FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Po čtvrthodince opětovné usazení obecenstva a opravdu následuje křest. Křticí médium bylo zvoleno po velice pečlivém uvážení - voda je moc obyčejná a slivovice je škoda, proto Vrkoč přitáhl na pódium kyblík křupek s odůvodněním, že je má Honza Žamboch rád. Dle hesla "Ani křupka nazmar" aktéři natahují pod CD jakýsi přehoz, do kterého jsou všechny zachyceny, následně sesbírány zpět (pravda, trošku se tady uplatňuje Zymurgyho zákon o plechovce s červy, ale nakonec se dílo podaří) a kyblík koluje mezi diváky za účelem postupné konzumace obsahu. Skupinka kamarádů přichází na pódium s okamžitou gratulací. A, pochopitelně, nesou vhodný dáreček. Skleničku s podivným nazelenalým obsahem neurčitého (snad rybničního) původu předávají coby chovnou stanici pro znakoplavky.

Vystoupení Žambochů tentokrát doplňuje za bicími Jiří Nedavaška z místní kapely Ležérně a vleže. Já, starý konzervativec, bicí ve folku zrovna neoblibuji, takže jsem měla trochu obavy, jestli se mi vystoupení i CD (na kterém bubnuje pro změnu Jarreťák Jan Noha) bude v novém kabátu líbit. Ale nezbývá, než připustit, že písničky opravdu dostaly správný šmrnc a slušelo jim to. Po přiznání, že to vlastně nestihli moc nazkoušet a téměř vše je od Jirky okamžitá improvizace, žasnu ještě víc. Večer plyne v příjemné, čím dál víc uvolněné atmosféře a postupně máme možnost si poslechnout písně z CD, občas s poznámkou, že možná zazní jiná verze než ta nahraná (nejen bubeník dotvořuje okamžitými nápady) a také několik, co už se na nosič nevešly (včetně populární Plísničky). Původně měl být hostem i Ivo Cicvárek, který bohužel nemohl, takže Honza alespoň slovně dokresluje jeho v tu chvíli pouze virtuální part v písni Sochy: "Tady má skvělé sólo na piáno...To byl krásný trylek... Teď udělal chybu, ale nebojte, na CD jsme to vystřihli..." Veselé hříčky typu Na lovu, Pochod obratlovců, Počítání mrtvých či nejznámější Znakoplavky se střídají s vážnějšími až mrazivě vážnými tématy (Tři psi, Bezpečné reggae, Krátká paměť). Zvuk se později rozroste ještě o mandolínu Lucky Redlové z kapely Docuku. Najednou moc nechybí do jedenácté hodiny a pár přídavky se Žamboši loučí. Obzvlášť poslední byl povedený. Honza se pokouší přemlouvat publikum, že už nic neumí, ale nás nenachytá, dožadujeme se Koupelny a Vodoměru (což znamená Co se děje v koupelně). "No, vlastně, proč ne", připouští a hned začne: "Když v koupelně ráno si..." Zaraženě pohlédne vlevo: "Stáňo, ale to máš zpívat ty!" "To sice ano, ale nevadí, klidně pokračuj", zní odpověď rozesmáté Stáničky Brahové.

V autě hned nově nabytý produkt otestuji a prodloužím si atmosféru kouzelného večera i konstatováním, že cesta k nám domů vydá přesně na jednu žamboší desku.