FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pro nadpis dnešního článku jsem si půjčila úvodní verš z písně pražské skupiny Babylon, otazník vysvětlím posléze. Faktem je, že jsem si tuto píseň v první den pražského Konkursu Zahrady zapamatovala a cestou metrem domů si ji prozpěvovala. V duchu. (Tedy, aspoň myslím, že v duchu :-))) I jejich druhá píseň Prázdná země mi v paměti zůstala. Po prvním poslechu!!! Při přípravě článku o Konkursu jsem si webové stránky kapely našla jako první, písničky i slibné ukázky dalších si poslechla a zároveň se dočetla, že Babylon chystá koncert v  pražské Zahradě. A tak jsem se tam 19. května vydala. Ze zvědavosti a s otázkami:

1) Utáhne mladá kapela celý koncert?

2) Přijdou na ni posluchači?

3) Zasloužila by si postup na velkou Zahradu?

Než odpovím, budu vás trochu napínat. Na webových stránkách se toho o kapele mnoho nedovíme, zatím jsou nejbohatší sekce Naše tvorba a Ke stažení, najdete tu texty s akordy a skladby v Mp3. Požádala jsem tedy o stručnou historii kytaristu Jindřicha Sadila. Kořeny vzniku kapely najdeme v roce 1997 na pražském žižkovském gymnáziu na Sladkovského náměstí, kde se sešli on a zpěvák a kytarista Pavel Klinger, kteří společně se zpěvačkou Lucií Světelovou založili skupinu GYS (GYmnázium Sladkovského :-))). Po odchodu Lucie v roce 2000 chlapci přizvali dvě spolužačky zpěvačky flétnistku a bongistku Terezu Kottovou a Šárku Cvikovou, která jednou s sebou do zkoušky přivedla sopranistku Janu Hruštincovou. V lednu 2003 potkal Jindřich náhodou (v metru) studentku hudebního gymnázia violoncellistku Marii Waldmannovou, kapela se přejmenovala na Babylon  a v tomto obsazení vystupuje doposud. Tereza Kottová (zpěv, flétna, perkuse) je nyní ve Španělsku na stáži, na koncertě za ni  zaskočil Michal Hodan (příčná a zobcová flétna) u něhož na podzim roku 2003 natočili CD Prázdná země.  

A nyní se vraťme ke koncertu a k otázkám. Jak jsem si odpověděla:

1) Ano, utáhne.

2) Ano, přišlo 80 lidí!

3) Ne, ještě ne.

Proč?

Kapela si svůj koncert pečlivě připravila i promyslila. Aby ne, vždyť koncerty jsou pro ni zatím vzácností. Na úvod zařadila již zmíněnou lehce rapperskou vyloženou hitovku Tohle je výrazné (a líbit se to bude, jistě vás to dostane, uslyšíte to všude)  a pak nás Pavel Klinger průvodním slovem navnaďoval na další pestře řazené skladby. S potěšením musím napsat, že jako příznivec melodické muziky jsem oceňovala, že většina z nich obsahuje chytlavý hudební nápad, který upoutá. V aranžích se dvě šestisrunné kytary nepřekrývají, buď jeden kytarista "stojí" nebo, a to většinou, se  přidává se sóly. Zpěvačky, sopranistka i altistka k sobě v dvojhlasech dobře padnou, zejména vyniká zvonivě jasný hlas Jany Hruštincové. Nad vším se dominantně vznášejí temné tóny výborného violoncella teprve sedmnáctileté Marie Waldmannové. V textech se projevuje jistá nevyrovnanost, odhadovala jsem, že přímo úměrná stáří písničky. To mi nakonec potvrdil i autor textů Pavel Klinger. Čím mladší text, tím vyzrálejší. A zaplaťpámbu, žádná deprese. Dokonce i Prázdná země (Není přesahu není osudu/ nebude nebytí až jednou nebudu/ není nahoru není dopředu/ nebylo andělů nebylo edenu/ nebylo mě a nebude mě/ až pohltí mě prázdná země) vyvolává spíš pocit usmíření než beznaděje. Ve Středověku se sice setkáme s morem, ale formou vroucího vyznání lásky muže k  zemřelé milé, s níž jej černá smrt zase spojí. Naopak Dřevorubec je textová miniaturka, čtyřverší s absolutním rýmem (Sem se včera dotknul dřeva pilou/ sem dřevo-rubec rubu dřevo/ nahoře dole vpředu i vzadu/ napravo vlevo vidim jen dřevo), Policajt nebo pantomimou ztvárněný namlouvací rituál Univerzální blbeček vyloženě pobavily. V písních se objeví biblická témata (Jidáš, Ave s citací z Bible) i přírodní lyrika. Ale například ve Vzpomínce na jaro se to hemží klišé ?slunce hřeje? celý svět se s jarem směje?tráva voní?, ta jsou ostatně přítomna v některých písních, jak odhaduji spíše staršího data. Ale mihne se i nápaditější verš např. Tak špatně na tom ještě nejsem abych zůstal nepotkán (Petřín).

Možná, že doposud podle popisovaných dojmů se vám zdá, že jsem se setkala s kapelou vcházející na výsluní folku. Tak to ne! Musím přibrzdit. I když výtky, které budou následovat, a nešvary, které mě nejvíc rozlaďovaly, jsou odstranitelné. Čím? Hraním!

Především, co pokulhává je zpěv! Všech, bez rozdílu. Hlasy k sobě dobře padnou, ale často u zpěvaček zní falešně, dlouhé tóny jsou rozkolísané, nástupy a zejména nápadná nestejná zakončování hlasů ve sborech. Chyby v přízvucích jsem raději přestala počítat, ledabylá výslovnost se také nedala přehlédnout (a to i v průvodním slově). Pokulhávání v rytmice jsem mohla ospravedlnit snad tím, že na bonga Šárka Cviková jen zaskakovala, podobně se jí  nedařilo udržet dlouhý tón na flétnu. Kytara Pavla Klingera byla přinejmenším rozladěná, a to od samého počátku, Jindřich Sadil v některých sólech nestíhal?Jen Marii Waldmannové lze jen vyseknout zaslouženou poklonu za bezchybný výkon. Kapele jsem sdělila svá pro i proti na místě, tak mě snad teď, když si to přečtete i vy, neukamenuje :-))).

Přes všechny uvedené chyby a nerovnosti jsem ve finále měla z koncertu dobrý pocit. Připomínal sice školní akademii pro bývalé spolužáky z gymnázia Sladkovského, kamarády, kolegy z práce a rodiče, přišlo jich na 80!!! Ale? kapela hrála s chutí a diváci se bavili. A to je dobré znamení. Základem je melodická písnička, a ty zřejmě Babylon, tedy autoři Pavel Klinger a Jindřich Sadil umí psát. Potvrzuje mi to jejich CD, které jsem si koupila. I tam část uvedených chyb najdeme, přesto jej poslouchám ráda. Ale jestli to bude výrazné a líbit se to bude i jiným posluchačům, záleží už jen na Babylonu. Obdivují Bezefšeho. Ti jim mohou být i příkladem, jak lze po pěti letech trpělivého hraní, účastí na konkursech a soutěžích a zase hraní, vyrůst.