| 22.05.2006 Velký Kresk aneb drobné zápisky z exhibicního utkání Šantré - Žamboši v Rybenaruby 4. kvetna (Šaolín) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||
|
Přátelé, kamarádi. Nyní bych se vám ve stručnosti pokusil vylíčit, jak to vypadalo zhruba před dvaceti dny v pražském klubu Rybanaruby, kde za poklidného pofukování větříku po vinohradských ulicích pokřilo svoje debutové album To se to hraje... vsetínské duo Žamboši, tedy Jan Žamboch a jeho žena Stáňa. Zpoždění už mám beztak velké, tak nebudu zdržovat obsáhlými úvodníky a pojďme na to. Následují přepsané zápisky, lehce oglosované - avšak můžeme podávat také s bramborem či s pikantním soté. Že průběh večera nebude zrovna hladký, naznačili Žamboši hned první písní Pravda o múzách v kostrbatém 17/8 rytmu. Hloupý Honza je vlastně chytrý, jak jsem vyrozuměl. A hospoda je hned přes ulici, kdyby něco. Ale tam by asi zas neměli Tři psy. Ten huňatý je Blues - jen pro vaši informaci. Tak dál. Možnosti pořádně si zívnout přímo do refrénu písně Pochod obratlovců využil pouze starý komediant Dušan Vainer. Nutno ovšem dodat, že mě se zívnout nepodařilo ačkoli jsem chtěl, a že díky tomu jsem měl až do konce první části programu nutkavou potřebu to udělat. Ale nešlo to. Myslím, že po cca třech zdrucujících a dvěma hlavními aktéry na pódiu naprosto
A zápisky pokračují: Lesník Jan umí na cimbál, a všelijak se u toho vlní, asi je touhou hnán. Občanka Stáňa zase umí německy a tak nám hned s hadrem - leštidlem nonšalantně přehozeným přes levou paži může bleskurychle přeložit do němčiny hezkou Plísničku, abychom byli alespoň částečně vybaveni pro lepší vstupování do struktur EU. Zvláště fráze "dejte si u nás aspoň řízek" by se mi mohla na některém z obchodních jednání s dojčlandy velice hodit. V Bezpečném reggae pochybuje autor písně, jakýsi Žamboch Jan: "...kdo ví, jestli ten Černobyl byl." To si pište, pane Žamboch, říkali to předevčírem v televizi. Ačkoli - možná bylo lepší se zeptat rovnou babičky, ta, jak se ukázalo nemá zrovna Krátkou paměť, z čehož mrazí. A přitom to zezačátku vypadalo na laciný popěvek z Esa (na cédéčku třetí odshora - doporučuje se). Bez Znakoplavek by nebylo koncertu Žambochů, mezitím ale ještě Zaříkávání pramene a Lucie Redlová s nepostradatelnou mandolínou. Pak už si akorát zapisuji, jak je zábavné sledovat rozpaky těchto skromných moravských umělců, kteří nevědí kam odejít z pódia před závěrečným vytleskáváním; Ryba je v tomto dost skoupá - zákulisní prostor v podstatě nenabízí. Umělci to ale řeší po svém a již zcela bez rozpaků nám sdělují, abychom nechodili pod vlivem do ZOO. Gúd ajdýja, jak by řekli v Maďarsku. Ještě tady mám poznamenáno, že se křtilo konopím, ale také jsem si za to hned připsal, abych se od toho jménem redakce FOLKtimu v reportáži důrazně distancoval, neboť. Každopádně vám musím sdělit, že cédé jsem slyšel, a že je skvělé. Po přestávce, kterou je dle mého zbytečné popisovat, poněvaďžč se křtem prvotiny Žambochů souvisela jen velmi okrajově, nastoupilo na hrací plochu sehrané pražské trio Šantré, které se rozhodlo šokovat své pravidelné publikum hned v úvodu, a to především kolosální roztržitostí svého kapelníka a - nebojím se to zde říci - hlavního autora Dušana Vainera. Ten hned ze začátku několikrát zabrousil prsty i kapodastrem do neznámých exotických tónin a třetí sloku v písni Zdeňce pro jistotu vynechal úplně. Když jsem o tom později uvažoval, došlo mi, že tolik kiksů a veselých gagů do pouhých sedmi počátečních m
Je to někdy až dojemné, jak se dnešní mladí muzikanti současné folkové generace navzájem ctí a podporují. Pamětníkovi by to jistě připomnělo staré dobré portovní časy. Pak už to taková sranda nebyla; řízy řízy, láska je mrcha kreativní, proletěl pták - všechno jako vždy procítěné a od srdce. Celou tu krásu by asi bylo docela nudné popisovat (a ještě nudnější číst), tak radši zajděte na Šantré někde na festivalu nebo na podzim do klubu. Třeba uslyšíte jako já tu, co hlásí v metru stanice, sama sobě netyká a ještě ke všemu míří do Nagasaki. "Dušan Vainer je dnes jak z jiné planety," čtu svoje kostrbaté zápisky, a dále připisuji: "jsi jako válka světová, stále jsou naši mrtví s námi, štětec a plátno ať sbalí Salvator Dalí..." Po Skořici a zázvoru se Šantrio skromně uklání a publikum konečně dostává to, kvůli čemu mimochodem také přišlo. Kdo z vás ještě naživo neslyšel Blbítlsmánii (za správnost názvu neručím), ten o hodně přišel a rozhodně si dejte tu práci - uvidíte-li někde pražské se vsetínskými pohromadě - a k jejich velké (ale myslím, že jen naoko hrané) nelibosti si ji při další vhodné příležitosti vyžádejte. "Hej Džúd, nedělej to horší, nedělej to horší" a nebo "pomoc!, někoho potřebuju, ne jen tak někoho," jsem si broukal ještě po cestě domů. A co jsem to ještě chtěl? Jo aha. Křest se povedl. Pokud jste tam nebyli, máte smůlu a na ten další určitě přijďte. V případě Šantré ani nebudete muset tak dlouho čekat, stačí jen sledovat výlepky. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||
