Odlehcené vecery M.L.

02.01.2003 Odlehcené vecery M.L. (Irena Motlíková)

Razantní kytarista, sugestivní zpěvák s nezaměnitelným výrazem, textař a skladatel, vynikající, pohotový a vtipný moderátor mnoha hudebních festivalů a v poslední době stále častěji i písničkář?. Ne, nemluvím o první desítce držitelů Zlatých klíčů - tohle všechno je jeden člověk - plzeňák Míša Leicht.

Všichni ho znáte - tahoun a hlavní deviza živelného COPu (funguje od roku 1978, vydaná CD: COP 1, COP, Tradition!, Lucerna Live, Pár minut, Bič, His master´s COP ), kapelník již neexistujícího X-grassového Forehandu (1994-2000, CD: Můžeš bejt), country-beatového Restu (1990 - 1991) a bigbeatové Galerie (1983 - dosud).

Uznejte, že už jen kvůli téhle pestré minulosti stojí Míša za pozornost, a tak jsem zbystřila, když se nedávno na plakátu objevilo jeho jméno. Nezaváhala jsem a vyrazila na koncert. Ten se konal 13.11.2002 v divadle Jonáš v Měšťanské Besedě v Plzni. Míša zde vystupoval nejen jako písničkář, ale hlavně jako hostitel skvělého bluesmana Petara Introviče ze skupiny Bluesberry.

V prvních zhruba dvaceti minutách Míša přivítal obecenstvo, stručně vysvětlil systém pořadu, zahrál několik písní ze svého repertoáru a pak už přizval Petara. Setkání těchto dvou osobností bylo šťastným tahem, oba muzikanti si zjevně rozuměli, v konferování protřelejší Míša brzo Petara "rozmluvil" a pak už se posluchači nestačili divit - probíraly se nejen začátky slavných hanspaulských muzikantů, ale vzpomínalo se i na nechvalně známé přehrávky před komisí, na pokusy o emigraci, dozvěděli jsme se i něco málo z Petarova osobního života, ale hlavně se samozřejmě hrálo. Petar je především "foukačkář" a zpěvák, ale slušel mu i kytarový doprovod, a to vlastní (akustika, elektrika), i Míšův (doprovod, sola). Po první hodině hraní byla krátká přestávka - během ní posluchači na předem připravené kartičky přichystali své dotazy na Míšu i Petara. Valná většina dotazů směrovala k minulosti obou muzikantů a tak se opět vzpomínalo - na první hráčské zkušenosti, první nástroje, vystoupení v cizině, na kamarády a spoluhráče, lásky?. Povídání se prokládalo skladbami, samozřejmě převážně z repertoáru Bluesberry. Aby se pánové na podiu necítili osaměle, občas je přišla hlasově podpořit další členka skupiny Bluesberry, Světlana Hrdličková. Spolu s Petarem zazpívala např. písničku Všechno je v háji (z CD Josefína) nebo Klánovice.

Večer byl bez jakýchkoliv hluchých míst, příjemně utíkal, čehož nejlepším důkazem je to, že se všichni zapomněli dívat na hodinky, takže se končilo teprve těsně před třiadvacátou hodinou. Muzikanti se rozloučili, světla zhasla, diváci odešli spát a já ještě v rychlosti vyzpovídala autora a iniciátora tohoto krásného pořadu - Míšu Leichta.

Co tě přivedlo na myšlenku stát se hostitelem? Jsi nerad na pódiu sám?

Jsem zvyklý být sám na pódiu, ale tuhle myšlenku jsem měl v hlavě už před lety. Chci si zvát lidi, kteří jsou většinou "tahouny" kapel, osobnosti, od kterých se sólové vystoupení neočekává. To je pro diváky něco nového a mohou poznat a dozvědět se víc, než při klasickém koncertu kapely.

Ať byl důvod jakýkoliv, musím ti gratulovat. Sledovala jsem nejen vás, ale i reakce diváků a myslím, že všichni odcházeli velmi spokojeni. Dokázali jste nám, že blues není jen smutek, ale i vtip, satira, nadhled a hlavně taková ta správná "hospodská" pohoda. Dodnes jsem vlastně netušila, že hraješ i blues. Znám tě jako bluegrassistu, trochu trampíka, kdysi dávno bigbeaťáka. Jak je to s tebou, dáš se někam zaškatulkovat nebo styly mícháš a vzájemně kořeníš?

Petar je živel, šoumen a osobnost. V Besedě se trochu odmaskoval. Znám ho dlouho a věděl jsem, že to bude dobrý. No a se mnou je to tak, že dělám prostě muziku. Většinou takovou, která mě baví, to může být cokoliv a jakkoliv promíchané.

Která z tvých rolí ti nejvíc sedí, jsi ještě pořád hlavně muzikant nebo se cítíš lépe jako moderátor? Nebo ještě jinak, s Petarem jste rozebírali těžké finanční podmínky muzikantů u nás - patříš i ty mezi typy, které berou téměř cokoli, jen proto, aby se uživili?

