FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Holky hrály a zpívaly krásně a s příjemnou vervou mladé krve, jež nejspíš mají jen náctiletí. Trochu jsem se zasnila a zavzpomínala na ta léta vlastně nedávno minulá, kdy jsem se sama snažila "balit" kluky na kytaru (čímž se nesnažím nic zesměšnit). V podstatě mě přesvědčily o tom, že umí zahrát vše, počínaje jemnou folkovou písní, přes vážnou klasiku, konče populárními hity, které se na nás valí z rádií.

V závěru svého vystoupení trojlístek dostal perníkové Ferdy Mravence, prý aby věděly zač je v Pardubicích perník.

Po krátké přestávce nastoupila kapela Marien. Zpočátku se zdálo, že její kapelník toho moc nezazpívá kvůli své hlasové indispozici, a myslím, že nejen mně připadalo, že mu každou chvíli musí prasknout krk, ale nakonec svůj hlas ukočíroval a se svými druhy přednesl několik krásných písniček, z jejichž hloubky a podání mi občas naskakovala husí kůže.

Díky bulvárním plátkům se denně pozastavuji nad tím, co je umělec ochotný udělat pro své publikum. Tentokrát jsem ale kroutila hlavou nad tím, co diváci s chutí podstoupí, jen aby vyhověli přáním umělce a správně ztvárnili jeho vize. ­  Ze sálu se ozývalo ženské vzdychání a mužské vrčení, Zdena Němcová dokonce omdlela, avšak fanynky Petra "Fedi" Opočenského si zajisté přišly na své. Víťa na něj upozornil tak, že ho snad už opravdu nemohl nikdo přehlédnout. Feďa si zcela odevzdaně nechal do tváří nacpat kusy rohlíku a píseň The Look od Roxette hrál na forbíně. Pro případ, že by ho stále někdo nemohl najít, na něj ukazovala žlutá šipka s jeho jménem?

Obecenstvo vyslechlo několik písní, které - jak Víťa sám řekl - svět ještě neslyšel, i ty, co se mu do podvědomí mohly vrýt už dřív. Spokojeně u nich chroupalo mrkev, kterou Honza Troníček poslal do hlediště hned na začátku produkce. Muzikanti si z čel nestíhali utírat pot a navzájem se popichovali. Radek "Píďa" Bartoš ukázal všem svůj maxi kapesník, který mu prý nemůže odřít nos, protože mu v dětství neodřel ani tu část těla, kde záda ztrácejí své slušné jméno?

Koncert se nachýlil ke svému konci. Jako přídavek zazněly - řekla bych už všem dobře známá - "Zrcadla" a dnes již podruhé jedna z novinek "Není sám", u níž se mi znovu trochu zaslzely oči? - Je neuvěřitelné, co s člověkem někdy dokáže udělat jedna jediná píseň? Pak se scéna vylidnila a za pár chvil i sál.

Když jsem opustila kulturní dům, ucítila jsem na obličeji ledové prsty mrazu. Pak jsem kráčela ztemnělými Pardubicemi směr nádraží na půlnoční vlak a v podvědomí jsem si přehrávala jako film celý večer znovu. Začínalo sněžit. V městech se rozhostilo ospalé noční ticho? Díky, bylo to fajn.

P.S. Mrkev tentokrát stačila! Akorát mezi zuby trochu skřípal písek?