24.08.2005 Tešínské niebo pod vyšehradským nebem (Klára) |
Reportáže | ||||||||||||||||
Divadelní představení Těšínského divadla "Těšínské niebo - Cieszyńskie nebe" už bylo během roku, který uplynul od premiéry, popsáno v nejrůznějších periodikách celkem podrobně. Vynechám tedy detailní analýzu a zaměřím se spíš na konkrétní prvky, které mě obzvlášť zaujaly. Zejména publicita zřejmě způsobila, že závěrečné představení pražského divadelně-hudebního festivalu Vyšehraní bylo dlouho dopředu vyprodané. Naštěstí se dostalo i na zájemce, kteří přišli na poslední chvíli a do poměrně malého areálu letní scény na Vyšehradě jsme se všichni vešli. Asi je zbytečné připomínat, že "Těšínské niebo" vzniklo spojením české a polské scény Těšínského divadla. Představení nemá žádný souvislý děj, je to spíše převedení drobných událostí a legend z historie města (respektive celého Těšínska) do divadelní podoby. Dozvíme se tak vše podstatné, co se zde od vzniku města až dodnes událo. Součástí a zároveň propojením jednotlivých příběhů jsou písně Jaromíra Nohavicy. Na celém projektu kromě Nohavicy a herců Těšínského divadla dále spolupracovala básnířka Renata Putzlacher, hudebník Tomáš Kočko a režisér Radovan Lipus. Nohavicovy písně ovšem nejsou jediným spojujícím elementem. Hned na začátku nás zaujme scénické ztvárnění města Těšína. To představují herci, kteří mají na hlavách makety všech důležitých budov (Piastovská věž, kavárna Avion, hotel Piast,
Ještě pár slov ke ztvárnění písniček. Tomáš Kočko se svého úkolu zhostil profesionálně a se ctí. Díky jeho aranžím a samozřejmě především díky interpretaci se i v notoricky známých písních objevují nové významy textů nebo se původní významy zvýrazňují. Kočko používá nejrůznější hudební nástroje - hodně harmoniky, cimbál, ale třeba i klarinet místo hoboje (Těšínská). Důležitá je i scénická podoba písní a nenápadné černobílé kostýmy herců, které celkovou atmosféru skvěle doplňují. Velmi působivá je třeba podoba písně Danse macabre ("šest milionů srdcí vyletělo komínem") jako dialog Žida a Židovky. Objevuje se tramvaj, která tentokrát symbolizuje transport, do kterého nastupují Židé. Na konci písně se vrací na scénu, ale místo lidí v ní visí jen kabáty? Novou podobu dostal i Mikymauz jako dialog postarších manželů, kteří si vyčítají všechno možné i nemožné. Trochu mě zklamalo Muzeum jako rozpačitý pokus o rap(!) a lehce zmatený Maškarní ples. Nejvíc mě ale pochopitelně zajímalo, jak budou vypadat překlady do polštiny. Polské verze Nohavicových písní vznikaly již dávno před realizací představení. Jejich autorkou je scénáristka Těšínského nieba, polská spisovatelka a překladatelka Renata Putzlacher. Ačkoli jsem byla přesvědčena o tom, že překlad se nikdy nemůže vyrovnat originálu, teď už si tak jistá nejsem. Můžete se sami přesvědčit (ukázky pod článkem), že například Maškarní ples zní v polštině mnohem tajemněji a poetičtěji. Stejně tak Bláznivá Markéta, ačkoli je to téměř doslovný překlad. Ten je paradoxně v tomto případě mnohem obtížnější než překlad volný, protože polština má přízvuk na předposlední slabice, a ne na první jako čeština. Verše se tak musejí tvořit úplně jiným způsobem, aby bylo možné je spojit s původní melodií. To ale zvládla Renata Putzlacher bravurně, což dokazují i skvělé doslovné překlady Mikymauze nebo Sarajeva. Herci zpívají živě na hudební základy, a to velmi přesvědčivě a intonačně téměř bezchybně - překvapila mě zejména Bláznivá Markéta, která mě nikdy předtím tak neoslovila. U některých písní je ale přesvědčivost až moc patetická, téměř hraničí s přehráváním (Pane prezidente). Po skončení představení a bouřlivém aplausu s následnými dvěma přídavky se diváci rozcházejí a ze záznamu zní píseň Nebe je tu v podání Jarka Nohavici. Pokud jsem jmenovala nějaké "nedostatky", pak to jsou skutečně jen detaily, které nic nemění na tom, že celek působí velmi příjemným dojmem. Autoři prokázali velkou odvahu, když se dobrovolně vystavili předpokládané kritice Nohavicových příznivců, kteří neradi přijímají jakékoli jiné interpretace těchto písní. Zcela překvapivě má ale představení největší úspěch zejména u Nohavicovy posluchačské základny. Ačkoli nesdílím nekritické davové nadšení a raději než záznam z představení si asi v budoucnu poslechnu originály, přesto můžu Těšínské niebo vřele doporučit. A to zejména všem těm, kteří si bohužel ještě stále pod slovem Polák představují veksláka, trhovce nebo dělníka?
Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Zemřel Vojta Zícha
Je mi to velmi líto.Znala jsem ho osobně z Blatotl...
Zemřel Vojta Zícha
Upřímnou soustrast rodině.Jarda
Zemřel Vojta Zícha
Ale ne, už zase jich tam nahoře jamuje více. Člově...
Folk opět tekl mezi veselskými ř...
Iva Hovorková v JTT nezpívala, nýbrž s Flow tracke...
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...