01.05.2001 Sté výrocí narození trampského písnickáre,<BR>básníka a prozaika Gézy Vcelicky (Petr Náhlík - Vokoun) |
Reportáže | ||||||||||
"Včelička Géza (1901 - 1966) vlastním jménem Antonín Eduard Včelička, český novinář, reportér, prozaik. Odpor k měšťáctví a smysl pro sociální politické boje projevil jak v reportážích pro komunistický tisk, tak v románech Kavárna na hlavní třídě, Policejní hodina. Zasloužilý umělec (1959), Řád práce (1961)" / Tento údaj jsem nalezl v Ilustrovaném encyklopedickém slovníku vydaném před více než 15 lety a je tedy poněkud poplatný tehdejší době/. Když ale budete hledat tohoto autora - trampského písničkáře, básníka a prozaika ve slovnících českých spisovatelů vydaných po roce 1989 - nenajdete jej vůbec! Kdo tedy vlastně byl Géza? A kde přišel k tomu podivnému jménu? Nejlépe je citovat z jeho vlastních "Poznámek o životě": Své práce jsem počal podepisovat pseudonymem Géza Včelička. To bylo tak: roku 1920 jsme pilně čítali někdejšího dekadentního básníka Karla Hlaváčka, zejména jeho Mstivou kantilénu. V ní zalíbila se mi hlavně zmínka o Geuzech, o tak zvaných žebrácích, jak urážlivě byli v sedmnáctém století zváni stateční nizozemští odbojníci, jež bojovali za svobodu proti španělským uchvatitelům. A kteroužto urážku oni hrdě si přisvojili za název svého hnutí. Dal jsem si tedy literární jméno Geuza, jež časem zfonetizovalo na domněle maďarské Géza. Narodil se v Praze jako druhý syn sklepmistra Eduarda Václava Včeličky a jeho ženy Marie. Rodina se často stěhovala podle toho, v které hospodě otec pracoval jako sklepmistr či číšník - z domu U vinařů do domu U Zlatého tygra, pak do Roztok u Prahy, Plzně a pak zpět do Prahy na Žižkov, poté žil 20 let Na Františku, v Řásnovce... Vnímavými smysly dítěte nasával svéráznou atmosféru těchto míst, do paměti se mu ukládaly drsné zážitky, které později ožily v jeho tvorbě, situované z větší části právě do tohoto zvláštního koutu staré Prahy. Roku 1914 vychodil školu a otec rozhodl (stejně jako u jeho bratra) a dal jej do učení na číšníka do hotelu U Zlaté husy na Václavském náměstí. Z učení utekl, ale otec jej zmlátil a dal znovu do učení na číšníka - opět na Václavák, ale tentokrát do kavárny Parlament. Tam ho opět týrali, sběhl - doma jej ztloukl otec a odtáhl zpátky. Tam ho ztloukl i kavárník a Géza se pokusil o sebevraždu oběšením. Zachránil ho jiný číšník, ale pak byl opět mlácen ať již v práci či doma. Vystřídal pak ještě učení v kavárně Monopol a v roce 1918 se /stále pod nátlakem otce/ vyučil v kavárně Royal. U profese nezůstal a definitivně s číšnictvím skončil v roce 1920. Vystudoval jednoroční obchodní školu a začal pracovat v Karlíně ve fabrice na kovové zboží a díky osmihodinové pracovní době získal dostatek volného času, o němž se mu jako číšníkovi ani nesnilo. Díky tomu se stal jednou z vůdčích osobností vznikajícího trampského hnutí. Zde stojí zato opět citovat Gézu: Tehdy jsem počal též skautovat a pěstovat sport, abych posílil své, rovněž poněkud chatrné plíce. Poněvadž však spojené sbory junáků - skautů, baden-powellovci i halaburdovci se nám zdáli poněkud militarističtí a šovinističtí, vstoupili jsme do organizace, jež slula Sdružení zálesáků aneb Mládež Ernesta Thompsona Setona, kteréžto skautské sdružení sympatizovalo se socialismem a bojovalo proti jakékoli rasové nenávisti. Rozbíjejíc nesmyslné pověsti o krvežíznivosti Indiánů, naopak informovalo nás o jejich ujařmění... Na důkaz sympatií s ubohými Indiány pak každý skautský oddíl této organizace nazval se kmenem a kromě čísla zvolil též jméno některého indiánského nárůdku. Tak například my jsme se nazvali na paměť floridských rudokožců Seminoly a měli jsme číslo 26. Organizace vydávala i svůj vlastní časopis, jenž nesl název Totem. Přispívali