Ivo Cicvárek: Chybely mi spodky

11.04.2002 Ivo Cicvárek: Chybely mi spodky (Tomáš Zeno Václavík)

Brněnský písničkář Ivo Cicvárek je v posledních měsících takovou malou mediální hvězdičkou. Žánrové časopisy jej zpovídají v rozhovorech, fotografie skupiny OKO zabrala titulní stránku dubnového F&C. Není divu. Na trhu se objevuje jejich druhé CD V letadle, a proto jsem při své návštěvě Brna velice rád splnil svou redakční povinnost a strávil příjemný večer v obýváku manželů Cicvárkových, při sklence kvalitního vína, se zapnutým diktafonem.

Sešel jsem se s Ivošem Cicvárkem - folkovým písničkářem. Nebo se pletu? Jak je to tedy s tebou a přívlastkem folkový?

Á, ty narážíš na jednu známou internetovou diskusi. Já proti slovu folk vůbec nic nemám. Já jsem v té diskusi jenom říkal, že se necítím povinen ho používat vždy a všude, ale na našem webu, na všech informačních materiálech píšeme, že naše muzika hlavně vychází z folku s drobnou příměsí nějakých dalších prvků. Takže si myslím, že hrajeme styl, který je zcela určitě do značné míry folkový. Jenom se necítíme být nějakým folkovým mainstreamem. Ten problém je v tom, že spousta lidí si při vyslovení slova folk představí v lepším případě popfolkového Žalmana, v horším případě tramp-popového Honzu Nedvěda. Nebo country. A s tím žánrově mnoho společného nemáme.

Obě tvé desky jsou podepsány Ivo Cicvárek a OKO. Tím jsi vlastně o několik let předběhl Romana Horkého a je s podivem, že si tě za to mezinárodní labely neoblíbily. Mne by zajímalo, zda ještě někdy spatřím na pódiu Ivo Cicvárka - sólistu.

Určitě se to může stát. Může se to stát tehdy, kdyby děvčata neměla čas. A díky jejich dalším vážnomuzikářským aktivitám je během roku opravdu dost termínů, kdy prostě OKO nemůže hrát. A taky v případě, že by někdo zavolal a opravdu chtěl, abych přijel hrát sám, tak rád vyhovím, protože ty písničky umím i ve verzích bez doprovodu. Rozhodně bych ale nechtěl mít svůj koncert jen s kytarou, muselo by to být alespoň půl na půl s klavírem. Jiná věc je, že sám takové vystoupení v tuto chvíli nemám potřebu domlouvat. S děvčaty hraji rád a přednostně.

Takže by se dalo říct, že spolupráce s děvčaty tě uspokojuje?

(Smích.) Ach ty dvojsmysly... Řekněme, že s děvčaty se nám hudebně spolupracuje velmi dobře. Sice si občas postavím hlavu, ale holky na druhou stranu někdy taky. A jezdíme spolu i na nehudební akce, hrát hry, do hor, na vodu...

Jak se vyvíjí tvá spolupráce s Mošnami? Bude další deska, nebo společné koncerty?

Tak to podle toho, čemu říkáš společný koncert. Na spoustě koncertů Mošen hraji na klavír, jsem pěkně vzadu, není na mne vidět, nemusím se na to zase až tak moc soustředit, prostě největší zodpovědnost je v rámci koncertu na někom jiném a to je velmi příjemné. Samozřejmě by mne nebavilo být jen doprovodným muzikantem, ostatně ani nejsem tak kvalitním instrumentalistou, že bych ze sebe toho doprovodného muzikanta v nějakem větším měřítku dělat chtěl. Ale s Mošnami je má hra, myslím, docela funkční.

A autorská spolupráce?

Mám v šuplíku pro Mošny asi tři, čtyři nové písničky. A Mošny slaví na podzim deset let existence a pokud to půjde a budou peníze, tak by při té příležitosti měli vydat zpěvník. A přílohou zpěvníku by mohl být také maxisingl se čtyřmi novějšími písněmi, které Mošny od poslední desky nacvičili. Navíc ten maxisingl by byl chápán jako základ další velké desky, která by měla nejpozději příští rok na jaře vyjít. Prakticky v tuhle chvíli je už minimálně v těch šuplících napsáno dost materiálu. Navíc jsem zhudebnil také nějaké texty, které pro Mošny napsal Jirka moravský Brabec, dvě věci už Mošny zpívají.

Tvá žena se mi svěřila se svou radostí z toho, že už snad konečně přestaneš mluvit o desce, když už je hotová. Ale já si přece jen myslím, že teď zase začneš skupovat noviny a časopisy s recenzemi, rozhovory, názory na desku...

(Smích.) Chceš tím snad naznačit, že to je nějaká má výsada?

Ne, my nesmíme ani naznačovat. Ale chci z tebe vytáhnout informaci o tom, jestli jsou pro tebe důležité názory ostatních lidí a dokáží tě rozhodit, nebo si skálopevně stojíš za svým, ať si kdo chce co chce říká.

