Druhý březnový den se písničkář, herec, divadelník, režisér a čert ví co ještě Václav Koubek, rozhodl se svými přáteli oslavit své půlstoleté jubélium. Do Lucerna Music Baru, kde koncerty začínají standardně ve 21 hodin, se návštěvníci trousili pomalu, ale pak jakoby někdo otevřel stavidlo, během chvilky nebylo k hnutí, a to ještě u šatny zbývala pořádně dlouhá fronta. Jako při správné oslavě se všechno neslo v odlehčeném duchu a sám oslavenec ještě lehce před hodinou "H" spokojeně korzoval mezi diváky.

Večerní program zahájil Václav Koubek a jako první gratulant se představila skupina Traband. Trabandí a Koubkova muzika má hodně společného, a to nejen tahací harmoniku, ale i náladu a životní postoje. Jelikož Traband hostoval na poslední Koubkově desce Každej pes, bylo nasnadě co asi tak zahrají. Byly to skladby Hospoda a Milá.

V několika skladbách doprovodila Koubka skupina Traband

foto: Vítek Školník Urban ©

Dámský blok otevřela Dagmar Andrtová - Voňková. Možná to bude znít trochu kacířsky, ale písničkáři a písničkářky období 70.-80. let (kromě Karla Kryla) nejsou zrovna mým šálkem kávy. Nicméně to neplatilo zřejmě o většině návštěvníků, a proto si Dagmar Andrtová - Voňková zasloužila pěkný potlesk. Pokud bychom potlesk měřili, tak to, co si za svůj výkon zasloužila první dáma českého šansonu, paní Hana Hegerová, by se dalo nazvat ovacemi. Tato dáma i ve svém věku vypadala velmi svěže a její písně byly skutečným balzámem na duši a i v tak kvalitně obsazeném koncertu to pro mně osobně byl předčasný vrchol večera. Poslední z dámské trojice byla Radůza. Radůzu jsem neviděl a neslyšel skoro rok, a jediným čím mně překvapila, byly delší vlasy. Jinak standardně vysoké nasazení, pěkný zpěv a výraz jak na pokraji infarktu, čemuž se v husté atmosféře Lucerna Music Baru ani nedivím. Radůza byla diváky přinucena dát ještě přídavek a tím uzavřela dámský trojboj.

Dalším ze sólových písničkářů byl také člen koubkových Hudebních sklepů (stejně jako  Dagmar Andrtová-Voňková a Vladimír Merta), Luboš Pospíšil. Pospíšil zahrál pouze jednu píseň a místo přenechal Vladimíru Mertovi. Tomu na druhou skladbu, Patnáctiletý kapitán, sám oslavenec dělal stojan na zpěvník. Inu ani oslavenci to nemají v šoubyznysu jednoduché. Předposledním Koubkovým hostem byl Pavel Fajt. Tento muzikant, známý spoluprácí např. s Ivou Bittovou či účinkováním v kapele Pluto, si nechal přinést svou bicí soupravu, skládající se z několika talířů, hrnků, skleniček a bůhví čeho ještě. Na tyto nezvyklé bicí doprovodil Koubka v jedné skladbě. Nevím jestli to bylo kvalitním materiálem nebo Fajtovým citem, ale vydržely to všechny skleničky a já bych to asi doma nezkoušel. Jediný z avizovaných hostů, který se bohužel z důvodu paradentózy omluvil byl Filip Topol. Posledním hostem byl Jiří Suchý, který lehce před půlnocí zahrál například To všechno odnes čas. Čas skutečně odnášel koncert do minulosti, Vašek Koubek dal poslední kus, zazvonil zvonec a koncertu byl konec.

Na co nelze zapomenout bylo průvodní slovo Vaška Koubka, které se neslo celým večerem. Historky, ať už z Koubkova jihočeského azylu, narozeninové party Hany Hegerové ukončené na Hlavním nádraží, nebo jen tak ze života a hospody, což je skoro totéž, dostaly nádherné rysy hrabalovského pábení.

Bylo až nadmíru očividné, jak si Vašek Koubek svoji narozeninovou oslavu užívá - a užívali si ji i všichni zúčastnění.

Václave, všechno nejhezčí do další padesátky.