FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Je to vlastně výběr za 15 let. Já jsem během příprav té desky zjistil, že mám napsané a natočené věci ještě tak na jedno cédéčko. Takže jsem si na tuhle desku řadil věci, co patří k sobě názorem a taky melodikou; hudebně jsem se rozkročil hodně přes most žánru. Nakonec jsem vybral těch správných 21 písní, které jsem tam umístil.

Když se dělal třícédéčkový výběr 60+6 na mé kulaté narozeniny, tak už bylo asi devět věcí pro cédéčko Srdcem natočených. A kluci, kteří mi s tím pomáhali, mě přemlouvali, ať z toho šest věcí na ten výběr dám. A protože jsem věděl, že už se nikdy žádný takový výběr vydávat nebude, tak jsem je tam dal a tudíž teď vyšly podruhé. Mohl bych nějaké vyhodit a udělat to kratší. Ale já jsem si říkal: proč? Vždyť to k sobě patří, to je, jak kdybys vytrhal z knížky některé listy nebo povídky, protože už byly jednou někde publikované jako ukázka.

---

Jaroslav Samson Lenk: Srdcem

Vydavatel: JUMBO

Vydáno: 2021

Hodnocení desky: 7,00/10

Seznam písní: Vážky • To teda čučím • Balonářská • Mávají • Kopretina • Laně • Chlast • Otevírání řeky • Je to tu zpět • O písni • Bylo jí málo • Do světa honem • Bohatství, bída • Ať má každej, co má • Usměj se na svět • Trávou • Kdyby mi to spalo • Jsou mžiky • Český les • Kdepak jsou • Hnusné To

Co o albu napsal Tomáš Hrubý: "Na řadovku (i když mírně recyklovanou) velmi příjemně obsáhlé (21 tracků, 50 minut) dílo – a neodbyté, dobře zazpívané, s prima aranžemi. Ne všechno je i moje srdcovka, ale kdybych měl někomu ukázat, co je na Samsonovi nejpřínosnější, nejdůležitější, tak bych tuhle desku asi pustil." (8 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

 

---

Já jsem ti přišel na to, že léta se psalo mozkem a z těch písniček je vždycky cítit kalkul. Poslední léta píšu opravdu jenom tak, že mě třeba ta písnička vzbudí v noci ze sna. Ve čtyři ráno mě vyžene z postele, protože mi jde celá jedna sloka plus refrén hlavou. Sama od sebe.

Jo, to se mi stává, takže vstanu a naházím to na papír. Zapískám si to do telefonu a dospím. Ráno se podívám, jestli je tam něco špatně; většinou to bývá celé tak, jak to má být.

Hlava se naučila skládat podvědomě. Ona ví, co chceš, a pořád to řadí a hledá. I když ty spíš, tak ona pořád pracuje. No a pak to takhle vyplivne sama. Hele, ty doby, kdy jsem seděl nad papírem: co já budu psát? To je pryč. Prostě to buď jednoho dne napíšeš, anebo vůbec nic. Jak říká můj kamarád: seshora posílají, teď zrovna jsou zticha, tak co bychom psali, že jo?

Dřív jsem si myslel, že když budu mít muziku, tak na ni napíšu nějaký text, ale… ono to většinou nefunguje dohromady. Musí to přijít celé najednou, aby to mělo náladu. Protože jinak je z toho cítit mozek, nikoliv srdce…

Většinou. U mě většinou. Můj parťák z Hop tropu, Láďa Huberťák Kučera to dělá zase jinak. Ten opravdu sedí u papíru, text vysedí, okolo je hromada zmuchlaných papírů a vzteklý Láďa, ale nakonec to dá. Já to už takhle nemám. Za ta léta papíry ubývaly… Jak o tom pořád přemýšlím a jdou mi ty melodie hlavou, tak mi k tomu jdou hlavou i texty… Já jsem se naučil takovou tu hru, kterou nás kdysi učil Karel Plíhal: autobásnění. Jedeš autem, koukáš a tvoříš jakékoli rýmy. A to je systém, jakým já vlastně dneska píšu: chodím po bytě, neustále ze sebe chrlím nějaké voloviny a rodina se válí smíchy. Mozek podvědomě pracuje, a když řeknu něco dobrého, tak si to uloží, sám si to tam upravuje a najednou máš celý refrén. Jako že nad tím nemusím moc přemýšlet. Většinou to bývá tak, že když to vyběhne, jako kdybys mluvil, je to přirozené, není to šroubované a jde to s melodií najednou, tak si řeknu – jo, to by mohlo být ono. A potom už to docizeluju.

Většinou už ne, ta už bývá hotová.

To bylo přibližně tak, že jsem přišel na Kladno a hledal jsem nějaké parťáky, s kterými bych hulákal po hospodách, poněvadž mě nebavilo koukat na televizi. Tak jsem jednoho dne přišel v Kročehlavech do hospody U Černý Máry a tam seděla osadní kapela. Ještě se nejmenovali Máci. Zahráli jsme si navzájem pár písniček a druhý den jsme se domluvili, že bychom to mohli zkusit udělat jako kapelu.

