FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vydat se do plzeňské synagogy na koncert Vlasty Redla poslední pátek před vánočními svátky znamenalo nechat doma neuklizeno a v duchu se ospravedlňovat, že Ježíšek se také narodil ve chlévě. Cesta za hudbou by taktéž mohla znamenat únik před brutálním kýčem v podobě podivných papírových domků na pražských náměstích? kdyby však stejné primitivní budky s buřty a magnety na lednici v podobě andělíčků nebyly i na náměstí plzeňském.

Jakou úlevu přinesl majestátný prostor plzeňské synagogy, kde se koncert konal!

Celý večer decentně a vkusně uvedl muž, který nám každý večer, zeširoka rozkročen, z televizních obrazovek prozrazuje "jak bude" - Michal Jančařík. Pozval na pódium Vlastu Redla, který po vzoru mužů, kteří se stávají v době vánočních úklidů neviditelnými, začal volně procházet po synagoze a být nikde a zároveň všude (píseň Vracaja sa dom). Když už se zdálo, že odejde a půjde o historicky nejkratší koncert synagogy, vrátil se a odehrál jeden z nejkrásnějších koncertů, které si v čase vánočním divák může přát.

Nebudu popisovat a rozebírat pro mnohé rozporuplnou osobnost Vlastimila Redla, který je vlastně pořád dokola označován jako moravský písničkář a valašský rebel, a o kterém kolují mnohdy vymyšlemé historky, což bývá jakousi daní výjimečnosti. Na okraj snad jen tolik, že ten večer po divácích popelníkem neházel a o oltář cigarety netípal. Prostě hrál. Písně křehké, kdy na sebe opatrně klade váhu slov a rozmazluje posluchačovy sny, střídaly písně, ve kterých se přehnaly bouřky (tak proto ten Jančařík!) a kdy by kytaru bez rozloučení jen tak někdo nepůjčil (Město měst). V první části koncertu zazněly melodie známé (Holky z Utopie, Sbohem galánečko), v druhé části si Vlasta Redl, obklopen svíčkami, aby se hasiči nenudili, pozval hosty - Sweetju, veselého chlapíka mávajícího fujarou a Luboše Javůrka z Bokomary, se kterými zahrál píseň - novodobou hymnu - Ach synku, synku v úpravě, která by z tatíčka Masaryka vyloudila nejeden tázavý pohled. Jestli se v synagoze smí pískat, řvát a dupat nevíme, každopádně si tímto způsobem diváci vyžádali další přídavky, jako např. Husličky, které V. R. sám složil a zároveň si pro tento večer vypůjčil od pana Zonygy.:-)

Koncert to byl šťastný a veselý, jak se na vánoce sluší, Vlasta nabídl hravost a tajemství. Tradičně nespokojeni byli ti, kterým vadilo příliš mluveného slova a stejně tak ti, kteří přišli na mluvené slovo a museli přetrpět písničky. Jediné, co by se dalo protagonistům vytknout, je těžká stravitelnost lechtivého humoru pro děti, které se po koncertě vracely domů mlčky, s očima jako tenisáky.

Pane Redle, díky za ten koncert v čase, kdy se nákup základních potravin stává dramatem.