(kapela Sekvoj slavila 25 let)
Jedině v Kalifornii a Oregonu roste mohutný strom, dožívající se až 2000 let, s latinským názvem Sequoia sempervirens, česky Sekvoj vždyzelená. O kousek dál za oceánem založili v září 1981 dva spolužáci z jedné lavice kapelu, či spíše trampské duo, s názvem Sekvoj. Ti dva kamarádi jsou stále kluci, byť od té doby uplynulo 25 let. Jmenují Olda Dolejš a Pavel Hurt a asi proto, že jsou každý jiný, vydrželo jim to spolu tak dlouho.
Večer 17. listopadu 2006 v Baráčnické rychtě na Malé Straně nezněly výroční projevy, ale písničky, protože Sekvoj slavila své výročí. Večer uváděl Vašek Souček, pamětník vítězství Sekvoje na Portě 1990 a 1991 (interpretační Porta) i dalších úspěchů kapely.
Dramaturgie v první části představila všechny zpěvačky, které se v kapele vystřídaly, ale v obráceném pořadí. Blonďatá Lucka Plecitá je slyšet na zatím posledním CD Tiché přátelství a předposledním CD "4". Lucku nejvíce a hlasitě podporovala její
 |
|
Již 25 let zelená Sekvoj |
|
foto: Jiří Šámal © |
malá dcerka. Jako druhá zazpívala tři písně Monika Veselá a tu vystřídala se stejným počtem skladeb Dáša Pařízková. A úplně poslední vystoupila první zpěvačka kapely, Hanka Řeháčková. Hanka je navíc i autorkou mnoha textů z repertoáru Sekvoje..
Vystoupení prvního kontrabasisty Sekvoje, Přemka Vágnera, jen potrhlo závěr, že kontrabasisté jsou velmi silnou stránkou kapely. Přemek rozchechtal publikum svou interpretací písně o strašné ekologické tragédii, staré trampské Sosny. Dnes lze Přemka spatřit v kapele Ta Jana z Velké Ohrady.
Po přestávce se na jevišti kouřilo z kotlíku s gulášovou polévkou. Vedle kotlíku stály čtyři culíkaté dívky v kostkovaných košilích a s trampskými šátky. Ty čtyři dívky jsou z Blovic a zpívají za doprovodu kytary nejznámější z nich, Romany Tomáškové. Čtveřice Přelet M.S., letošní objev sezóny, byl dobrou volbou hosta. Ešus s gulášovkou, kolující obecenstvem, byl milým zpestřením programu.
Sekvoj by nebyla Sekvojí bez dvou jmen. Jarda Pecka a Jarda Řehoř. Zvukař Jarda Pecka, Cimburou nazvaný "Bedřichem Smetanou mixážního pultu" je již 25 let součástí Sekvoje a v roli zvukového "supervisora" jej vídáme na akcích pořádaných Sekvojí na mateřské scéně kapely v P - Klubu v Trojické. Jenže Jarda vzal ten večer do rukou kytaru a za doprovodu současného kontrabasisty Sekvoje Pavla Krumphanzla zahrál a zazpíval od srdce písničku o Ohiu. Je vidět, že Jardova drsnost je jen pouhou slupkou kolem hodného srdce. Jarda Řehoř, textař nejen Sekvoje, nemohl zazpívat nic jiného, než autobiografickou píseň Nouzová kolonie.
Zbytek večera patřil jen a jen repertoáru současné Sekvoje. S chlapáckým projevem Oldy Dolejše, italským tenorem Pavla Hurta, flétnou a dívčím hlasem Karolíny Skalníkové, mandolínou a dobrem Mirka Buriana a melodickým kontrabasem Pavla Krumphanzla. V závěru přišel na jeviště pogratulovat Tony Linhart a jako dar Sekvoji přednesl svůj text pro současnou zpěvačku - Blues pro Karolínu.
Závěr jako vždy patřil přídavkům, včetně "sprostonárodních" písní o růstu ňader díky Kolouškově zázračné masti a dalším pokladům ze zlatého fondu kapely.
Pak jen kytky, fotky, úsměvy a dary.
Tak ať je i pražská Sequoia sempervirens vždyzelená.
K výročnímu koncertu se ještě vrátíme ve fotoreportáži.
Sdílet na...