To je těžká otázka. Určitě mne dokáže negativní recenze rozhodit. Snad se po čase dokáže muzikant dostat do stavu, kdy je mu to jedno. Ale neznám moc mladých muzikantů, kteří by vůči tomuhle byli imunní. Já si vzpomínám jen na jednu odezvu, která mne skutečně rozhodila. Nebyl jsem nadšený z recenze Miloše Kellera (InternetFOLK) na naší první desku. S odstupem času jsem to však vzal jako názor reprezentující určitého posluchače, který prostě existuje. To by měl každý muzikant akceptovat, že nemůže hrát muziku, která se bude líbit všem. Možná jsem tím pádem mnohem připravenější, že třeba i na tuto desku vznikne nějaká negativní odezva. Ale tím nemyslím, že mne taková případná odezva nevytočí, nebo nezasáhne. Určitě. Ale spíše už vím, že pokud ta situace nastane, tak mne na půl dne rozčílí a pak se zase uklidním. Ale to asi není nenormální. Zkrátka a dobře na něčem poctivě pracuji, do určité míry jsem tou prací pohlcen - a když se někomu vyloženě nelíbí má půlroční intenzivní a dejme tomu tříletá přípravná práce, tak nemohu být nijak potěšený. Ale vezmu to jako fakt. Každopádně však nezačnu pochybovat o tom, co dělám. Přece jenom na tu desku jsem měl tolik času, abych si mohl rozmyslet, co na ní chci, takže si za výsledkem musím stát.

Patříš tedy k lidem, kteří mají svou desku úplně pod kontrolou?

Na desce V letadle je všechno tak, jak jsem chtěl mít, včetně určitých nejistot, které cítím, a které ta deska také odráží. A tím nemyslím jen ty racionálně popsané nejistoty v textech, ale třeba i pasáže, u kterých si nejsem stoprocentně jist, že by nemohly být jinak. Vím, proč vypadají tak, jak vypadají, ale zároveň vím, že mohly vypadat i jinak.

Kdo měl při vzniku desky právo veta?

Právo veta jsem měl já a bylo použito v jednom případě. Ale nikoliv proti celému OKU. Zkrátka měla Petra na něco jiný názor než já - a Jana mě do jisté míry podpořila. Takže jsem o tom hudebním sporu nakonec rozhodl navzdory Petře. Vetovat názor obou spoluhráček jsem naštěstí nikdy nemusel - a asi bych si to hodně dlouho rozmýšlel.

Deska je tvá, autorská, byl jsi při jejím vzniku od začátku do konce. Vyzkouším teď tvoji paměť a poprosím tě, ať vyjmenuješ všechny hosty, kteří se na vzniku té desky podíleli, a stručně popíšeš, čím přispěli.

Tak samozřejmě základní OKO, tedy Petra Klementová a Jana Havlová. Ty na tom odedřely nejvíce práce, a to nejen ve studiu, ale hlavně předtím, když jsme o prázdninách písně zkoušeli a pilovali na chalupě. A to zapomínám na desítky běžných zkoušek. Jarda Panuš nám záhral přehledný, funkční kontrabas do dvou písní, v nichž Jana nehraje na violoncello, ale na saxofon, takže jsem měl pocit, že ty spodky mi tam chybí. Dalším hostem byl Stanko Palúch, výborný jazzový houslista, asi jeden z nejlepších "československých" instumentalistů. S Žofkou Kabelkovou jsme nazpívali duet - smutný, milostný, stal se z něj největší slaďák na desce. Mošny nám přišly do studia udělat vokály do dvou písniček. Předtím jsme se třemi kamarády vytvořili takovou rytmickou improvizaci, na trubky od vysavačů a papírové pytlíky, vznikla taková předělová skladba. S Kamilou Vozákovou z Mošen jsme udělali jiný duet, píseň Sex on-line. Myslím, že ke Kamilině temné barvě hlasu ten text sedí. Na mandolínu s námi skvěle drnká Martin Krajíček a posledním z hostů byl Hubert Ratschker, který nám nahrál trubku a křídlovku - krásné, drásavé poloimprovizace. Ono to teď vypadá, že ta deska je více o hostech, než o nás, ale tak to není. OKO nahrálo daleko více tónů než všichni hosté.

Teď jsi tedy vyjmenoval všechny hosty, ale já jsem tě nachytal na hruškách. Co tvá žena Lucka?

Aha, přesně tak. Lucka nechce, abych to nějak moc propagoval, ale samozřejmě moje žena Lucie Cicvárková se mnou nazpívala také duet. A nebude to pro lidi, kteří znají naši první desku, žádný nový hlas, protože na naši první desce nazpívala píseň Sen. Jen se tehdy ještě jmenovala Hlaváčová. Lucie má v určité poloze nádherný hlas, což ostatně ocenili na první desce i kritikové. A zvuk téhle nové písničky (Řeka) Lucka výborně dotvořila.

Bude mít deska svůj křest, případně své propagační turné? Pozveš naše čtenáře na tyto koncerty?

Propagační turné bohužel ne - jsem zkrátka špatný manažer. Nejdůležitější koncert se odehraje 14. května od 19:00 v brněnském bílém domě. Hosty budou Mošny, Žofie Kabelková a duo Krajíček+Král. A výčet dalších zajímavých koncertů: 25. května, Zahrádka písničkářů, Kuřim 14. června, Jindřichův Hradec 2. července, Brno, s Cymbelínem na Staré radnici Pak samozřejmě další festivaly a vystoupení, které mohou zájemci aktuálně najít na našem webu: oko.webz.cz A kdyby snad měl nějaký pořadatel-čtenář FOLKtimu pocit, že by OKO mohlo vystoupit i v jejich regionu, ať se nám ozve. Kontakt je na webu.

Ve chvíli, kdy jsem přemýšlel nad další otázkou, přišla Lucka do pokoje a přisedla si k nám. Víno bylo skutečně kvalitní, rozhovor se stočil úplně jiným směrem, a tak jen snad dodám, že desku V letadle vydalo Indies a v aktualitách se dozvíte, kdy bude na pultech.

Sdílet na...

| Více...