brně, Olomouci, Blansku a Kladně. Nepřísluší mi soudit, je-li na vině nezájem pořadatelů, či přemrštěné požadavky účinkujících, ale domnívám se, že kapela tohoto jména a s takovými hosty, by si zasloužila větší zájem.
Namlsán středečním rozbruslením, jsem se ve čtvrtek vydal opět na Poupata, tentokrát však do KC Novodvorská. Ve spoře zaplněném sále vládla pohodová atmosféra již od úplného začátku. Samozřejmě nemohlo chybět vysvětlení personálních změn a představení nové zpěvačky. Protože se jednalo o samostatný koncert, vešlo se do něj více písniček, příběhů z letní dovolené a jiných srandiček. V jednu chvíli Víťovi praskla struna a tak zbytek kapely na pódiu osiřel. Kapela se tím však nedala zaskočit spustila nezmarské Bodláky ve vlasech. Pavel na kontrabas sice s lehkým tahákem, ale stejně bravurně. V závěru písně se připojil už i sám kapelník. Večer příjemně plynul a všichni přítomní jak na pódiu tak v publiku se bavili. Bohužel čas pro tento koncert vymezený se neúprosně krátil. Dozněl poslední přídavek a byl konec. Na závěr zbývá Poupatům už jen poděkovat, držet palce a přát hodně síly a pohody v nové etapě.
Pokud chceme zůstat u sportovního žargonu, nazvěme toto poslední třetinou. V té vše většinou graduje a přichází závěr. Poslední zastavení bylo v Jazz clubu v Železné. Příjemný klubík v centru Prahy, v nádherném sklepení o několika místnostech (v jedné z nich je CD bazar a fakt dobrej), jako by byl přímo stvořen pro tuto hudbu. KK band jsem nikdy před tím neslyšel (pouze v létě v Telči Zdeňka Krále v několika písních doprovázejícího Žofku Kabelkovou), ale reputace o umění pánů Krajíčka a Krále (ale samozřejmě i zbytku KK bandu) mne uváděla do stavu, jenž se nazývá toužebným očekáváním. Již první skladba s názvem Brutální mikina si mně získala, a to nejen díky svému názvu. Nakonec i názvy ostatních skladeb stojí za zmínku. Večer zazněly skladby s názvy: Bílá paní, Pohanka v párku, Šoulet (stejně jako název 1. CD), Kombucha, Růžový sprinter, Šestka vlevo dole a další.  Část klubu určená k produkci byla absolutně přeplněna a posluchači stáli i mezi dveřmi a v chodbičce. Nechci a ani nemůžu vybrat jednu určitou skladbu která mne zaujala, ale skladbu při které nikdo z přítomných ani nedutal, předvedl na mandolínu M. Krajíček a jednalo se o tzv. duo-style. Při této skladbě, ačkoli vidíte, že hraje na jednu mandolínu, slyšíte mandolíny dvě. Opravdu nevím jak to popsat a nevidět to na vlastní oči, asi tomu neuvěřím. Svoji improvizaci předvedl také Dr. Zdeněk Král (v pátek obhájil doktorát) a samozřejmě také na jedničku s hvězdičkou. Se svojí troškou do společného mlýna přispěl i host večera - Žofie Kabelková. Ta zazpívala sedm písní. Jednu vlastní, doprovázená Zdeňkem a Martinem, dvě anglické a zbytek z dílny Z. Krále s pouze již klavírním doprovodem. V posledním bloku se na pódium vrátila opět plná sestava a jak by řekl klasik: "jelo se dál močálem černým, okolo bílých skal". Protože se klub nachází v historickém centru (cca 100 metrů od Staroměstského náměstí) a ve sklepení obytného domu, se navzdory neutichajícímu potlesku návštěvníci přídavku nedočkali. Byla již pokročilá hodina a pátek se nenávratně měnil v sobotu. Zakončení vskutku parádní.
Nerad bych se dotkl hudebních uskupení uvedených výše, ale toto byl pro mě opravdu zážitek s velkým Z. Na druhou stranu jak srovnávat zážitky a pocity? Dají se vůbec srovnávat? Každá ze zde uvedených skupin má svá jistá specifika a kouzlo, ale kombinace nádherného prostředí a špičkových hudebních výkonů si u mne získal pomyslné první místo. Jak jsem psal na začátku, tyto koncerty byly balzámem a pohromou, po konečném účtování z toho však vyšel vítězně pouze balzám.
Sdílet na...
|
Zemřel Vojta Zícha
Ale ne, už zase jich tam nahoře jamuje více. Člově...
Folk opět tekl mezi veselskými ř...
Iva Hovorková v JTT nezpívala, nýbrž s Flow tracke...
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...