Acoustic Impact: musíš bejt proste fanatik, nic jinýho?.

30.08.2002 Acoustic Impact: musíš bejt proste fanatik, nic jinýho?. (Vláďa Konopas - Šaolín)

Acoustic impact - Pod komínem 2002 - foto: Michal Pick ©

POD KOMÍNEM 2002 letos zazní zazní flamenko! Až uvidíte Acoustic Impact poprvé na pódiu, malou chvíli vám u nich bude něco scházet. Aha, to je vlastně půlka táborského Telegrafu, řeknete si po chvíli. Pak ale uslyšíte úvodní takty první skladby a na Telegraf rázem zapomenete. Flamenco se silně jazzovými prvky, které od pánů Jirky Blafky, Davida Juráně (kytary) a Martina Máci (perkuse) uslyšíte, se totiž od jejich domovského projektu výrazně liší. Všimli si toho i diváci letošní Zahrady, kteří Acoustic Impactu přidělili jednoho z prestižních Krtečků.

Vy jste letos získali na Zahradě třetí místo, počítali jste vůbec s tím, že by to mohlo takhle dopadnout?

Mamut - Jirka Blafka: My jsme se přihlásili s tím, že to vyhrajem. Ale beze srandy.
David Juráň: My jsme počítali se dvěma eventualitama: buďto vyhrajeme, a nebo to ty lidi vůbec nevemou a nic jim to neřekne. I když spíš to bylo z hecu.
Mamut: My fakt spíš hrajem po jazzových klubech a po hospodách, tedy spíš ty kluby, takže v podstatě pro úplně jiný lidi. A chtěli jsme jen zkusit, co to s těma lidma na Zahradě udělá?

A máte pocit, že je to oslovilo?

Mamut: Asi jo, díra na trhu.

Myslíš proto, že to je instrumentální muzika?

Mamut: Ne. Spíš, že to je žánrově něco, co tady vůbec nikdo nedělá. Vůbec celorepublikově. Jazz se tady samozřejmě dělá, ale aby někdo dělal muziku, jako je tahle, to ne. Ale my jsme blázni, nás to baví, my tu muziku posloucháme a chcem jí dělat.

Jak jste se vlastně dopracovali k téhle kapele?

Mamut: Já když jsem se vrátil ze Španělska, kde jsem studoval kytaru, tak jsem si z Telegrafu vytáh nějaký lidi, že si vyzkoušíme něco takovýdleho.Tenkrát ani nevim, jak se to jmenovalo, Acoustic trio, mám pocit. Ale tak nějak to neklaplo, konstalace hvězd nebo co, nebylo to ono. Tak já jsem pořád hledal, s kým bych mohl hrát, a bubeník od nás z Telegrafu hrál s Davidem v kapele a doporučil mi ho. Ale bylo to těžký, protože David vlastně dělá zvukaře v divadle a byl tam takovej jako izolovanej. Nechtěl o tom ze začátku vůbec slyšet. Pak se ale nechal jednou přemluvit a od tý doby jsme to spolu začali vyrábět. A pak jsme přibrali Martina Mácu, zkoušeli jsme ještě basu, ale zjistili jsme, že to není dobrý, že to je takový moc svazující a že je to lepší jen v těch dvou kytarách a perkusech. S Martinem v podstatě hrajem půl roku.
Martin Máca: Já bych chtěl říct, že v podstatě nejsem členem Acoustic Impact, já jsem vlastně jenom host. Kluci, protože chtěli nějaký ty perkuse a conga, tak mě oslovili, a abych nebyl nazýván jen hostem, tak vystupuju jako Los Medos. Takže když někde bude napsaný Acoustic Impact a Los Medos, tak to jsem vlastně já.

David taky nedávno nastoupil i do Telegrafu na místo Petra Novotného?

Mamut: On je totiž ještě k tomu všemu výbornej elektrickej kytarista. On už před tím hrál na elektriku v jiný kapele s bubeníkem Telegrafu, současně jsme spolu hráli v Acousticu, no a když se nám stalo s tím Petrem, že už to k ničemu nebylo, tak jsme oslovili Davida a on vzal hraní v Telegrafu, hraje tam elektriku.

Ta potřeba hrát tuhle muziku v tobě, Mamute, tedy nabobtnala až po návratu ze Španělska?

Mamut: Ve mně to bobtnalo už dávno, já jsem to chtěl dělat, ale neuměl jsem to. Potřeboval jsem, aby mi někdo ukázal, jak se to dělá. V tom Španělsku jsem se v podstatě taky nenaučil hrát, ale pochopil jsem, jak se to mám naučit tady, a naučil jsem se tam hlavně úplně jinak vnímat muziku. Z nějakýma lidma jsem tam žil, nějakou muziku jsem poslouchal, dostal jsem se tam mnohem víc k jazzu a pochopil jsem, že nechci hrát čistý flamenco, že chci hrát spíš to flamenco jazzovější, v tom podání třeba Paco de Lucii nebo McLauglina.

Ty musíš asi strávit strašně času cvičením?

