FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Krátce po půl osmé jsme se my, kteří jsme vážili cestu, dočkali. Uprostřed jeviště čněla nepřehlédnutelná postava kapelníka, zpěváka, skladatele, textaře a kytaristy Michala Němce. Po jeho levé ruce, jako vždy, usedl tichý a nenápadný Martin Carvan, žák Štěpána Raka na pražské AMU a po pravici kapelníka  usedl za bicí Petr Chlouba, a ještě dál postával Johny Jůdl, baskytarista, fagotista, hráč na elektrickou kytaru a zobcovou flétnu, jediný dlouhovlasý muž v kapele. Ten večer by totiž nebylo správné napsat jen "jediný dlouhovlasý", protože na jevišti doplňovala kapelu dlouhovlasá Anička, představená kapelníkem jako Anička Jablkoňová. Anička zpívala a hrála na saxofon. Kromě muzikantské perfektnosti je pro mě synonymem projevu Jablkoně jeho obrovský nadhled a smysl pro humor. Ani ten večer to nebylo jinak. Na webových stránkách avizoval Michal Němec své krátké "rozmontování" u lékařů, takže koncert se konal po kratší pauze, kdy byl kapelník v pořádku "smontován".

Na úvod zazněla píseň Velmi nesmělá, kterou zná snad i ten, kdo nezná Jablkoň. Tato píseň dobře ilustruje jednu tvář tvorby Michala Němce, část písňovou. Má zdánlivě banální text o denním setkávání dvou možných milenců, kteří jsou v podstatě stejně nesmělí na konci týdne, jako byli na počátku. Jenže  slova zpívaná na křehkou a něžnou melodii s chytlavým refrénem o tom jak "semafor popásá chodce.." nutí ke společnému zpívání a píseň mě znovu přesvědčuje o tom, že nejtěžší je vytvořit právě takovou zdánlivě jednoduchou věc.

Michal Němec prohlásil, že i další písně budou jen o lásce. Po první písni následoval její dramaturgický opak, píseň Půbrdlová a Ulánbátar. Tato píseň je další tváří Jablkoně, tváří velké slovní recese, kdy zpívané slovo je tvořeno textem zapadajícím do melodie, ale beze smyslu. Slova jen malují hudbu. Přiznám se, že písně tohoto druhu musím nejen slyšet, ale i vidět. Sledovat "velmi vážný" výraz kapelníka, který dá občas ruce za záda, "kárá" spoluhráče a dává jim zdviženým prstem nástupy, vyvolává salvy smíchu. Michal Němec po potlesku prohlásil, že Jablkoň je pravá trampská kapela a potvrdil to výrokem: "Děkujeme kamarádi!"

V písni Odpouštím ti Růt zní další část tvorby Jablkoně. Má až ruskou nostalgii a je nádherná. K mé velké lítosti ten večer nezazněla ze stejného "šuplíku" oblíbená píseň mé redakční kolegyně (ale i moje) Buď zase chvíli mladá, která se dá plně vnímat a pochopit bohužel až po dosažení určitého věku. Zněly i velmi dobré instrumentálky jako Pendlovky překládané do angličtiny jako dědečkovy hodiny (Grandfather´s clock) s velmi dobrým fagotem Johnyho a  saxofonem Aničky, která se s tímto nástrojem velmi statečně a dobře potýká. Jen v závěru Michal Němec sám sebe dokonale odboural při hře na okarínu, ale slíbil, že bude ty dva tóny dlouho cvičit.

Milovníci recese se dočkali i písně Říkadla, kde se vždy těším na dramatický výraz kapelníka pronášejícího známá dětská říkadla hlasem barda Národního divadla či drama Teta, které popisuje cestu husy na pekáč, do žaludku a posléze i do zpátečního vlaku. To už mě, přiznám se, velmi bolelo břicho smíchy. Stejný účinek má píseň Kdopak nám zazpívá. Na nádvoří zámku v Telči zpíval lyrický úvod člen Národního divadla, oblečený v letním vedru ve fraku, a kontrast následujícího heavy metalu kácel diváky z lavic.  Nechybělo ani 5 policajtů, kdy refrén zpívala třetina sálu, tedy všichni. Poslední album Hovada boží bylo zastoupeno zejména úvodní stejnojmennou skladbou a lyrickou skladbou Píseň o bramborovém salátu. V ní hrál Petr Chlouba na akordeon (a nejen v ní) a Michal Němec prohlásil, že Petr si vybral nástroj, protože má hodně akordů. Martin Carvan napadl kapelníka, neboť jeho humor je laciný. Kapelník mu odpověděl, že nemá na drahý.

Čas běžel a zněla jedna píseň za druhou. Anička Jabloňová, jejíž věk odhaduji jako velmi mladý,  dávala do hry na saxofon a do zpěvu celou svou duši, byť občas některé těžší partie dávaly najevo, že se jen tak nedají. Anička si rozpustila vlasy a přidala a v podstatě vše zvládala. Před přídavky zněl Aplaus na rozloučenou a já se znovu přesvědčil, že existuje nejen láska na první pohled. Ta na první pohled někdy skončí stejně rychle jako začala. Ta druhá trvá celý život.