FOLKtime - Vaše brána do světa folku

"Tak veselý jako parlamentní interpelace náš koncert asi nebude," řekl 10. února na začátku vystoupení v kulturním domě v Trhových Svinech Marek Eben. Měl pravdu, k frašce à la Gross měl ten večer daleko. Vtip a úsměvy v prvním ebenovském recitálu od listopadového vydání jejich DVD však nescházely.

Po klidnějším rozjezdu přišla jedna z novinek, natočená na DVD, XL. Diváky rychlejší skladba pobavila, mj. verši nějak se mi zvětšilo tělo / přes pásek visí / co neviselo. Po dalších dvou písních, Hotelech, inspirovaných pobytem v ostravském hotelu Palace, a O filmových milovnících, s aranžérsky chytře postaveným souzvukem klarinetu a basové flétny z poslední řadovky Já na to

Bratři Ebenové na ilustr. snímku z loňského Zpátky do Třeboně

foto: Vít Školník Urban ©

m dělám, přišla dvojice neveselých. "První je morbidní, ale druhá depresivní, takže příjemný večer," uvedl takzvané soupísní, původně napsané do hry Ypsilonky Caligula, Marek. Při skladbě Mors, kdy působení existenciálního textu ještě umocňoval David šeptáním latinských slov s klíčovým Mors, mrazilo. Senecte, pomoz, v níž na desce deklamujícího Bartošku zastoupil ve Svinech Jaromír Honzák, už přeci jen tolik netížila, i díky některým pasážím, jako sloce Senecte, pomoz / má tchyně / otekla celá / po bílém víně. Napětí v ní Ebeni a spol. dosáhli poměrně jednoduchým, ale účinným spojením několika tónů klavíru, klarinetu a úderů činelu.

Poté sáhli opět k desce Tichá domácnost, milostné Až se zeptá ráno a sebeshazující Mám dny. "Některé písně s věkem navlékáte častěji," okomentoval ji Marek. Buben s prasklou blánou, starý třicet let, určoval hudební náladu písně Masky z desky poslední. "Má takový nahnilý zvuk, ona vlastně celá ta píseň je taková nahnilá," poznamenal s úsměvem Marek. Text k další z nových, Nasaj, vznikl údajně po jejich koncertu na sjezdu psychiatrů ve Špindlerově mlýně. "Nasaj, nasaj, tak děkuje Masaj," neslo se kulturákem. Ponořit se do vážnějších úvah mohli diváci vzápětí při Shakespearově Sonetu 66, kdy se nad bicími proplétaly linky saxofonu a kontrabasu.

Traverza Účko 16, pumpička, tedy samozřejmě titulní věc z Já na tom dělám, Marek s gustem bušící do Účka kladivem. "My jsme ve studiu zkoušeli nejrůznější ruchy ze speciálních amerických CD, ale zjistili jsme, že zvuk americké práce se nepojí s českou písní," vysvětloval Marek použití neobvyklých "nástrojů". Zamyšlenější písně střídaly odlehčené, smutnou Nikdo to nebere o dočasně nedostupných srdcích společensky satirická Kravata č.5. Chůze s říznou elektrickou kytarou Pavla Skály, před ní Sůl v očích, naznačená zpověď podvodníka ze hry Matěj poctivý, pouze s Markovým zpěvem, kytarou a Kryštofovým klavírem.

Marek elegantně zavtipkoval i na účet Billa Gatese. "Točili jsme s ním Plovárnu a já si spočítal, že Jágr by musel hrát 3000 let, aby dosáhl jeho majetku. Netroufl jsem si ale spočítat, kolik let bych musel hrát já s Ypsilonkou, asi bych musel začít v neolitu s mamuty." Svítá Jaroslava Ježka, Markovu zamilovanou píseň, zaranžovali muzikanti jemně, s citem pro skryté emoce. To už se blížilo finále, asi největší a nejdelší ohlas sklidila Trampská, se závěrečným světelným efektem jako by dohasínajícího ohně. "Jak vidím, je tu mnoho spřátelených celt," poděkoval Marek divákům za potlesk. V novince Zprava dobrý zapojil Marek aktivně publikum skandováním "zleva taky". Píseň, v níž se vážné prolínalo s nevážným (ze všech nových strojů / koukaj starý páky), je melodicky vystavěná na dialogu saxofonu a klavíru. Po předposlední Vidíš, vidíš, kde Ivu Bittovou pěvecky zasuplovali Marek a bubeník Jiří Zelenka, přišla Je to takové, divácky vděčná a inteligentní narážka na pražskéé zobáky. Marek ji aktualizoval spojeními vymazlenééé, vychytanééé a dost dobrééé.

Jediný přídavek uvedla, stejně jako na srpnovém festivalu Zpátky do Třeboně, hudební znělka z pořadu Na Plovárně a vážný Markův hlas: Vážení diváci, dnes bych chtěl svému hostovi položit pár otázek na téma Jak to dělaj' kosmonauti. Kritické ucho by asi našlo během večera několik chybiček -  neladící vokály, především Skála, kytara téhož umělce někdy zbytečně trčící nad vším ostatním, občas frekvenčně splývající klarinet s basovou flétnou. Jinak to ale byl výjimečný koncert, gradující, aranžérsky pestrobarevný. Prostě vychytanééé.

Bratři Ebenové, Pavel Skála - elektrická, akustická a steel kytara, zpěv, Jiří Veselý - baskytary, Jaromír Honzák - kontrabas, pumpička, Jiří Zelenka - bicí, zpěv. KD Trhové Sviny, 10. únor 2005.