FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Tři změny se udály, byť nezávisle na sobě, prakticky ve stejném okamžiku, a to začátkem roku 2025. Kuba Vlachynský, Jíra Horác Horecký i Klárka Mathieu se zejména kvůli časovým indispozicím rozhodli z My3 vlaku vystoupit, primárně proto, aby jej nebrzdili. Se všemi ex členy se máme dál stejně rádi, rádi se setkáváme a vidíme. Jen prostě už spolu nehrajeme. (Kuba je partnerem Janičky, důkazem, že se mají rádi, jsou jejich dvě děti.:-))
Poslední a zároveň ta nejfatálnější změna pak přišla začátkem června minulého roku, kdy tragicky při nehodě zemřel náš basák Ondra Vocilka. To už nikdo nezmění a to vědomí, že už tu není a že je to definitivní, to je samozřejmě něco úplně jinýho. Tady už nic společně nedoženeme a možná právě o to víc jsme se alespoň snažili Ondrův poslední hudební otisk dotáhnout do nejlepšího možného výsledku. Zahorizonty jsou ho plný. Naše minulá deska se jmenuje Realita sen a řekl bych, že v tomto konkrétním případě realita uhodila hrozně moc.

Nevím, co pro ostatní. Pro mne radost a takovou vzpruhu dál něco tvořit a dělat. Neznám nikoho, koho by netěšilo, když jeho snahu někdo ocení, pochválí, všimne si jí. A možná i na základě tohoto malého úspěchu se mi celkem lehce a rychle podařilo dát do kupy materiál na album další.

Zahorizonty mohly vyjít i dříve, teoreticky už třeba v roce 2024. Většina materiálu byla napsána a nachystána na studio. Nechtěl jsem čekat dalších 9 let. Chtěl jsem tvořit a pracovat, anžto to mě osobně na celém tom kapelním kombu baví nejvíc. A tedy i poté, co tři členové najednou skončili, jsem byl rozhodnutý do studia jít a vše nahrát. Dokud ty písně byly čerstvé, živé a neohrané a mělo to celé v sobě to novum, energii a oheň.

Ano, jsem autorem, byť Janička taky píše a popravdě, kdybychom neměli nějakých 20 nových písní, ale třeba jen deset, asi bych na ni tlačil víc, aby se autorsky spolupodílela. Ale nebylo to tak nutné, tedy si Janička nechala písničky pro svou sólovku, kterou právě teď nahrává u Yardy Helešice. A jistě to bude krásná deska, na kterou se moc těším, jelikož ty písně znám a vím, že jsou skvělé.

Já a Výb (Honza Výborný - bicí) zůstáváme, Janička je naše už dlouho a našli jsme si k nám nádhernýho mladýho člověka – Žofku Kotalíkovou. Žofka studuje na konzervatoři příčnou flétnu, ale u nás primárně obstarává klavír. Ono, když odešla Klárka, Horác a Kuba, tak jsem přemýšlel, co s tím. Nechtěl jsem hledat jiné nové tři členy. Věděl jsem, že mi to paradoxně vlastně dává šanci realizovat to, co jsem měl dlouho v merku, tedy mít v kapele klavír. Já dobrou třetinu věcí tvořím právě na tomto nástroji a je na každé jedné My3 desce, tak jsem si řekl, že tohle by mohla být naše cesta. Měli jsme to štěstí, že nám osud, podobně jako Janičku, zavál do cesty Žofku. Ona je hudba od hlavy až k patě a je nám ctí s takhle šikovným a talentovaným muzikantem a zároveň skvělým člověkem sdílet náš časoprostor. No, a takovým neustálým hostem na basu se nám stal muzikant a s postupem času kamarád Yarda Helešic, který nás, když se to stalo s Ondrou, vytáhl z toho největšího srabu, natočil nám krásnou desku a navíc s námi začal i hrát koncerty.
Celý zvuk My3.avi mi díky tomu všemu přijde takový jednodušší a čistší s větším tahem na branku a rozhodně i živá vystoupení se více blíží zvuku studiových alb.