Já jsem se přidal k nim, ale hodně jsem je změnil, protože jsem přinesl písně. Byl jsem autor, ale bylo to neumělé, a když se na některé ty výtvory dneska koukám, tak si říkám: pro boha živého, my jsme spíš měli těm posluchačům platit za to, že nás poslouchali… (smích) V podstatě jsem poslouchal nějakou tvorbu a chtěl jsem si napsat taky něco svého. Část těch věcí jsem napsal už na vojně. Tehdy jsme vůbec nevěděli, jak mají fungovat přízvuky a takové věci. Ale když si vezmeš dnešní dobu – na správné přízvuky se moc nehraje: takový Xindl X to tam střílí od boku a nevadí to…

Ano, bylo to o Huberťákových textech, ale kdyby Huberťák skládal všechny melodie, tak budou znít jako Cortés z roku 40. To nejde. Tam někdo musel psát ty fanfáry. No a toho jsem se zhostil já. Pak do toho začal kecat i Šroub… a tak se začalo psát. Já jsem to měl schválně rozdělené, protože proč bych měl být v Hop tropu a v Mácích, když by to byly totožné kapely? Vždycky jsem repertoár těch dvou kapel držel daleko od sebe.

No dobře, ale já jsem byl stejně ten šáša, který byl vidět nejvíc. Protože já jsem na pódiu dost extrovertní… a v soukromí jsem někdy velký introvert.

Hm. Já si zalezu, píšu si, dělám si svoje a týden nemusím nikoho vidět. Maximálně odpoledne souseda… dáme si pivo a on pak jde domů…

Hodně. Hodně, ale všechno taky ne. Ono – mezi náma – by to bylo hloupý. To bys musel říct, že písničkář je člověk, který vypovídá, i když ho nikdo nevyslýchá. (smích) Ne, tak je to řemeslo, jako každé jiné. Já jsem si definoval, že když jde o píseň, tak by měla obstát na forbíně jen tak s prostým doprovodem. Když obstojí, tak se za ni může postavit kapela. Kdežto když ta píseň takhle neobstojí, tak ji žádná kapela vzadu nezachrání.

Dneska vím, že bych nebyl tak velký kamikadze, co se týče investic do něčeho, co nemá návratnost. Velice dobře počítám – ale to je taky tím, že peněz už není ve světě tolik, všechno je daleko dražší, a ty musíš velice dobře spočítat, jestli se tu věc vyplatí, nebo nevyplatí udělat. Protože se ti může stát to, co mému kamarádovi: vydal pexeso, dvacet tisíc kusů, čtyři tisíce prodal a ze šestnácti má postel, na které do dneška spí. (smích)

Mě to baví úplně nejvíc. Na desce Srdcem to vlastně dokazuju: tam je snad deset různých žánrů a mě to baví všechno. Baví mě různé typy muziky a tím, že jsem se skamarádil s profesionálními aranžéry a muzikanty, tak bych mohl v podstatě dělat, úplně co chci. Jediné, co jsem v Česku nechtěl nikdy dělat, je muzikál, protože tady jsou to spíš písničkály než muzikály, a to jsem nikdy dělat nechtěl.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Jaroslav Samson Lenk (*1956) – písničkář, hudebník a zpěvák. Hraje a vystupuje od roku 1972, v roce 1977 založil skupinu Máci, kde začal uplatňovat vlastní tvorbu. Po jejím rozpuštění v roce 1993 sestavil řadu dalších seskupení (Samson a jeho parta…), v současnosti působí nejčastěji jako sólový písničkář. V roce 1980 spoluzaložil trampskou kapelu Hop trop, která od té doby působí bez jediné změny v sestavě. Od roku 1988 je členem volného seskupení písničkářů Redl, Lenk, Janoušek. Uváděl nebo uvádí hudební festivaly (Lodenice v Piešťanech, Trampský širák ve Štokách u Jihlavy…). Je autorem hudby a textů k 14 sériím populárních večerníčků Václava Chaloupka o zvířatech. Jeho diskografii (se všemi výše uvedenými seskupeními) tvoří 30 alb (bez samplerů a reedic), získal čtyři zlaté a jednu platinovou desku. Na 64 albech je podepsán jako producent nebo spoluproducent. V letech 1992 – 2012 byl pořadatelem festivalu Muzika v Hrádku u Rokycan, v současnosti je spoluproducentem festivalu Trampský širák ve Štokách u Jihlavy. Je majitelem nahrávacího studia a vydavatelství Jumbo a spolumajitelem Rádia Samson a Rádia Západ. Žije a pracuje ve Starém Plzenci.
*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Vyšlo v magazínu OSA Autor in, číslo 03/2021, dne 17. 9. 2021