Slyšela jsem a videla Kolocavu.

Reportáže

Když jsem chtěla vidět představení Městského divadla Brno, nezbývalo, než se za ním do Brna vydat. Tentokrát jsem nemusela, divadlo přijelo do Prahy. V neděli 24. března uvedlo na scéně Divadla na Vinohradech představení KOLOČAVA autorů Stanislava Moši a Petra Ulrycha, příběh Nikoly Šuhaje, muzikál, kterému předcházela nejlepší pověst. Nejsem kritik a neumím odborně zhodnotit inscenaci, které dominovali sourozenci Ulrychovi, Hanka svým jasným zpěvem přímo na scéně a v orchestřišti Petr s rozšířenými Javory. Ale jako divák jsem byla šťastná, pobavená i dojatá krásnou hudbou, příběhem zbojníka Nikoly (Petr Štěpán) a křehké Eržiky (Markéta Sedláčková), pětadvaceti písněmi a tanečními kreacemi, roztomile komickým kapitánem četnictva (Erik Pardus), či vychytralým a přece sympatickým Židem Abrahamem Beerem (Zdeněk Junák, nominovaný za tuto roli na cenuThálie).

Diváci odměňovali umělce potleskem na otevřené scéně a na konci představení si vytleskali i přídavek závěrečné sborové písně Koločavské hory. Večer byl završen křtem nového CD Koločava, při němž režisér Stanislav Moša rozesmál obecenstvo výrokem: "Máme zastupitelskou demokracii, napiji se proto za vás."

Koločava je především krásné divadlo, ale také skutečný folkový koncert, sen, který si Petr Ulrych mohl v Brně splnit. Když jsem jela domů metrem, na spokojené tváři lehký úsměv idiota, představovala jsem si, jak by se nádherně Koločava vyjímala na programu některého z velkých letních festivalů.

Sdílet na...

| Více...