Studio u Yardy Helešice bylo dohodnuté, písničky připravené a odsouhlasené, už jsme byli zakleklí ve startovních blocích, když použiju sportovní terminologii, a najednou se ze startu odhlásili tři závodníci… Přesto jsem se rozhodl nahrávat, jen ten proces probíhal trochu jinak. Zašel jsem za Yardou do studia, začali jsme se scházet nejdříve ve dvou. Pouštěl jsem mu demonahrávky písniček, který jsem natočil doma, aranže k nim jsem měl v základě vymyšlený. Jemu se to od začátku líbilo a co bylo důležité, bavilo ho to. Poslouchali jsme, ke každýmu songu jsme hledali aranž a takový ksicht, aby písničky byly rozpoznatelný, unikátní, jedinečný. A když jsme se shodli, co by mohlo pro každou věc nejlíp fungovat a věděli jsme, že i v té osekané sestavě naši představu dokážeme na desku přenést, přivolali jsme do studia Ondru, Výba, Janičku a Žofku, aby nahráli své party. My jsme předtím neměli čas písničky společně nazkoušet. Vzali jsme to trošku naopak, nejdřív jsme je nahráli a pak se je naučili hrát společně.

Díky Yarouškovi, který jako producent měl konečné slovo a všichni jsme mu plně důvěřovali, věděli jsme, že tomu upřímně věří, a že to přinese výsledek. V tomto smyslu to byla zatím nejjednodušší deska na nahrávání, natáčení bez nejmenších kolizí.

Překvapivě málo oproti minulým deskám, na flétnu Ondru Klímka, když Žofka ještě v kapele nebyla, a Davida Babku na steel kytaru. Kamarád Vašík Pumr zazpíval ve sborech. No a něco stihl nahrát i dnes již ex člen Kuba.

Všichni: No, jasně, že slyšel, k úplnému dokončení chybělo jen málo. Měli jsme v plánu, že desku vydáme vloni, někdy v létě a pokřtíme na podzim… Jenže v červnu Ondra umřel. Bylo to pak pro nás smutný období, každý jsme se tím musel probolet a vyrovnat, potkávali jsme se spolu, bylo nám hrozně a studio pro nás byla taková terapie. Než nás Ondra opustil, sestava i se Žofkou už byla dobře sehraná… A my se rozhodli s kapelou pokračovat a začali jsme koncertovat. Po neúspěšných konkursech na basáka, což nebyla jejich chyba ale naše, nám nakonec na koncertech vypomohl právě Yarda Helešic a zůstal a hraje s námi dodnes.

Honza: To je lásky, promiňte, omluvám se všem čtenářům, ale teď jsem se musel obejmout s Johankou, to se neodmítá.

Jedním z témat je návrat do dětství, které jsem měl možnost prožít dvakrát, poprvé svoje a podruhé se svými dětmi. Jsou to vzpomínky na šťastné dětství, které nás formovalo, a zůstávají v nás celý život. Na desce nechybí ani klasická dávka love songů, to je taková naše signature. Druhé nosné téma alba Zahorizonty je o překonávání strachu, vystoupení z komfortních zón a odvaze vydat se za obzor, za horizonty. Ty písničky nejsou jasné příběhy, často je mi vyčítáno, že píšu lyrickoepické texty. Zpívám spíše takové obrazy, více či méně realistické, které na každého posluchače mohou jinak působit, každý si z nich může vzít něco podle sebe.
Písničky byly napsané mnohem dřív, než se to s Ondrou stalo. Texty jsou myšleny pozitivně, například titulní Horizonty vybízí lidi k objevování, překonávání hranic a neulpívání v pohodlí. Jenže se v ní zároveň zpívá: „Za horizontem mým mizíš... a nikdy nevrátíš se víc“ a nám se prostě Ondra a ten jeho příběh začal promítat do všech těch veskrze pozitivních textů. Když chceš někde něco vidět, tak to tam uvidíš. Jako by ty texty vznikly a zároveň dozrávaly a čekaly na nějaké konkrétní vysvětlení. Proto je minimálně pro nás tohle album Ondry plný a tím nemyslím jen jeho basový part.
Pro kapelu najednou mělo téma překonávání horizontů osobní rozměr – museli jsme opustit svou pohodlnou bublinku, ve které nám bylo čtvrtstoletí dobře, a vydat se do neprobádaných míst poté, co někteří členové odešli či nadobro zmizeli.

