| 29.11.2005 Sobotní rámování (Martin R.) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||
|
The Frames >Divadlo Archa > 19. listopadu 2005 Jednoho podzimního večera mi zavolal kamarád, jestli nechci jít na The Frames. Neplatil bych lístek, ale musel bych o koncertu napsat článek. Notnou chvíli jsem se zdráhal, protože jsem jednak Frames nikdy neslyšel, a hlavně: nikdy jsem nepsal žádný článek. Pak ale zvítězila zvědavost a touha zkusit něco nového. Po svém souhlasu jsem si s hrůzou uvědomil, že se nejspíš zařadím mezi pisálky, kteří bez jakékoli znalosti chrlí zasvěcené články (hodně takových už jsem četl), a proto jsem se před koncertem snažil získat alespoň střípky o historii kapely. Na druhou stranu jsem si řekl, že když už tři roky hraju a zpívám folk a přes dvacet let hraju a zpívám bigbít, tak by můj pohled na hudbu, kterou uslyším poprvé, nemusel vyznít úplně do autu. Proto prosím skalní fanoušky, aby můj příspěvek chápali jako reklamu pro lidi, kteří Frames, podobně jako já, ještě neslyšeli. Už v půl osmé nás čekala zaplněná Archa. První část večera patřila irské skupině Interference, jejímž leaderem je zpívající vozíčkář Fergus O´Farrell. Ten, ještě než zazněly první tóny, připravil posluchače na to, že vystoupení jeho kapely bude velmi tiché a jemné. A už po první písničce American Townland bylo zřejmé, že nižší hladina decibelů koncertu jen prospěje. Každou
Mluvit o tomto večeru jako o folkovém nebo rockovém by byl asi omyl, protože tvorba Interference (o hudbě Frames ani nemluvě!) je velmi obtížně zařaditelná. S příchodem Frames na scénu skončila klubová atmosféra. Aniž by se změnila kapacita sálu, připadlo mi, jako bych se najednou octl na stadiónu. Bohužel i po zvukové stránce. Po několika frázích zpěváka Glena Hansarda mi došlo, že se něco bude dít. Okamžitě se mi vybavil strahovský koncert Rolling Stones, osobnost Micka Jaggera a pocit, že vypustili lva z klece. Pochopil jsem, že mám co do činění s velkou kapelou. Hudbu Frames cítím jako spojení syrového folku s výrazným exaltovaným zpěvem a nezávislé rockové hudby, jaká byla v 80. letech vydávána na značkách Creation a 4AD (Cocteau Twins, Cranes, My Bloody Valentine apod.). Posluchačům, kterým tato jména nic neříkají, bych uvedený sound popsal jako hradbu mellotronových a syntezátorových harmonií s využitím nahalených houslí. Přestože Frames takto kombinují zdánlivě nesourodé žánry, nejde v jejich případě o fúzi, nýbrž o vyhraněný styl, ve kterém kromě pestrobarevných ploch dominuje výborný a osobitý vokál Glena Hansarda. Skladby, které zazněly, byly průřezem jeho tvorby, s důrazem na již páté, aktuální studiové album Burn The Maps. Celkový sound zněl přesto natolik jednotně, že měl člověk pocit, jako by poslouchal skladby psané v jediném roce. Určitým překvapením byl pro mě první přídavek, jediná píseň, kterou hrál a zpíval Hansard sólo. Jeho neuvěřitelný výraz mi vysvětlil, proč se o něm mluví jako o budoucí legendě. Pravda ovšem také je, že jeho samostatné vystoupení nemá s vlnami, které vyzařují Frames, mnoho společného. V dalším přídavku se spolu s Hansardem na scéně objevili i členové Interference. Závěr koncertu patřil opět hudbě Frames, včetně hitu Star Star. Co říci na závěr? Vrcholem celého večera bylo pro mě sólové vystoupení Hansarda a naopak nejslabším místem zařazení instrumentální části skladby Shine On You Crazy Diamond od skupiny Pink Floyd: ne každý dokáže dobře zahrát party Davida Gilmoura, jednoho z nejlepších feelingových kytaristů světa. Přestože Hansard komunikoval s publikem více než O´Farrell, měl jsem dojem, že Interference, možná pro svou klubovou atmosféru, se lidem přiblížila o něco více. I přes tento pocit mě více zaujala hudba Frames, jejichž cédéčka už mám slíbena k zapůjčení. A když se mě někdo v budoucnu zeptá, co říkám na Frames, budu jen chválit. Interference
Odkazy: Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
