FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Během druhého odpoledne představil moderátor Honza Dobiáš divákům dvanáct kapel, z nichž každá přispěla do soutěže opět čtyřmi skladbami.

Hned na úvod vystoupil avizovaný Tomáš Linka s kapelou Hillbilly. Asi by bylo vhodnější zařadit hosta až později mezi soutěžní kapely, protože v době těsně po obědě ještě řada diváků odpočívala mimo amfiteátr a marně se pak dožadovala vystoupení svého oblíbence. 

Interpretační úroveň kapel, které se tentokrát ucházely o přízeň diváků, byla i letos poměrně vyrovnaná a tedy velmi slušná. Horší je to ovšem se samotnými písněmi. Pracovně jsem si pro sebe kapely rozdělila na tři skupiny. V první jsou kapely, které takzvaně neurazí, ale na jejich samostatný koncert bych se asi nevydala, nebo mě prostě ničím nezaujaly. Sem patří hned první kapela Honzíkova cesta z Jihlavy. Sice má pěkný název, který v nostalgickém divákovi vyvolá vzpomínky na dětství strávené u stejnojmenné knížky, ale jinak mi splývá s ostatními folkovými kapelami. Ovšem kromě výrazné, velmi dobré zpěvačky. Další takovou kapelou je folkrockový Vltavín, který má na kontě Trampskou Portu. Možná si pamatujete písničku Hora ("?ta hora je moc vysokááá?"). Letos ale bohužel zazněly písně sice intonačně čisté, ale ničím mě nijak zvlášť nezaujaly. To platí i o kapele Bodlo z Chodova, která nástrojovým obsazením i muzikou může trochu připomínat Lístek, ale autorsky je na tom podstatně hůř.

Lístek jako vítěz soutěže o Krtečky

foto: Vít Školník Urban

Do druhé skupiny patří kapely, které mě kromě projevu zaujaly i něčím dalším, takže si je po vyslovení názvu dovedu vybavit. K této skupině se blíží Taliesyn, pestrá směs různých žánrů. Tato kapela chce pravděpodobně prorazit v zahraničí, a tak je většina jejích textů v angličtině. Ani její vystoupení mě ale nepřesvědčilo o tom, že by kapela zpívající v jiném, než mateřském jazyce mohla mít výraznější úspěchy. Na domácím poli těžko (díky jazykové bariéře) a v zahraničí se poslední dobou preferují spíš národní specifika, než americká unifikace. Šli byste například v Praze na koncert maďarské kapely, která zpívá vlastní české texty?

Je vidět, že i trampská muzika se snaží jít s dobou, ale nejsem si jistá, jestli cesta vede právě skrze texty jako "stromy, slunce, kytku hezkou, nepošlu ti esemeskou". Jedna z nejzajímavějších kapel soutěže Czaldy-waldy kvartet upoutala nejen netradičním obsazením (flétna, kytara, viola, cello), ale hlavně svérázným podáním slovenských a jiných lidovek. Oceňuji snahu o navození atmosféry hlavně u ukrajinské balady z roku 1805, jejíž název si bohužel nepamatuji, ale k "autentičnosti" má zpěv přece jen ještě daleko. Jak už název napovídá, Celtic Cross se zabývá úpravami irských a skotských skladeb. Téměř profesionální interpretace, zejména výkon houslistky, jim také zaručila přízeň u diváků.

A tím se blížíme ke třetí skupině kapel, jejichž písničky si vybavím skoro celé i po několika dnech. Takovou je skupina Ponožky pana Semtamťuka, kterou poznáme na první pohled nejen na jevišti, ale i v hledišti podle charakteristických námořnických triček, případně dalších artefaktů. Největší ohlas měla píseň Slávek má splávek, která v horkém letním odpoledni probudila diváky z letargie, až se u hlasovací krabice "Ponožek" skoro začala tvořit fronta. Pražské Šantré si již stihlo vytvořit vlastní posluchačskou obec, jeho tvorba mě ale příliš neoslovuje a zpěv se mi stále zdá zbytečně moc afektovaný. Nutno ale říci, že v Amfiteátru předvedlo Šantré snad svůj nejlepší výkon vůbec, na rozdíl od předchozího dne na Radnici. Slovenská kapela Hrdza z Prešova už loni zazářila v Čechách například na Trampské Portě se zajímavými úpravami slovenského folklóru. Také nakonec dostala Krtečka od redakce FC. Poslední dobou velmi aktivní Lístek sice nezařadil své největší hity, ale i přesto byl jednoznačnou hvězdou celého odpoledne, zejména v oblasti vlastní tvorby, ale i díky Panově flétně Sylvy Čekalové.