To teda vůbec ne. Solidního hraní mám dost. Finančně nestrádám a nejsem šílenec, který by si tenhle stav nechal znechutit a znehodnotit zoufalým sháněním peněz. Těch typů je mi líto, i když chápu, že mnohým nic jiného nezbývá.

Když jsi u toho odmítání - cílem většiny muzikantů je propagovat se v TV. Tys tu možnost dostal, účinkoval jsi v několika dílech pořadu Folkomotivy, ale najednou jsi z obrazovky zase zmizel - co tě k tomu vedlo?

Nebavilo mě to. Udělal jsem jim sedm dílů, myslím, že svou práci jsem odvedl profesionálně, i když profesionalita realizačního týmu se mi od prvopočátku nezamlouvala, Zrovna tak skladba pořadu. Navíc se nezachovali čistě k Juppovi, který mně tam angažoval, a to se mi nelíbilo už vůbec. Umím být loajální k lidem, kterých si vážím.

Takže Lehké večery jsou jistou náplastí za Folkomotivy? Plánuješ přizvat časem např. štáb regionální televize, rozhlas nebo vydání CD s výběrem Večerů?

Náplastí....... uvolnilo se okénko v mém drahocenném čase, to je celý. Pokud bude mít kterékoliv z médií zájem, může se mnou jednat. Všechno se natáčí, takže materiálu je dost.

Jaké chystáš další hosty? Zatím jsi zmínil Petra Kocmana, Frantu Černého? Existuje i nějaká zpěvačka, kterou bys tady rád přivítal? Kdysi dávno, když jsem tě prvně slyšela, umínila jsem si, že s tebou jednou budu stát na stejném podiu. Ale o tobě se, bohužel, traduje, že neuznáváš ženy-muzikantky. Je to pravda? Týká se to jen bluegrassu nebo i folku a podobných stylů? Co třeba jihočeští Nezmaři?

Hosty mám připravené do poloviny roku 2003 a neustále se rozhlížím. Ženy muzikantky uznávám, ale jaksi se mi do toho, co dělám, nehodí. Do "Večerů" určitě dívky zakomponuju, příští rok třeba Šany, ta je šikovná. Jinak nic proti ženám nemám (ani u Nezmarů, ani nikde jinde).

Takže si nevybíráš hosty podle všeobecné oblíbenosti, ale podle toho, kdo je tobě osobně sympatický a sedí ti?

Přesně tak. A taky podle toho, zda dokáže udržet publikum v pozornosti. Výhoda je v tom, že je všechny osobně znám.

Jak jsi se seznámil s Petarem a proč právě on byl tím prvním hostem?

Znám ho spousty let ze všelijakých akcí. Padli jsme si do oka. Jsme, myslím, podobní v ně-kterých ohledech a názorech.

Divadlo Jonáš je nově zrestaurované, je tu příjemné a pohodové prostředí a zázemí pro diváky i účinkující, kvalitní zvuk (dík tentokrát patří zvukaři Petru Kratochvílovi), KS Esprit zajišťuje dobrou propagaci?.je něco, co ti tady chybí? Jak jsi spokojený po zahajovacím večeru?

Jsem spokojený.

Lehké večery by se měly konat každou druhou středu v měsíci, zatím máš smlouvu, tuším, na rok dopředu. Kromě toho se zde začínají objevovat hudební pořady z FCT žánru i v jiné dny. Znamená to, že Jonáš začne sloužit jako regulérní hudební divadélko? Jsi jeho dramaturgem, poradcem při výběru kapel nebo jsou zde tvojí parketou právě jen Lehké večery?

Starám se jen o své, to mi zatím stačí.

A jiné pořady a aktivity? Pokud vím, pomáhal jsi s předvýběrem kapel pro regionální kolo Zahrady, spolupořádáš festival v Černošíně. Kde a jak ještě funguješ jako lehce utajená eminence?

Spousta lidí se mně ptá na sousty věcí, rád všem odpovídám, pomáhám. Nejsem žádná eminence. Černošín je můj festival pod záštitou města. Mám ho rád a za ty roky se vypracoval v solidní akci.

Takže jsou to převážně akce, ke kterým tě táhne něco osobního, třeba osadní večery Bumbejáků, velký koncert v Hifi klubu pro fanoušky COPu apod.?

Ano, každému přeju, aby dělal to co ho baví, k čemu má osobní vztah. To jsem si vždycky přál.

Když jsem u té osady, prozraď mi něco o svých rodičích, hlavně o mamince. Prý krásně zpívá - to ona tě přivedla k muzice?

Oba dva krásně zpívají a oba mně přivedli nepřímo k muzice. Od malička jsem je poslouchal a chtěl být jako oni. Vyrůstat v rodině jaderných fyziků, asi by to takhle nedopadlo. Takové zázemí, jaké mám já, bych každému přál.

