FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z červnové Krychle - The Best Of)

Některé anglické názvy se v češtině dost vžily. Za mého mládí to bylo ruština, která do ekonomického jazyka zavedla termín chozrasčot, o němž si většina lidí myslela, že jde o jednu z přezdívek Lenina. Daleko příjemnější je ale například užití anglického výrazu afterparty, kdy i méně jazykově vybavený jedinec tuší, že je ještě co pít. Nejinak je tomu s výrazem The Best Of, kde bych hledal jen stěží tak krátký český ekvivalent.

Takže i tak ryze česká divadelní scéna, jakou je bezesporu společnost Krychle, si tradičně vzala jako titul červnového představení uvedený anglický výraz. Stejně jako loni nezačínalo představení v Balbínově poetické hospůdce až v osm večer, ale již v sedm, aby byl dostatečný prostor předvést vše, co přineslo letošní pololetí.

Bohužel, mistrovství světa v kopané zabránilo, aby do "Best Of" byl pojat i The Best Man Milan Jablonský. Režisérského a dramaturgického imaginárního pultu se tedy ujal Michal Knébl.

Příjemným překvapením bylo hostování Jardy Urbánka z Duchova, jehož jsem kdysi kdesi nazval Frigem českého folku. Jarda spojuje svůj prakticky neměnný, téměř kamenný, výraz a své svěřování s písněmi, které na naší folkové scéně nemají obdoby. A tak jsem už po kolikáté poslouchal příběh spermie na její cestě

Bob Mylan

foto: Tomáš Pohl ©

k vajíčku, povzdech tužkové baterie, která by chtěla malovat jako každá tužka a ne pohánět vibrátor, milostnou romanci žárovky a objímky. Jarda Urbánek je nezařaditelný, nesrovnatelný, dokonale svůj. Jeho písně znám už téměř nazpaměť, ale pokaždé se na ně těším, stejně tak i na Jardův povzdech o nedostatku kultury v Duchově, povzdech o krizi středního věku, povzdech závisti na tím, že máme v Praze metro. Jardova tvář, výraz, slova a především písně jsou stavěné pro malé komorní prostředí a letní Balbínka je pro Jardu jako stvořená. Po přidané písni Prenatálek zasedl na židli Franta Vlček.

Franta patří do stejné krevní skupiny jako Jarda Urbánek, jen je více lyrický, byť dokáže navozenou lyriku vzápětí shodit čekáním na to, až jeho bratr bude psychiatr či řešením problému, jak dostat tlustou sestru z gumové duše. Poznávacím znamením Franty Vlčka je časté pletení textu. Ani tentokrát František nezklamal své Pražany, kteří mu rozumějí. Tentokrát si stěžoval na lesklé obaly textů a proto zanechal jedné písně po první nepovedené sloce a plynně začal další za řehotu publika, do něhož se mísily výkřiky "už je to tady". Nevím, zda se mýlím, ale výkřiky zněly ze směru, kde je na polici mlýnek a kde často sedí jeden nejmenovaný hudební publicista, který zvolil svou přezdívku podle známého bestselleru J.Š.Baara. František ohlásil i novinku popisující romanci v závodní jídelně, kdy výraz "pod nosem" se mísil s výrazem " s podnosem". Podle dobře informovaných kruhů je základ písně reálný a kdo kdy chodil do závodní jídelny, jistě krom čekání ve frontě také nějakou tu romanci nad holandským řízkem či rajskou "se šesti" prožil. Závodní jídelnu jsem již jednou slyšel, ale příběh o sklizní rybízu jsem slyšel poprvé. Jestliže u závodní jídelny publikum spontánně reagovalo, u písně o rybízu řičelo. Zřejmě ne každý je odkojen doktorem Podlahou a při sklizni a zpracování vlastní sklizně se cítí spíše otrokem než vítězem nad maloobchodním prodejem kompotů a zavařenin. Franta v té chvíli opravdu hovořil jménem lidu, tedy byl typicky folkový. V přídavku František zazpíval svou nejerotičtější píseň, kde je ovšem erotický náboj vytěsněn šílenou slovní hříčkou se slovy "ano", "Anna", " ano, toto" atd. Píseň zněla bez jediného kiksu.

Po Frantovi nastoupil Arnošt Frauenberg. Arnošt roste od vystoupení k vystoupení a jeho Anděl už dávno patří k tomu nejlepšímu, co bylo českými písničkáři napsáno. Mně vždy dojme píseň o malém státu - Arnoštově rodině. Je nepatetickým něžným vyznáním jeho blízkým doma. Arnoštova lyrika je samozřejmě rovněž vyvažována, a to verši, na které se publikum těší. No, a jako vždy celek je uzavřen Protivným sněhulákem, kde refrén zpívají všichni.

Vladimír Šaolín Konopas si už asi nemůže dovolit vystupovat jinak než jako Bob Mylan. Tentokrát s motorkářským šátkem na hlavě a v černých brýlích. Publikum dostal "Šao" na kolena truchlivým příběhem o tom, jak měl být "Krychláky" zabetonován do sudu, což se po vyprázdnění jeho pivního obsahu nepovedlo, takže končí v Braníku na kolejích. Nápad se slovním "přesahem" je úžasný. Zatím jej znám pouze z představení Hospoda na mýtince, kdy hostinský vypráví, jak se vlastně dostal na mýtinku a klíčové slovo přijde až asi po deseti dalších. Jenže Bob Mylan pokračuje tak dlouho, až publikum zapomene podstatu textu a teprve poté zařadí důležité slovo. Druhou reprízovanou "bestofovou" písní byl příběh novináře na soutěži Paříž - Dakar na melodii Get back. Zde je klíčovým slovem vulgarismus, který je ale používán na vojně místo spojky či oslovení. Stejně jako u Arnošta Frauenberga však uvedené slovo není schválné a bez něj by píseň ztratila pointu. Nakonec Bob Mylan přidal ódu na své kamarády v Krychli, jen se nedoprovázel na puklici a neměl s sebou vařečku. I přes nástrojovou změnu byla píseň přijata s ovacemi.

Po přestávce zaznělo průvodní slovo Michala Knébla k repríze jeho opery Prodaná registrovaný partner. Michalovi se pět podařilo dodržet jednu ze zásad, že průvodní slovo musí být delší než opera.

Přestože od premiéry opery, s jejímž dějem jsem čtenáře podrobně seznámil v reportáži Rychle k sobě, uplynulo několik měsíců, smáli jsme se stejně. Určitou inovací byla vylepšená medvědí maska Franty Vlčka, budoucího prezidenta, a jeho lehké popletení textu v klíčové scéně představení. Jinak vše při starém a při dobrém.

Posledním článkem večera bylo vystoupení kapely Humbuk, která v opeře vypomáhala ve sboru. Kapela byla bez vokalistky Blanky Živné, ale jinak kompletní. Jako vždy brilantní průvodní slovo Luboše Picka, citlivé perkuse Aleše Zimolky, suverénní klávesy Mirko Rokyty a dobrý zpěv a kytara Pavla Kerouše, stěžejního autora. Humbuci se moc dobře poslouchají a  jejich zařazení mezi "bestofáky" bylo po zásluze.

Takže hezké prázdniny a v září na Krychli, s přislíbenou účastí Milana Jablonského, ahoj.