| 27.07.2006 Trináctá Ruže štastná (Cimbura) |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
čili Velkej Pinďo, polepši se! Letošní ročník Folkové růže, jindřichohradeckého festivalu prohlašovaného za nejkrásnější na světě, byl číslován zlopověstnou třináctkou. Navíc jeho startovní druhý červencový čtvrtek měl datum třináctého. Není divu, že se zrodil nápad zahájit Růži nestandardně ve 13 hodin 13 minut. Z obavy, že v tom případě by měl začátek festivalu pouze třináct diváků, byl ale festival zahájen tradičně o 14. hodině
V KAPLI SV. MÁŘÍ MAGDALENY. V krásném prostředí nemalými náklady zrestaurované kaple druhdy zneužívané jako skladiště, v prostoru s nevšední akustikou, proběhlo mezi čtvrtkem a sobotou, vždy od 15 hodin, úhrnem devět cca 40 minutových recitálů, o kterých mám v poznámkách přibližně toto: Kapelník Majerových brzdových tabulek a ex člen legendárního ČP.8 Petr Linhart se prezentoval především písničkami z připravovaného sólového CD Sudéta inspirovanými výlety do mystických míst českého pohraničí a malou vzpomínkou na Járu Ježka. Výslovnost trpící řadou vad, zajímavé melodie a kouzelný zvuk elektroakustické kytary, poutavý přednes romantických básnických textů, jeden z nejlepších odpoledních recitálů v kapli? Další z nejlepších měli Barbora Koubová & Patrik Henel? Velmi se mi líbili i Michal Vaněk (i když si diváci neznalí jeho textů stěžovali, že jim v ozvěně kaple nerozuměli) a Tereza Terčová (při pár písničkách podpořená druhou kytarou a přizpěvováním Dana Švece), které se dostalo cti být přizvána j.h. do čtvrtečního zahajovacího koncertu na zámku? V písničkách dua Gregor Sedláček mi chyběl klarinet Tomáše Gregora (je úžasné, jak rychle si ucho zvyká na pochoutky!). Z úst mu ho vyrazila oteklá dáseň pod bolavým zubem a kytara zůstala jeho jediným nástrojem. Přesto bych toto vystoupení považoval za senzaci, kdybych Petra Sedláčka viděl s Tomášem poprvé? Odpolední recitály v kapli měli dále dua T´n´T a Hořký kafe a písničkářky Jana Betty Terlecká a Jana Šteflíčková. Vedle těchto recitálů proběhly v kapli dva noční koncerty, obecně nazývané "nočníčky", vždy po programu na zámku. Nenechal jsem si je, ač zmožen krutým vedrem, ujít a jsem tomu rád. Písničkářský zcela akustický koncert Jiřího Smrže doprovázeného pouze vlastní kytarou i kapelní program Ginevry byly pro mne velkými zážitky, byť jsem při nich často balancoval na hranici reality a duchem přítomného polosnu. Ten, možná, zážitek místy i umocňoval? Recitály v kapli velmi chvályhodně zvučil Lubor Nalezinek s jehož jménem i aparátem je spojeno i koncertování PŘED ZÁMECKOU BRÁNOU. Parčík před zámkem, na plácku obklopeném historickou zástavbou, je úplně novou, velmi příjemnou scénou Folkové růže. O recitálech, ve kterých se zde mezi 10. hodinou časně ranní a polednem pátku a soboty představilo celkem osm kapel, mé poznámky praví následující: Na loňské Růži vystupovala Lucrezia Borgia v historických kostýmech, letos v současném oblečení. Loni na mě vystoupení působilo jako divadlo, letos jako koncert. Dobrá muzika hraná na dobové nástroje, navazující na tradici legendární Heuréky? Velmi mne potěšila zaslouženě nadšená odezva diváků na vystoupení mě velmi blízké Sekvoje, která zde hrála opravdu s chutí a nasazením? Nebyl jsem na Zahradě a nechci vstupovat do diskuse zda bylo
OPEN SCÉNA NA NÁMĚSTÍ. Jako pódium jí slouží dlažba na samém vrcholku svážného náměstí. Diváci sedí na lavičkách umístěných přímo u muziky, ale také okolo morového sloupu, i několik desítek metrů od místa, kde se hraje. Myslím, že s uspokojením jejich touhy po hudbě měli zvukaři Pája Jindrák a Šaolín Konopas plné ruce práce? Viděl jsem zde Přelet MS a Tomana a lesní pannu (a byl upozorněn na podobu jejich společné jmenovatelky, kudrnaté Romči Tomáškové ve slunečních brýlích se "sestrou v akci" Whopi Goldbergovou), stihl jsem kousky Hlubokého nedorozumění, Courage a BlueGatu, téměř úplně prošvihl svoje oblíbené duo Hořký kafe a zcela se minul s Vespolem a ZA? Zmlsán útulností a pohodou hudebního parčíku před zámkem, nezdomácněl jsem příliš na prudkým sluncem decimovaném kopečku náměstí: podvakrát jsem se z něj nechal odvléci k chutnému obědu do hotelu Vajgar. Kuchyně výborná, leč nesrovnatelná s kvalitou tří velkých hudebních hodokvasů uspořádaných jako