S durazem na Akcent

Reportáže

V čase konkursů velkých letních festivalů rozhodl jsem se netýrat svou "psyché" návštěvou bohnické psychiatrické léčebny, kde onoho dne probíhalo jedno z předkol Zahrady, a zamířil do zdánlivě klidnějších vod pražského Smíchova. Konkrétně pak do divadélka Akcent, v němž každé druhé úterý v měsíci pořádá své večery mladá písničkářka Martina Trchová.

foto: www.sweb.cz/martina.trchova

Ženské domovy, tedy objekt, v němž se ono kulturní zařízení nachází, nijak nenaplňuje mou představu o "baráku plným ženskejch", alébrž v duchu doby poskytuje i útočiště zábavychtivému "měšťanstvu". Neb vězte, že nejste-li zrovna kultury chtiví, můžete své nervy rozptýlit hrou s koulemi většími (bowlingovými), menšími (kulečníkovými), či žádnými v případě, že přijdete docela jednoduše posedět. Posedět však doporučuji pouze u klasických objednávek typu "pivo, limo, káva", neboť při objednání chutně se tvářících pokrmů můžete snadno zažít silný citový otřes, když vám hbitý číšník na účet nezúčastněně načmárá při standardní objednávce tři strašlivé trojmístné cifry nerespektující jak váš duševní stav, tak obsah peněženky. Teprve u východu při placení se dozvíte, že tatarská omáčka skutečně nestojí přes čtyři stovky, ale toto numero jest pouze jejím prodejním kódem. Nu ale tím dosti podstatně odbočuji.

Pravidelný program s názvem Mladá folková krev nabídl v dubnu kromě Martiny Trchové, Karolíny Skalníkové (známé např.z účinkování s kapelou Sekvoj - mimochodem, pokud jste je neviděli nedávno na Hobousáckém večeru, zaváhali jste) a violoncellisty Honzy Gallase také začínající tachovskou písničkářku Terezu Terčovou. Druhá polovina večera pak patřila jedné z tváří (té sólové) Michala Braxatorise (docela půvabně koresponduje jeho přítomnost s názvem celého pořadu).

Koncert otevřela sama hostitelka, podporovaná (prozatím pouze hlasově) již zmiňovanou Karolínou Skalníkovou, přičemž tato podoba úvodní písně vznikla dle jejích slov jen několik chvil před začátkem. Je ovšem více než zřetelné, že tyto dvě osůbky si padly do oka nejen lidsky, ale především po hudební stránce.

Překvapením (v programu neuvedeným) byla tentokrát Tereza Terčová. A nutno říci, že přes všechny, ostatně pochopitelné, nedostatky překvapením příjemným. Její obrovskou devízou je především charakteristický, nádherně zabarvený silný hlas, který jistě v budoucnu ještě lépe vynikne po zdokonalení kytarového doprovodu.

Pozitivem, pro písničkáře podle mne zvláště důležitým, je také viditelná víra Terezy ve vlastní texty. Ačkoliv by se zřejmě měla do budoucna naučit lépe zacházet s používáním témat bolesti a strachu, někdy snad až příliš zdůrazňovaným tam, kde by bylo rafinovanější ukrýt je v podtextu. Na druhou stranu si musím sebekriticky přiznat, že například pro mne bylo v jejím věku "duševně plytké" vše, co opomíjelo např. hmyz, podzemní hlodavce či alespoň náležitě depresivní prostředí. Tereza má v hlavě o dost jasnější představu o své výpovědi a bezpochyby potřebné zkušenosti nasbírá.

foto: www.sweb.cz/martina.trchova

První, co vás napadne při vystoupení Martiny Trchové, je bezprostřednost, přirozená lehkost, kterou by jí mohl závidět mnohem ostřílenější muzikant. Dokáže vás vtáhnout do děje na podiu, aniž by k tomu hned v úvodu potřebovala cosi jako výkřiky typu "tak co si dáme...". Dokáže pro to využít třeba takové maličkosti, jako je chybějící kapesník a neostýchá se vám o něj říct. Co na tom, že pak řeší další dilema - ono Nerudovo... no však to znáte...