Co ty a trampování? Byl jsi někdy takový ten ortodoxní čundrák (pánové prominou), co vyráží se vzorně složenou usárnou, ohnutou lžící; nehází do ohně vajgly; stojí při Vlajce a pro jistotu i při Rose na kolejích; když prší, tak se rozplývá nad romantikou a v mínus dvaceti odhazuje svršky, aby se potěšil čerstvým sněhem?

Nic se nemá přehánět a já jsem spíš rebel. Při setkání s takovými zanícenci, třeba i v muzice, si nadělám nejspíš hodně nepřátel.

Ještě důvěrně, máš doma schovaný cancák, zpěvníček a placky z potlachů? A věříš v nějaké ideály a zásady trampingu nebo už ses zmodernizoval a bereš to jen jako nostalgickou přežitou vzpomínku, která je v dnešní době málo použitelná?

Mám schované všechny tyhle relikvie a věřím ve veškeré ideály a zásady. Zároveň jsem i nostalgický. Kdo tohle necítí, je pouze produktem téhle rychlé doby. A asi proletí životem, jak namydlenej blesk.

Mně připadají strašně směšní lidé, kteří vás zatratí proto, že jste skrz les prošli bez kanad a maskáčů a přitom se sami stydí přiznat, že mají chatu s topením a sprchou a před vchodem bavoráka? Pokud vím, ty máš před domem džíp a motorku?

Důležité je nevnucovat nikomu svůj názor. Ať si každý myslí co chce, hlavně ať tě s tím neotravuje. Mám toho před domem víc, motorky už dvě.

Aha, takže další tvoje láska. Také jsi považován za vášnivého rybáře, můžeš se pochlubit nějakým výjimečným úlovkem?

Mám nějaké štiky, úhoře, pstruhy, candáty, lipany. Každý úlovek je výjimečný. Kdykoliv a kdekoliv.

Kde na tyhle všechny aktivity a záliby bereš čas? Skládáš, nahráváš, vystupuješ, moderuješ, jezdíš, lovíš, máš psa??.. Jak ti do takového časového presu zapadají děti? Máš dvě holky, vedeš je k muzice, ke sportu nebo přenecháváš výchovu čistě ženským rukám?

Čas si na to, co mě baví, udělám vždycky. Děti: Kristýně bude 18 a studuje herectví, je šikovná. Michale je 10, zpívá, je šikovná. Jejich mámy se o ně dobře starají, jsou šikovné. A já z nich mám velkou radost.

Ty jsi jedináček?

Áno.

Jsi ve věku, kdy hodně lidí bilancuje, co se jim v první části života povedlo, co ještě chtějí a musí udělat. Jak jsi na tom ty? Čeho si nejvíc ceníš, na co jsi pyšný, co bys naopak raději zapomněl a k čemu směruješ?

Jsem spokojen se současným stavem věcí, které vyplývají z předchozího vývoje. Těším se na věci budoucí.

Jak dlouhou myslíš že má před sebou COP ještě budoucnost? Nejsou náhodou tvoje stále častější písničkářské aktivity malou přípravou na dobu, kdy kapela ztratí energii nebo sledovanost?

COP bude hrát, dokud budu živ, bez ohledu na sledovanost, a o energii se nebojím. Moje aktivity jsou vyplňováním času mezi aktivitami COPu.

Pamětníci se často přou o to, jestli zlatá éra COPu byla před emigrací Bohouše Chaloupka a ostatních kluků nebo poté, cos po Bohoušovi převzal žezlo a nebo jestli je ten vrchol teď? Jak to cítíš coby přímý zúčastněný?

To nechám na posouzení posluchačů. COP hrál před emigrací 5 let. Dnes je mu 25.

Mám pocit, že jsi původně nebyl kytarista, ale že jsi asi ve dvanácti letech začínal jako dobrista?

My jsme měli takovou kapelu Jezdci a na kytaru hrál každej. Tak jsme losovali a na mně padlo to dobro, pak banjo, mandolína a zase zpátky kytara. Jsem rád, že to tak dopadlo.

Co bigbeat, to už tě neláká? Nemyslím nějaké prolínání stylů, ale čistokrevnou beatovou kapelu. Vybavuju si jméno Geronimo, co to bylo za projekt?

Big beat hraju průběžně pořád. Moje první kapela byla Galerie, s tou hrajeme a zkoušíme neustále. Mám pořád kompletní vybavení na tuhle muziku, ale to, co dělám už 25 let, je můj osud a život a není to takovej kravál, kterej je mimochodem dost vysilující. Geronimo byla jen taková myšlenka několika mých spoluhráčů, která možná někdy vyjde.

Takže tvé plány a přání pro nejbližší budoucnost?

Hraju a bavím lidi. A hlavně chci mít klid.

Držím ti palce, ať všechny tvé aktivity stále vycházejí ke spokojenosti tvé i posluchačů a tobě i Kulturnímu středisku Esprit přeji, aby se Lehké večery i všechny další chystané pořady vydařily přinejmenším tolik, jako dnešní večer!

V Plzni 13.11.2002

Sdílet na...

| Více...