do něho mnozí její členové verši i prózou a také já jsem zde od roku 1921 počal otiskovat své první veršované pokusy. Tak třeba báseň Osceola, vyprávějící o hrdinném boji floridských Seminolů za svobodu... Žel, tato skautská organizace se časem rozpadla. Tak osiřevše, do jiné jsme již nevstoupili a počali jsme trampovat, nebo jak se tehdy říkalo, stali jsme se divokými skauty. Už od roku 1920 jezdívali jsme s desetičlennou tlupou do Kokořínské oblasti v Liběchově u Želíz. V tomto Liběchově, tenkrát ještě ve zněmčeném území, vlastnili jsme v lesní rokli chatu na kůlech. Na kůlech proto, že rokle byla velmi vlhká. Leč lepší místo nám německá správa obce nechtěla pronajmout. Z otce se kvůli plicní chorobě mezitím stal invalida a Géza živil celou rodinu. V roce 1925 začal otiskovat své první verše v levicových časopisech a zároveň jej také začala sužovat plicní choroba, a tak se v roce 1926 léčil v sanatoriu na Pleši na Brdech. Poté se celá rodina přestěhovala do Dejvic a Géza se do fabriky nevrátil a začal se živit čím se dalo - především prodejem socialistické literatury. V té době začal kromě veršů psát i první črty, reportáže a povídky, které otiskoval v Trnu, Ohni, Trampu, Tvorbě a Rudém večerníku. Do Trnu i Trampa přispíval i kresbami a karikaturami. Jeho plicní choroba se stále zhoršovala, ale na léčebnu v horách či u moře neměl. A tak se kvůli vlastnímu zdraví vypravil na první velký vandr do Vysokých Tater. V roce 1928, kdy mu zemřel otec, vydal první sbírku svých reportáží a črt ze života "společenské spodiny" pod názvem Několik prokletých a baladickou novelu z periférie Básník a tanečnice. V roce 1929 vyrazil na první vandr do ciziny - nejdřív stopem a načerno vlakem do Bratislavy.Tam si hraním na kytaru po hospodách vydělal na jízdenku na dunajský parník a s ním doplul až do Bulharska. I tam se živil čím se dalo - především hraním na kytaru. V té době začal posílat první črty a reportáže do časopisů v Čechách. Po třech měsících se vrátil domů, plicní choroba ustoupila, ale ochořel znovu a natrvalo - vandráckou touhou po dálkách. A tak roku 1930 vyrazil znovu - přes Bulharsko do Turecka, kde se často potýkal s tamní policií, a pak se přes Bělehrad vrátil domů. V roce 1930 se stal redaktorem Trampa a poté pracoval na žádost Kurta Konráda i v redakci Rudého večerníku. Jednou z největších akcí Trampa bylo uspořádání největší trampské sleziny svolané na Jarovskou planinu pod Zbraslaví v roce 1930, která se konala za asistence četníků s karabinami a bodáky. Tramp původně od roku 1929 vydával Q.Langhans a rok poté jej za pomoci JUDr. I. Sekaniny zakoupilo /od čísla 38/ Trampské vydavatelské družstvo v čele s F.Kubáskem /Frantou Šerifem/ za finanční podpory KSČ /!/. Prvním administrátorem byl K. Vodrážka /Vodra/ a prvním redaktorem K. Melíšek /Melich/. V té době se Géza oženil, ale již roku 1931 bylo bezdětné manželství rozvedeno. V roce 1931 vydal Tramp Gézovu první sbírku veršů Pěšinou snů, ale v roce 1932 již pro nedostatek peněz Tramp nevyšel. Géza se angažoval i v protestech proti tzv. Kubátovo zákonu, který byl namířen proti trampingu. Asi nejvýznamnějším byl protestní tábor lidu, který svolaly redakční rady trampských časopisů Naše osada, Tramp, Naše stezka a Slunce na 19.5.1931 na zahradu Měšťanského pivovaru v Praze na Vinohradech a kterého se zúčastnilo 15 000 mladých lidí převážně trampů a byl rozehnán policií. Kubátova vyhláška se poté stala i předmětem rozpravy v parlamentě a po čase byla zrušena. Zároveň t Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Zemřel Vojta Zícha
Ale ne, už zase jich tam nahoře jamuje více. Člově...
Folk opět tekl mezi veselskými ř...
Iva Hovorková v JTT nezpívala, nýbrž s Flow tracke...
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...