Někteří čtenáři zřejmě vývoj událostí znají: Kapela Žalman a spol vznikla v roce 1982 ve složení Pavel Žalman Lohonka, Pavlína Jíšová, Antonín Hlaváč. Jak to obvykle v muzice chodí, lety se složení měnilo, dnešní Spol vystupuje už 12 let v obsazení Žalman, Jindřiška a Honza Brožovi, Petr Novotný. Ovšem před třemi lety se Žalman rozhodl částečně vrátit k původnímu spolu, po kterém pořád duše nostalgičtějšího posluchačstva tesknila. Sestava Žalman - Jíšová - Hlaváč, později davem překřtěná na Praspol, vyrazila mezi lidi připomenout doby dávno minulé, postaru, jen 2 kytary a 3 hlasy. Nejdřív to vypadalo opravdu jen na vzpomínkové večery, staré hity a virtuální vůni táboráku, což by asi navěky nevydrželo. Postupem času se ale objevilo i několik nových písniček. Najednou Pavlína oznámila odchod a Žalmanovi přišlo líto opustit myšlenku druhé kapely. Po chvilce přemýšlení se zrodil projekt Žalman a hosté.
Přiznám, měla jsem trochu strach, jak je lidé přijmou, když "nový Spol" pořád dobře funguje a kouzlo "Praspolu" se se změněným složením může vytratit. A také jsem byla zvědavá (jako správná ženská), jak čtveřice Žalman, Petr Novotný, Šárka Benetková a Tonda Hlaváč bude souznět. Ano, jak jste postřehli, skupina se skládá ze dvou členů současného Spolu a dvou Nezmarů – prý dokonce Tonda Hlaváč při vymýšlení názvu navrhoval 50 : 50, ale asi by lidem nebylo jasné, co mají čekat.
Premiérový večer 1.10.2009 v téměř zaplněném sálu U klubu v Olomouci zcela rozptýlil mé obavy. Kromě již "zaběhnutých" starých písniček, hrávaných s Praspolem (Všechny cesty začínají k ránu, Kytky stále ještě voní...), zaznělo i několik úplně starých ještě z dob Minnesengrů - Čekalas mne patřila vždy k mým oblíbeným. I jiné z dob starších sestav - Tulácká ukolébavka či Padlý anděl potěšily a rozněžnily. Zvuk s příchodem basy obživl a i když Šárka některé věci zpívala v jiné tónině, než jsou skalní znalci originálu zvyklí, na kouzlu jim to neubralo. Nové uskupení však nenabídlo jen plnější sound, objevily se i novinky z písničkové oblasti. Prostor ke zpívání dostali i ostatní členové kapely a různé podmnožiny vystupujícího tělesa. Občas se na jevišti vyskytovali pouze Žalman s Petrem či Šárka s Tondou (za vtipkování, kdo koho zamkl v šatně). V jedné písni se dokonce objevil Petr Novotný sólo s kytarou v roli "starého začínajícího písničkáře". Nezaměnitelně odlišný lehce ironický styl v kontrapunktu ke klasickým žalmanovkám. Zkrátka, o překvapení nebyla nouze. Byla jsem v U klubu poprvé, ale pravidelnější návštěvníci konstatovali, že reakce auditoria byla o poznání živější, než na spoustě jiných koncertů podobného žánru. Publikum si staré hity rádo zazpívalo, přestože třeba Tymián či Barevný šál Žalman odmítl zahrát s odkazem, ať návštěvníci přijdou také na druhé uskupení – Žalman a spol, které disponuje těmito písněmi ve svém repertoáru, aby kapely nesplývaly. Nové písně ovšem také nezapadly a některé určitě na hity aspirují – třeba Zbylá místa či závěrečný přídavek Indigové děti mají dobře našlápnuto.
Večer uplynul v těžké pohodě - jak definovala jedna ze spolusedících. Věřím, že všichni odcházeli dobře naladěni, uši plné tónů starých časů i těch současných. Premiéra se zkrátka vydařila, jen tak dál. Je fajn slyšet více Žalmanových písní, než se vejde do jednoho koncertního večera, takže klidně doporučím všem navštívit koncerty obou sestav, pokaždé uslyší něco jiného, avšak stejně hezkého a milého.
Sdílet na...
|
?