vyvrcholení každého festivalového dne mezi 20. hodinou a hlubokou nocí NA ZÁMECKÉM NÁDVOŘÍ. Možná byla třináctka pro Folkovou růži šťastná: všechny tři hlavní programy se, na rozdíl od loňska, odehrávaly před téměř do posledního místa obsazeným hledištěm. Tradičními speakery byli Milda Vokáč, kapelník spolupořádající skupiny Jen tak tak, a Michal Jupp Konečný, dramaturg festivalu, který pro zámecké nádvoří připravil program, ve kterém je těžké hledat chybičku. Výborné bylo hned zahájení prvního večera, které patřilo místní skupině Jen tak tak a jejím přátelům - dívčímu kvartetu Rosa Mexicano (Mexiko) a zástupcům souboru Inkululeko Yabatscha (Zimbabwe), které vyvrcholilo anglicky zpívanou Kumbajou, kterou si, v české verzi, s vystupujícími broukalo i publikum. Po následující malé vizitce Terezky Terčové přednesl Jiří Smrž (za asistence Vojty Zíchy s rezofonickou kytarou) svoji krátkou pozvánku na nočníček v kapli a již zde byl prostor pro jedinou kapelu tohoto večera. Pro velkou, smysly burcující a duši hladící hudební i vokální bouři Jarretu, která byla jedinečným antré pro vystoupení tichého barda Karla Plíhala. Ten střídal ve svém vystoupení písně Josefa Kainara se svojí autorsky rovnocennou tvorbou; poetické písničky s citem prokládal humornými veršíky a vytvářel dílo, které pro mne bylo vyvrcholením festivalového dne? Následující vystoupení Pavla Lohonky Žalmana jsem zpočátku vnímal jako dramaturgický renonc. Mýlil jsem se! Žalman, vystupující jako sólový písničkář, rychle zvítězil v srdcích diváků. Zpívali s ním letité hity, rádi naslouchali písním novějším a jejich touha po přídavcích posunula začátek Smržova nočníčku daleko za půlnoc. l Druhý večer třinácté Růže otevírala krátká, laťku vysoko nastavující vizitka Inky Tognerové, Dušana Vainera a Pavla Hlouška, tj. skupiny Šantré. Měl-li program po Inčině zpěvu a instrumentálních výkonech jejích parťáků gradovat, nemohl na scénu přijít nikdo jiný než Pavlína Jíšová a přátelé, Pavel Malina s kytarami a Pavel Peroutka s kontrabasem. Široký výběr z Pavlínina rozsáhlého repertoáru, od písniček, které zpívala s Víkendem a Žalmanovým Spolem a Michalem Tučným, přes nezmarské a další, až po téměř premiéru písně Boty, kterou pro ni napsal Jiří Smrž, měl obrovský úspěch a určitě potěšil i Hanku Juppku Konečnou. Pavlína jí ze scény blahopřála k ten den slaveným kulatým narozeninám? Přelom večera obstaraly, podobně jako předchozího dne folkrock Jarretu, obsahově nevšední a žánrově bezbřehé písničky Michala Němce a jeho Jablkoně. Od loňska skupina zkrásněla o Aničku Duchaňovou a zbohatla o její hlas a zvuk altsaxofonu. Dle mého soudu i ohlasu diváků je murphyovský zákon pravící, že každá změna je k horšímu, v tomto případě zcela neplatný! Naopak: veliká paráda to byla? Po rozloučení s Jablkoní statečně tvrdili oba speakeři, že dnešní program bude kratší a nočníček Ginevry začne jistě v ohlášených 23.30. Povídali, že mu hráli! Hráli Jarda Samson Lenk, Vlasta Redl a Slávek Janoušek spolu s Petrou Šany Šanclovou, sešlost svobodných sólistů, kterým dodává jejich kamarádství energii, jež převedena na elektrický proud, navždy by zesměšnila Temelín. Ne, ne, s touhle partičkou se brzo končit nedalo - a bylo to skvělé! l Začátek závěrečného programu 13. ročníku Folkové růže patřil vizitce Přeletu MS. Zdařilé vystoupení necelý rok mladého dívčího kvartetu před jeho doposud největším publikem, milé viditelnou radostí a trémou, sklidilo úspěch přivolávající přídavek. Po něm se speakeři Jupp a Milda
KRITICKÉ SLOVO NA ZÁVĚR. Nepopiratelnou skutečností je, že Juppem pověřenému atmosférickému manipulátorovi Emilu Makalovi zvanému Velkej Pinďa se podařilo zajistit všem festivalům F&C v posledním roce dokonalé meteorologické podmínky. Po letošní Zahradě se proslýchá, že předsednictvo ÚV F&C zvažuje jeho jmenování do funkce samostatného inspektora počasí. Nedoporučoval bych to! Třináctou Růži provázející nešťastná, jen těžko únosná vedra ve mně vzbudila dojem, že Pinďa, zpit vidinou jmenování, začíná svou práci odbývat! Je smutné, že jediné, za co ho mohu pochválit, byla páteční vzduch osvěžující krátká, ale vydatná přeprška. Pinďa ji skvěle naprogramoval na polední přestávku programu. Umí, když se nefláká. Pinďo, polepši se! Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