V dnešní době je to možná vzácné, investovat více pozornosti a detailně věci prozkoumávat, vracet se k nim, v případě hudby proposlouchat se. Na to dnes, bohužel, nebývá čas, děje se toho kolem tolik. Naše album má víc než hodinu a já chápu, že někdo možná nemá chuť a čas poslouchat takový objem hudby třebas jen jednou. I tak bych rád nabádal všechny, a nejenom v případě poslechu našeho alba, ale obecně: Věnovat věcem víc než jeden pokus. Jít dál a hloub, protože právě tam často leží to „hezko“.
Budeme doufat, že Zahorizontům posluchači nějaký ten svůj vzácný čas věnují. A doufám, že se jim to zpátky násobně vrátí, protože těch míst, které můžeš snadno jedním poslechem minout, těch je na albu tolik… 

Ve středu 18. března v Malostranské besedě v Praze. Můžete se těšit na nás a my se můžeme těšit na vás. Zahrajeme ze všech My3 alb, byť se samozřejmě budeme hlavně snažit představit skladby nové. Je zajímavé, že čistě teoreticky by nebylo obtížné obehrát celou novou desku, což se nám u minulých alb rozhodně nestalo a některé skladby byly prostě živě nehratelné, a tedy jen k poslechu na deskách. Takže v Besedě hlavně nové, ale nebojte, dojde i na balíček starších. Všechny samozřejmě srdečně zveme!

Album vyjde v podobě CD a hlavně v podobě dvojvinylu. Samozřejmě budou Zahorizonty i na streamovacích platformách. Ale nabádám fanoušky a posluchače k pořízení zejména té dvojvinylové edice. Ta je opravdu krásná, úplné umělecké dílo s lehce znepokojující grafikou Dana Kurze, a navíc to parádně hraje.
Jistě bude vše k sehnání na zmiňovaném křtu a pak taky v e-shopu na stránkách kapely, kde si lidé mohou objednat nejen toto poslední album a my jim rádi zašleme, co jen si budou přát.

K tomu nutno dodat, že jsme se rozhodli Zahorizonty vydat 4. března 2026. Tedy v ten den se album objeví a bude k poslechu na různých platformách. Případný návštěvník křtu si bude moci vše trochu „naposlouchat“ a přijde na koncert nachystán.
Hlavním důvodem vydání v tento den je ale fakt, že náš Ondra by slavil narozeniny. Vydat album na jeho narozky nám přijde správný. My bychom ho takto chtěli připomenout a poděkovat mu za vše. Je tu a bude tu dál i díky Zahorizontům, které stihl komplet opatřit krásnou basovou linkou.
I když tedy bude album zvukově venku a zdarma k mání již před křtem, i tak věříme, že si někdo album fyzicky zakoupí a nás tím potěší a podpoří. My za to předem moc děkujeme.

Ano, poslední důležitá věc za Nás3, která musí zaznít nejen tu: Moc bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás podpořili ve sbírce na Doniu. Moc si této pomoci vážíme. I díky ní jsme byli schopni vše dotáhnout do konce tak, jak jsme si usmysleli. Věříme, že se vám bude album líbit. Děkujeme, děkujeme, děkujeme.