Šantré unnpluged

01.06.2000 Šantré unnpluged (Šaolín)

Tak tedy co teď, zauvažoval jsem na chvilku když mě 18. května při výstupu z vestibulu metra na Karlově náměstí zastihl slejvas, jak má být. No co, přece si nenechám ujít koncert kvůli několika titěrnejm hektolitrům vody... Vyšlápl jsem svižně do deště a dobře jsem udělal.

V útulné a ztichlé Salmovské literární kavárně jsem našel poslední volné místečko a ponořil se do již běžícího programu. Na pódiu v té chvíli právě exceloval skvělý písničkář Jerry Lešner a mě při pohledu na něj znovu napadlo, že pokud někdy zase písničkáři přijdou do módy, půjde tenhle šikovný a talentovaný člověk v první linii. Navzdory všemu moravskému ptactvu a jiným, kteří mu zatím ještě moc nepřejí.

Jerry už nehrál sám dlouho. Pozval si na pódium své hudební přátele, se kterými před několika měsíci založili volné hudební sdružení, nesoucí název Kybuki (jaký jiný název zvolit pro dvě kytary a conga, že?). A já jen žasnul. Další hudební rozměr, další alternativa folku, další nové osobnosti. Dobře si zapamatujte ten název: KYBUKI. Zatím hráli převážně Jerryho písničkářský repertoár, ale podle jistých náznaků se tu vyvíjí i samostatná tvorba a ta s tou Jerryho drží krok velmi zdárně. No uvidíme za pár měsíců.

Pak již přišla chvíle pro dnešní šoumeny nambr van. Šantré už jsem několik dlouhých týdnů živě neslyšel a zde navíc absence aparátu a příjemné prostředí salmovského miniklubu dávalo jejich vystoupení punc výjimečnosti. A nemýlil jsem se. Už úvodní Co z toho máš u mě vyvolala mrazení v zádech a ani následující písně Most a Michaela nezůstaly pozadu. Zvláštní atmosféra koncertů bez proudu mě dnes opět dostala a já si s radostí vychutnával flétnu Pavlínky Šindelářové a dnes jakoby hladivou basu Radka Polívky. Navíc tohle byl první koncert, při kterém jsem na pódiu zaregistroval i bicmana a vůbec všeuměla Petra Veselého (exEcholama). Musím říct, že na rytmickou sekci jsem si u většiny folkových kapel už zvykl. Veselý však přišel se svou teorií "hlavněplechů", což jsem kvitoval s velkým povděkem. Songy Šantré, které jsem doposud znal v jiném aranžmá, to neuvěřitelně prosvětlilo a jaksi decentně zdynamizovalo. A když už jsem u té dynamiky, co by byla folk nebo folkrocková kapela bez pořádných sólo zpěvů. O ty se nyní v kapele starají Terezka Staňková (též zdatná houslistka) a Inka Tognerová. Na tomto místě musím přiznat, že se ke mně během koncertu několikrát naklonil kapelník Jarabáků Ondra Tichý a s obdivem mi sděloval, že ukočírovat v kapele dvě zpěvačky musí být asi nadlidský výkon. Věřil jsem mu. Dušan Vainer - kapelník Šantré - má ale, zdá se, tyto věci dávno vyřešené. Nejenže na mě celé Šantré působí jako jedna rodina, ale i role obou sólistek v souboru je tak vyrovnaná, že už by s tím nic lepšího neudělal ani můj profesor matematiky ze střední školy Mgr. Klozar. Terezka navíc měla uprostřed programu svůj samostatný třípísňový bloček, ve kterém se předvedla nejen jako zdatná instrumentalistka, ale i skladatelka. Závěrečná část koncertu už patřila osvědčeným flágům jako Blues, Don Juan nebo u mě velmi oblíbené Zdeňce. A že se pak ještě chvíli přidávalo a vytleskávalo, je na bíledni.

Sečteno a podtrženo, podvečer strávený v Salmovské byl pro mě jedním z lepších zážitků toho týdne. A já ho dál v mysli uchovávám nejen kvůli Šantré, ale především proto, že ve "staré" Salmovské jsem tentokrát byl definitivně naposled.

Sdílet na...

| Více...