| 24.10.2007 Vrat mi písen, která mluví aneb Zapomente na zábavu, prichází Jirí Smrž (Jan Řepka a Klára Pergelová) |
|
|
|
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
A přichází sám se svou černou kytarou a batohem. Kdo jiný jezdí ještě na vlastní koncerty autobusem nebo dokonce vlakem? Snad jen ti, pro které je čas příliš světská starost? Na koncertech Jiřího Smrže se ostatně vede řeč pouze o podstatných věcech. O věcech svědomí, lásky a svobody. A o věcech dalších, které z nich pramení. Proto ten druhý titul: zatímco ostatní nám čas zabavují, Jiří Smrž nám ten svůj dává.
Tak i 3. října večer v Balbínově poetické hospůdce. Jiří Smrž přišel, zazpíval, pobavil (baže!), poděkoval a zase odešel. Co dodat. Takových je!, řekl by někdo. I není. Kdo zahájí koncert nečekanou neznámou složitou sedmiminutovou písní? Kdo se přitom obejde bez zneužití síly mikrofónu a bez lidových gest? Kdo skutečně ještě věří síle slov a síle Slova? Z koho čiší taková vážnost a přesvědčivost, že mu odpustíte veškerý patos a klišé? Kdo píše, zpívá a hraje tak nevypočítaně, prostě a surově, že dosahuje samých mertovských ideálů? Napadá mě málo jmen. Jarda Svoboda. Marcel Kříž. Vlasta Třešňák. Kdo dál? Kolik let musí člověk psát výjimečně silné písně, než jim někdo věnuje skutečnou pozornost? Kolik Krtků a Port a kolik Andělů musí člověk vyhrát, aby přišla na koncert tzv. širší veřejnost? Je na místě zesměšňovat medializaci a bulvarizaci, když ji sám potřebuji? Ovšem, širší popularity dosáhne Jiří Smrž v naší společnosti s ručením omezených jen stěží, zvlášť když bude zpívat o nenasytnosti, jíž jsme již přesyceni. V té společnosti, v níž panuje řád, kde kdo neřádí, řadí se v řad, Jiří Smrž ale naštěstí jedním z řady skutečně není. Už jen kvůli tomu, že zpracovávat problematiku terorismu nebo přistěhovalectví se v našem kraji moc nenosí. I takové téma lze ovšem pojmout neotřelým způsobem, tím spíš, pokud jste v něm navíc osobně angažováni a znáte reálie. Jiří Smrž umí věrně zprostředkovat, co znamená být tam jen patník u silnic pro ukrajinského dělníka, který odjíždí za prací na západ a přitom touží po zarostlých stráních nad Koločavou, kde slunce z tvé duše a jen vítr nad hlavou... Když pak ústy Jiřího Smrže zpívá: lásko, miluju tě strašně, ale nemám, komu to říct, nezbývá než jim oběma dočista věřit. Neumím si představit někoho jiného, od koho by tato slova v dnešní době nezněla trapně a prvoplánově. Možná Karla Kryla. Jiří Smrž by měl vystupovat mnohem častěji. Třeba si ho pak někdo všimne i v té naší šíleně pouťové mediální krajině. WEB Jiří Smrž nemá aktuální webové stránky; informace o koncertech hledejte v kulturních přehledech a na obecních nástěnkách. Několik odkazů na Jiřího Smrže doporučujeme níže: Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||


















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...