| 14.12.2004 Vyprodáno (Tomáš Pohl) |
|
|
|
| Reportáže | |||||||||||||
|
V názvu reportáže není použit jen název jednoho dílu pentalogie spisovatele Karla Poláčka o jeho rodném Rychnově nad Kněžnou. Uvedený výraz je přáním a touhou každého muzikanta a zpěváka. Ale v dnešní "neklidné době" - viz slogan jednoho nejmenovaného rádia, se s vyplněním a naplněním tohoto přání setká jen málokdo. Nechci meditovat nad tím, proč tomu tak je. Spíš se chci podělit o dvojí zážitek, který nebyl dopřán těm, kteří se nevešli v úterý 30. listopadu do malého sálu Kulturního domu Novodvorská v Praze a do sálu Malostranské besedy v Praze dne 1. prosince.
Koncerty na Novodvorské se většinou odehrávají dole ve velkém sále. Ale horní malý divadelní sál je, až na poměrné horko, celkem útulný a je tam i dobrý zvuk. Pavlína Jíšová zde pokračovala v projektu započatém v malém sále Metropolu v Českých Budějovicích a v současnosti s pokračováním v budějovickém klubu C. K Solnice. Mezi zlidovělé folkové písně patří patřit budou i písně Pavla Žalmana Lohonky. Ale některé z nich, a není jich málo, si jako pamětník nedokážu představit bez hlasu Pavlíny Jíšové. A tak na Novodvorské zněl Severní vítr, Přijela jsem v Cadillacu (Pavlína v něm ale prý nikdy nejela), Schránky nebo Píseň malých pěšáků. Žalman se zachoval jako gentleman a svěřil "větší" polovinu večera jen Pavlíně. A tak zněl, podle mého soudu , koncentrát toho nejlepšího, co Pavlína v rámci asi 90 (!) písní, které Pavlína z větší části opatřila vlastní melodií a textem. Již po několikáté jsem nedýchal při Kdosi pro mě říkal, Jsem jiná, Hvězdách, Z květin a dalších. Stejně jako loni dal Honza Brož prostor Pavlíně Jíšové v pravidelném měsíčním večeru (vždy první úterý v měsíci) kapely Devítka v Malostranské besedě. Pavlína zde prakticky zopakovala před nabitým sálem úspěch z Novodvorské. Jen jsem si s malým povzdechem uvědomil, že na tom samém místě na jaře v roce 2001 probíhal křest desky Láska je nádech doprovázený kapelou A basta s Jirkou Machem, dnes hvězdou Poutníků, Tondou Hlaváčem, tehdy i dnes hvězdou Nezmarů a Zbyškem Raškou, dnes v roli manžela Pavlíny Jíšové. Ale nad povzdechem pamětníka jako vždy převážila síla vlastní cesty Pavlíny Jíšové. Cesty lemované spoustou krásné muziky. Vedle mě seděl můj kamarád, který Pavlínu Jíšovou viděl prakticky poprvé. Řekl mi, že je na ní vidět radost ze zpívání. K tomu není co dodat. Jen to, že slovo " vyprodáno" přeji nejen Pavlíně Jíšové. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |


















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...