Mamut: Já učím na kytaru v hudebce, takže v podstatě dopoledne cvičim a odpoledne jdu do práce. Teď mám tedy prázdniny. Ale rozumíš, člověk jako já je magor a pořád cvičí. David je taky věčně někde zavřenej, v práci ve sklepě v kotelně a cvičí na kytaru. To musíš bejt prostě fanatik, nic jinýho, rozumíš. My to neděláme pro žádný prachy, pro nic takovýho, my to děláme pro zábavu a protože nás to baví. Zatím nemáme vůbec žádný ambice. My chceme prostě hrát pro lidi, a chceme, abychom sami sebe pobavili a zahráli si.

Davide, tvoje to je asi první festivalová sezóna, kdy hraješ na takových akcích, že jo?

David: Já jsem v postatě hrával ještě kdysi s takovou rokovou kapelou, ale s tou jsme hrávali na takových bezvýznamných koncertech. Na akcích typu Zahrady jsem byl letos poprvý a vůbec poprvý jsem hrál před takovým množstvím lidí.

A jaký z toho máš pocit?

David: No samotnýho mě překvapilo, že jsem to poměrně zvládnul. Myslel jsem, že to nezvládnu.

Máte tedy po zkušenosti z letošní Zahrady pocit, že ta vaše, jak jste řekli "klubová" muzika, je adaptovatelná i na takováhle velká pódia?

Mamut: Dneska už jsem se přesvědčil o tom, že je. Když je dobrej zvukař, tak kdekoli. Hele, já jsem viděl koncert podobnýho tria, a hráli na Pavarottiho koncertě. To bylo třikrát tak větší pódium, než je v Náměšti, a bylo to výborný. Ale samozřejmě, že nám se líp hraje v klubech. Kontakt s tím publikem, to je prostě nenahraditelný.To je paráda.
David: Tam co my jim dáváme, tak oni nám okamžitě vracej.

Jak často tedy v klubový sezóně hráváte?

Mamut: My existujeme rok, a koncertujeme tak půl, a v podstatě to pořád narůstá.

Je potřeba těm pořadatelům posílat nějaký demo předem?

Šuplík - Zdeněk Šupitar, manažer Impactu: To je právě zajímavý, že nic. Stačí jenom říct, co to je za muziku, za styl, a oni se nechají přemluvit.
Mamut: My vždycky řekneme: jazz, flamenco, a oni to vždycky vezmou minimálně na zkoušku, což je výhoda. Ale demáč budem točit určitě, je to potřeba, aspoň dvě věci musíme stočit, protože abychom to prostě měli v ruce. Ale neptej se na desku. Tu dneska natáčí kdekdo.

To jsem ani nechtěl. Mě jen zajímá to, když mi před chvílí David říkal u piva, že zbylá polovina Telegrafu, která v Impactu nehraje, založila opoziční skupinu Acoustic Infarkt, jak spolu vlastně vycházíte, a jestli to nedělá v Telegrafu tak trochu zlou krev?

Mamut: V podstatě všichni vzali dost v pohodě, kromě Davida Řezníčka, vedli jsme spolu diskuzi na téma jestli se to nebude třískat, a jemu šlo spíš o to, aby se nerozdrobovala pozornost diváka. Ale my jsme si o tom teď pokecali a myslím, že jsme se shodli na tom, že určitě ne. Navíc je to tak, že pro mě osobně je pořád ten Telegraf ještě daleko víc. Daleko víc než Acoustic. Pro mě je Acoustic relaxace, když bude kšeft s Telegrafem, pojedu na Telegraf a nepojedu na Acoustic. Ale myslím si, že se to dá skloubit, že si zahrajem. Když nejede někam Telegraf, jedeme hrát s Acoustikem. Ideální jsou akce, kde se dají skloubit obě dvě kapely dohromady. Ono je to tedy docela náročný, nejde hrát hned za sebou, ale ideální jsou třeba vícedenní festivaly, kde si zahraješ jeden den a pak druhej.
David: Ten Telegraf máme naučenej, tak tam si vylezeme na pódium a zahrajem, co umíme. Ale u toho Acousticu nikdy nevíme, co z nás vyleze, a v tom to je.
Mamut: Tam je vlastně základní motiv, kila jsou jasný, a pak už to jede. A co z tebe vypadne, když jsi v pohodě a jede ti to, tak je paráda, ale když seš v prdeli, tak to tam prostě nějak zahraješ. Ale zase si myslím, že už jsme se naučili zahrát standardně, že i když ti to fakt nejde, tak zahraješ aspoň trochu na úrovni.

Já jsem si všiml, že většina těch věcí, které hrajete, je autorská, vaše vlastní, je to tak?

Mamut: Většinu věcí máme autorských, máme snad jenom tři převzatý věci, který hrajem.

Kolik hodin týdně společně zkoušíte?

Mamut: Těch prvních půl roku, když jsme to s Davidem dávali dohromady, tak jsme zkoušeli fakt hodně. To jsme se scházeli každej den. Teď už to polevilo kvůli tomu, že je hrozně koncertů, ale tak dvakrát tejdně se sejdem.

A Martin si aranžuje ty perkuse sám, nebo mu do toho mluvíte?

Mamut: Necháváme mu tam prostor, protože on je prostě dobrej. On je opravdu jeden z nejlepších v republice, to tady nikdo nehraje, to co on hraje. A bude ještě lepší. Nicméně jsme se shodli na tom, že je dobrý nad tím hodně přemýšlet.

Tak děkuju za rozhovor.