Vecer pod Brdskou vlockou

Reportáže

Stalo se již nepsaným pravidlem, že Cimbura se svou produkční tlupou Úlet (která v 70. - 80. letech pořádala legendární trampské večery v Polské ulici č. 2 v Praze na Královských Vinohradech) a Sdružením Avalon organizuje a mluveným slovem provází pololetní kompilované večery v P-Klubu v Trojické ulici. Každý z nich je něčím specifický a nějak zaměřený. Po vzpomínkovém večeru na Polskou a na Standu Zárybnického - mezi trampy známého pod přezdívkou Houla - následoval další večer, věnovaný tentokráte památce nedávno zesnulého kamaráda King Konga, který tragicky zahynul při autonehodě. Koncert byl uspořádán ve středu 10. listopadu 1999. Cimbura ve své dramaturgii myslel na Kinga a jako hosty sezval kapely, které měl rád. Sál byl našlapán, že se v něm nedalo pomalu ani pohnout. Na zvadle stálo, že kamarádi z osad, kteří přinesou svou vlajku, budou mít vstupné za neskutečnou cenu 20,- Kč (ostatní za 50,-Kč). Z toho důvodu byla zástěna za pódiem pečlivě vyzdobena 9 vlajkami osad a samotářů: T. S. Seveřan, T. O. Forty Miles, T. O. Fort Scout (Strašice), T. O. Vlčí skála (účinkující a spolupořadatel), T. O. Fort Sill, T. O. Klondike, Avalon camp, T. O. Sanktus a C. T. H. B. C. (Canadian Trappers of Hudson Bay Company). Nechyběla ani vlajka Brd a Trapsavce a znak PT Úlet. Začátek koncertu byl přesně ve čtvrt na osm. První část večera byla složená z vystoupení osadního spolku Lomikámen (T. O. Vlčí skála), jenž se většinou po dvou písních střídali s Cimburou a Belmondem, kteří přečetli několik trampských povídek a básní z pera autorů: Tapiny z Brna, Cimbury, Houly, Kutlocha, Kavčete a Lišky. Úvodní Cimburův vstup však patřil památce King Konga. Byl to hezký epilog. Lomikámen hrál své i převzaté písně. Z autorských to byly např. "Černá loď " či "Lomikámen" (pokud není název písní přesný, prosím za laskavé prominutí - pozn. autor), z převzatých to byla směska "Ó, Zuzano" (text J. Škvorecký), "Když jsem byl chlapec malý" (text J. Vyčítal), "Do rána toulám" (Marko Čermák), "Rovnou" (text J. Vyčítal). Lomikámen hrál a zpíval bezvadně, i když se muzikanti (ve složení kontrabas, 12-str. kytara, 6-str. kytara a housle) občas museli podívat do partesu, neboť není lehké vystoupit po desetileté pauze. V jejich závěrečné převzaté písni "Musíš jít dál" (Nezmaři) prokázala jejich zpěvačka, že umí zpívat i pěkně vysoko, což bylo milým překvapením. Následovala 15-minutová přestávka, po níž vystoupil jako sólový písničkář ex člen Pacifiku a člen choceradských Žraloků, Vašek Maršálek. Z jeho hlasivek zazněly songy "Dřevěnej spacák", "Ženy, ó, ženy", "Víno svařený", "Už koně mě vítaj", "Kouř" (velmi humorná), "Alberta" ad. Jeho vystoupení bylo pěkné, dokonce jsem byl některými písněmi mile překvapen. Zlatým hřebíkem do rakve večera však bylo vystoupení torza Hoboes - Mikiho Ryvoly a Marcely Koťátkové. Nebudu daleko od pravdy, když tvrdím, že není trampa, který by neznal alespoň nějakou tu hobousárnu. Jejich písně i oni sami jsou živoucími legendami. Z osmnácti zahraných evergreenů nelze nejmenovat: "Země tří sluncí", "Vohrada", "Pane Bože, vod tý lásky zachraň nás", "Noc královny Kristiny", "Sochám brečí déšť na vobočí", "Září", "Půlnoční kvítí", "Co zbejvá" a "Nedohraná". Miki s Marcelou ukázali, že stále umí. Dokonce dokázali ke zpěvu strhnout i posluchače v hledišti. Jak by řekl Miki: "Trampové si přišli prostě zazpívat". Závěrem bych chtěl všem účinkujícím i pořadatelům poděkovat za nemalé úsilí, se kterým dali dohromady tak hezký koncert, jakým byl ten dnešní.

Sdílet na...

| Více...