Slyšel jsem ji prvně teprve nedávno - na konkursu Port v pražském Mlejně. A přiznávám, že právě toto vystoupení mne přimělo navštívit Akcent. Nevím... Asi zvědavost, jestli má víc než ty tři soutěžní písničky , které by mě zaujaly. Má. Nápaditě melodické, s charakteristickou atmosférou a výraznými texty. K tomu připočtěte podmanivý, jistý hlas a už vzpomínanou skvělou práci s publikem. Jako by se nedalo mnoho vytknout. Samozřejmě postřehnete mírná zaškobrtnutí při hře a pokud máte např. přístup k textům (viz. internetové stránky), zjistíte, že v novějších kouscích už nedělá tolik kompromisů a obraty se zbavují některých krkolomností. Ty ovšem vyniknou spíše při prostém čtení, než když je nadnáší melodie.

Pokud jsem se zmínil o internetových stránkách (helejte, tohle píšu doma, tak ne abyste mě sekýrovali, že sem nedávám odkaz - no nepamatuju se, no), nedá mi to, abych se trošičku nezakabonil nad hudebními MP3 ukázkami. Méně je někdy více a technické ústupky jsou až příliš na úkor kvality dvou písní ze tří prezentovaných.

Ale zpět ke koncertu. Martina nezůstala na podiu sama a přizvala si kamaráda - violoncellistu Honzu Gallase. Ten se neprezentoval pouze hudbou, ale oživil program i přednesem několika svých básní. Jeho přednes byl příjemným způsobem tichý, jako by ostýchavý. Ostýchavý v onom pozitivním, nenuceném slova smyslu.

Mužský element byl však vzápětí vystřídán opět dívčím a Karolína Skalníková se tentokrát představila doprovodem na příčnou flétnu. Nemohu se ubránit dojmu, že právě toto spojení s kytarou svědčí Martinině hudbě o poznání lépe než předchozí. Karolína dokáže svým pojetím melodie nejen oživit, ale i svým způsobem dotvořit. Ostatně, lepší dojem je pochopitelný i proto, že spolupráce obou děvčat je dlouhodobější a zažitější (ačkoliv s Honzou Gallasem se Martina setkala již dříve ve formaci Vzdušné zámky).

Mám-li jmenovat alespoň některé z výrazných skladeb, pak jsou to především "Příteli" a "Dešťová variace", tedy kousky, které budí dojem, že jsou ve vztahu k autorce o poznání osobnější. Zaujmou i "Dlouhé chvíle", píseň s příjemným nádechem hravosti, umocněné rozdanými TIC-TACy, vtipně naznačující opakující se refrénové citoslovce hodin. V celku lze ale říci, že prakticky všechny hrané skladby mají zajímavý melodický základ.

Druhá polovina večera patřila více než hodinovému vystoupení Michala Braxatorise. Co o něm říci? Zřejmě nic nového. Snad jen opakovat pro někoho překvapující skutečnost, že si i jako písničkář dokázal najít vlastní, nezaměnitelnou polohu s výrazně svojským přednesem, přecházejícím od klidného, téměř nezúčastněného pojetí, ve výrazně emotivní projev. Přiznávám bez uzardění, že si mě Braxa jednoznačně získal svým vystoupením na loňském konopišťském Setkání a jeho Ruleta byla pro mne osobně jednou z nejvýraznějších skladeb fetivalu vůbec.

Michal je zkušeným muzikantem. Nesluší se ovšem říci rutinérem, kterýžto výraz ve mně vzbuzuje pocit chladného, mechanického, do posledních detailů předem promyšleného postupu. Naopak se zdá, že se Braxa během celého koncertu dívá, zkouší a odhaduje, čím publikum zaujmout a sem tam zaexperimentuje, jakoby v touze vtáhnout do své originality také posluchače a jeho reakci.

Na závěr nezbývá, než pozvat vás na další z příjemných večerů v divadle Akcent. Květnový pořad proběhne 14.5 a Martina Trchová v něm bude hostit Martina Čepelíka a Alenku Vítkovou (tuším teprve 13 letou!!!). Když bude chuť, přijďte. Když nebude, přijďte taky. Dostanete ji...

Sdílet na...

| Více...