V erbu s kotlíkem

15.07.2003 V erbu s kotlíkem (Jaroos)

Hluboké nedorozumění svou hudbou trošičku vybočuje. Existuje-li totiž něco jako vodácká píseň, pak jsou typickými představiteli právě jí. Písně s výrazně folkovým nádechem, vypilované třemi roky poctivého a neúnavného hraní všude (nemá smysl jmenovat, slovo "všude" je zde prostě nejvhodnější).

Bezpochyby největší úspěch měla následující Falešná karta. Tahle čtveřice z Nového Města na Moravě nezapře svou hoptropáckou inspiraci. Nerespektujíc komornější prostředí zámecké scény, přehustila už tak narvaný sáleček svou energickou muzikou, reprezentovanou převážně kousky z jejich čerstvého alba "Kamarádům". Ohlas byl vskutku mohutný, včetně nepřeslechutelného "VEDIA!" přítomné slovenské klaky (ovšem nikoliv klaky v "křížovkářském" smyslu slova - "placeného potlesku"). Zasvěcení možná vědí, že basák této formace, Pavel "Jim" Macháček, se pokouší profilovat i coby písničkář. Uvidíme ho někdy na Zahradě v úloze sólové?

I scéna trampská se letos mohla pochlubit loňským Krtečkem. A to díky ostravským Tempo di Vlak (navíc vítězům letošního festivalu v Horním Jelení a držitelům Zlatých klíčů v kategorii Objev roku). Je to kapela, která ze současné mladé scény myslím nejvíce respektuje a využívá postupy "tradiční" trampské muziky. Především nádherně se doplňující ženské vokály Áji a Viky evokují vzpomínky na podobu původních vandráckých songů.

Že ovšem "kultůra trampská" není jen o muzice, přišel obecenstvo přesvědčit Michael "Tony" Antony, šéf sdružení Avalon. Tedy osoba, která má na svědomí nejen vydávání nejrůznějších trampských tiskovin typu Puchejře či Brdské vločky, ale i pořádání tradiční literární soutěže - Trapsavce a mnoho dalších aktivit (jen ty povídky v elektronický podobě mi furt neposlal, takže dostojím svému "slibu" a opět o ně důrazně žádám :-)).

Tony zároveň přichází s další aktivitou, která úzce souvisí s posledním účinkujícím na trampské scéně letošní Zahrady. Pražský Lístek se totiž konečně odhodlal a začal uvažovat o vydání svého prvního oficiálního nosiče. Jak ovšem nejen zasvěcenci tuší, něco to stojí. A jelikož se v minulosti právě v souvislosti s vydáním sborníku oceněných trapsaveckých prací osvědčila jakási obdoba akciové emise, byl zvolen obdobný postup i v případě výroby tohoto CD. A že je rozhodně o co stát se mohli posluchači přesvědčit vzápětí. Muzika Lístku je nezaměnitelná. Mnozí ji vnímají jako folkovou. Na mně ovšem působí ryze vandrácky, a to nejen díky textům, hemžícími se vlaky, dálkami, hoboes apod., ale hlavně díky výrazné a nevtíravé melodice, v dobrém slova smyslu jednoduchosti a přístupnosti.

Trampský den na Zámku byl pro mne letos jednou z oáz klidu. Zahrada je přeci jen největším folkovým festivalem u nás a i tvor společenský mého typu má občas potřebu se na chvíli schovat. Kozlíka mám přeci jen raději v břiše, než abych o jeho reklamy, přeceňující se konzumenty a zbytky zakopával á co pět metrů. Věřte mi, že právě tahle část programu je skvělou skrýší. Zkuste ji někdy příště. Ahoojte?

Sdílet na...

| Více...

Soutěže

Tentokrát nikoliv kmeny stromů staletých, ohniště plamenů ešusy olizujících a rosa nohou bosou stíraná, ale prostředí zámecké zlákalo trampstvo. Nešlo ovšem o touhu vyslechnout dychtivě výklad půvabné průvodkyně, ale o další z programových bloků letošní Zahrady - Trampský den.

Na úvod se představila kapela Střepy, hrající převzaté skladby, především pak od Kapitána Kida a Hoboes. A nutno říci, že naprosto perfektně. Pokud bych u sebe vůbec objevil nějaké "ošklivé vlastnosti" a mezi nimi snad dokonce škodolibost, možná by mi uklouzla i zmínka o srovnání pojetí "střepího" a "nezmařího".

Následující Pupkáče jsem naposledy slyšel na festivalu v Horním Jelení. Jsem jedním z těch, kteří tuto akci považují za živou a smysluplnou. Na druhou stranu tam přeci jen není až takový prostor pro předvedení se vlastní tvorbou. Na Zahradě se Pupkáči představili sami za sebe. Tedy moderní trampskou muzikou, opět řekl bych "ryvolovské školy".