V jarní Zahrade aneb co se nám tu urodilo

Ginevra

Sezóna festivalů se rozeběhla, každý víkend si milovníci našich žánrů mohou vybrat z několika akcí v různých končinách Čech a Moravy. Na jaře se v pražském KC Zahrada představily kapely a seskupení, které jistě nebudou chybět. Jejich jména i tvorba je poučenému divákovi či posluchači dostatečně známá a není třeba ji zde dlouze popisovat. Zaměřila jsem se spíše na drobnosti či postřehy, abyste měli představu, čím vším vás mohou zaujmout či překvapit?Fotografie pořídili zahradní páni - Tomáš Rulf a David Rychtařík.

"To budou zase drby," pravila Romana Plecitá 3.4. po šestém přídavku příbramské Ginevry. Aby ne! Celý večer nabízeli své původní písně plné středověku, nalévali do plnejch džbánů v příbramských padesáti hospodách (pak, že byl středověk temný), zahráli i písně spřízněné Asonance a nakonec přidají Montgomery - Hluchá ucha handra. No, neměli o té písni vtipkovat, recesistů v sále je vždycky dost.

Natalika

14.4. nebyla jen Natálie Velšmídová hvězdou brněnské či spíše moravsko-české Nataliky, ale i pražský člen, romský houslista, živelný Vojta Lavička. Přišel na jeviště první, pěkně pozdravil a od té chvíle byl nepřehlédnutelný. V repertoáru kapely dominovaly romské písně. Před jednou z nich Vojta vyzval své bílé spoluhráče, aby se opravdu snažili, a ne jako posledně. A docela samozřejmě a sebevědomě dodal: "?protože ne každý má to štěstí, aby se narodil Romem." Sklidil upřímný potlesk zahradních diváků.

Malý odskok jinam - Schola Gregoriana Pragensis -Velikonoční neděle 20.4. - sváteční koncert mužského sboru Gregoriánů vedeného Davidem Ebenem (z bratří Ebenů ten nejmladší a postavou nejvyšší). Akusticky dobrý sál se osvědčil i bez zvukové aparatury. Před závěrečnou skladbou si seriózní David v bílé mnišské sutaně nemohl vzpomenout na název v hebrejštině.

Šantré

Po krátké pauze marného přemýšlení suše konstatoval: "A teď mám vokno." Ještěže snaživý sborista napověděl...

Když jsem se vrátila 24.4. z koncertu pražského folkového tria Šantré, okamžitě jsem hledala na webu texty!!! Nejen proto, že některé jsou od redakčního kolegy Jardy Síbrta. Doporučuji, přečtěte si je. A pak se na Šantré vydejte. Nejlépe ve dvou do malého klubu, dejte si dobrou skleničku, držte se za ruce a poslouchejte.

Pětník, to je ta kapela, co zavře pusu a má sbaleno, dává i hádanky: Je to slavné, je to kulaté a píše to hezké písničky, co je to? Že nevíte?

Pětník

Tak chvíli přemýšlejte. Pražská vokální skupina své hlasy proměňuje v hudební nástroje. Snad jen pan kapelník Honza Hučín hraje a sympaticky?celým svým tělem, jak jím ta muzika prostupuje. Přeju mu, aby při oslavě jeho ještě desítky let vzdálené padesátky ten Strahov taky zaplnil. (Už to máte?) Snad si tam zazpívají tuc, tuc, i Skácelovo Blues o kolejích, jehož zhudebnění se básník už nedočkal. No, bylo to o fous, nějakých 12- 13 let, dyma, dyma?

Nevím, co všechno se říká o našich romských spoluobčanech, že mají v krvi. Kapela Terne čhave z Hradce Králové (12.5.) má určitě v krvi rytmus a temperament na rozdávání. Zastřené hlasy zpěváků, čtyři kytary a melodie více připomínající španělskou rozpálenou zemi než cikánský pláč či kočovný život. Chtělo se nám i tančit, jenže pánové po hodině koncert ukončili. Škoda. Že by měli v krvi kratší pracovní dobu?

COP

Od 19.5. vím, že plzeňský Cop dokáže rozproudit zábavu i v podmínkách připomínajících saunu. V Zahradě přestala fungovat klimatizace, větrání do dusného panelákového podvečera nepomáhalo. Ale Míša Leicht oslovením: "Miláčkové, strašně jsme se sem těšili?" si dokázal omotat diváky kolem prstu i ve ztížených podmínkách. Namítnete, že to je naučené, neupřímné, že to říká vždy a všude. Možná, ale jak to funguje! Jen přestávku pánové poněkud protáhli. Nesmí se tu kouřit, tak museli mimo areál. A to víte, než kuřák někam dojde, jedna cigareta nestačí, než se vrátí?Ale po přestávce, to byl zase bluegrass jako Fík...jako bič.

26.5. měli v kavárně zavřeno, diváků se sešlo málo (6), a brněnská kapela Svítání jakoby neměla svůj den. Klimatizace stále nefungovala, horko, dusno? to zatracený vedro. Ani akusticky provedený David a Goliáš od J+V+W mě neprobral. O přestávce na čerstvém vzduchu padlo rozhodnutí, že se na druhou půlku koncertu už nevrátím. Omlouvám se.

Terne Čhave

12.6. přijeli do Zahrady Hana a Petr Ulrychovi s Javory. Hančin zpěv, to je proud živé vody, Petr byl střídmým a jemně vtipným průvodcem. Usměvaví Štruncovi - Dalibor za cimbálem a nenápadná Katka, která odvádí snad největší kus práce, střídá nástroje, housle, flétny, zpívá. A Petr Surý! Jeho basa nevytváří pouhý spodek ostatním nástrojům. Fascinují mě jeho dlouhé tóny, melodie, které dokáže do písní vložit. Nesly se Zahradou jako chrámem. Co píseň, to perla, očista duše (klišé?) Byl to jeden z nejkrásnějších koncertů, které jsem letos viděla.

Tak a tady má procházka jarní jihoměstskou Zahradou končí. Jaká úroda nás čeká na podzim? Nepohybuji, že bude zase dobrá. Určitě se přijďte podívat.

Sdílet na...

| Více...